Rozdílné náhledy
Uvedení atomové elektrárny Temelín do zkušebního provozu je, jak se zdá, otázku několika dní. Mnozí si v této souvislosti často kladou otázku, zda Česko vůbec potřebuje tento nový zdroj energie. V diskusi ale zaznívají, jak uvádí Zdeněk Vališ i některé nepříliš korektní argumenty.
Čísla ukazují, že v Česku dnes existuje nadvýroba elektrické energie. Po uvedení Temelína do plného provozu v příštím roce bude nadbytečné elektřiny asi jedna třetina. Ještě letos by jihočeský atomový podnik měl vyrobit zhruba stejné množství elektřiny jako všechny vodní elektrárny v zemi za půl roku. A jelikož elektřinu nelze vyrábět na sklad, bude nutné buď omezit provoz zejména tepelných elektráren spalujících uhlí, nebo přebytečnou elektřinu vyvézt. Ponechme zatím stranou dohady o tom, jaká situace nastane na trhu s elektřinou za deset či patnáct let. Největším terčem kritiky je současný stav.
Odpůrci Temelína argumentují jednak tím, že na severu Čech, kde je soustředěno nejvíce uhelných elektráren, dojde ke ztrátě pracovních míst, v samotných elektrárnách i v dolech. Jednak jim hodně vadí, že přebytečná elektřina se z Česka vyváží, a to prý dokonce za dumpingové ceny, přičemž na domácím trhu cena elektřiny roste. Oba tyto argumenty nejsou očividně příliš férové a zavánějí účelovostí. Lze je přebýt přece jen silnějšími trumfy, i když po pravdě řečeno, leckdy též s nádechem účelovosti. Protiargumentace tedy může vypadat zhruba takto: provozem Temelína lze získat elektřinu s výrazně nižšími provozními náklady než u uhelných elektráren.
Dále je možné položit poněkud jizlivou otázku: proč najednou některým lidem tolik vadí fakt, že dojde k omezení provozu tepelných elektráren, které patří v severozápadních Čechách k největším znečišťovatelům životního prostředí. A totéž se týká i těžby uhlí. Navíc dojde k omezení přepravy uhlí. Stovky těžkotonážních vlaků pendlujících mezi doly a elektrárnami rovněž životnímu prostředí příliš neprospívají. Dnes si možná jen málokdo vzpomene, že první velké demonstrace proti bývalému režimu začaly v roce 1989 už několik týdnů před 17. listopadem právě v severozápadních Čechách. A tento zoufalý protest vyvolal především nesnesitelný stav životního prostředí.
Odpůrci Temelína dále považují za nesmyslný vývoz přebytků elektrické energie. Dosavadním stavem jistě nemůže být nikdo nadšen. Vždyť vývoz elektřiny zatím probíhá v podstatě na úkor životního prostředí v Česku. Po spuštění Temelína, jak už bylo řečeno, by v tomto ohledu mělo dojít k jistému zlepšení. Něco jiného je ovšem ekonomická stránka věci. Tvrzení o dumpingových vývozních cenách, se kterým přišlo Rakousko, už nelze nazvat ani jako neférové. Protože kdyby šlo skutečně o dumping, už dávno by postižení křičeli a antidumpingové orgány Evropské unie jednaly. Například čeští oceláři už poznali až neskutečně přísný metr Bruselu na vlastní kůži. A proč cena elektřiny pro drobné spotřebitele na domácím trhu ještě poroste? Podle ekonomů prostě proto, že tato cena je stále ještě státem regulována a teprve až bude regulace odstraněna, vyrovnají se ceny s náklady výroby. Není ovšem vyloučeno, že po plné liberalizaci energetického trhu půjdou ceny elektřiny naopak dolů.
Největší neznámou pro hodnocení role Temelína při jeho zhruba 30leté životnosti ovšem zůstává budoucí vývoj spotřeby elektrické energie. Názory se v tomto směru diametrálně liší. Od hrozby, že za dvacet let budou Česku chybět minimálně dvě pětiny předpokládané spotřeby elektřiny, až po vizi, že veškeré nároky na energie zajistí různé alternativní nevyčerpatelné zdroje. Pokračující růst cen ropy ve světě na druhé straně spíše nabádá k opatrnosti. Mezi odborníky začíná sílit přesvědčení, že ropa už nikdy nebude laciná. V horizontu několika let ji zřejmě začne vytlačovat zemní plyn, kterého je v útrobách země mnohem víc. Ale i to je prý jen dočasné řešení. Také plyn při spalování ničí ovzduší a navíc v případě Česka je nutné ho stoprocentně dovážet, což znamená stoprocentní závislost. Třeba nám ještě Rakušané budou za pár let Temelín závidět.
