Rozhovor s královnou
Nicole Němečková je členkou lidového souboru písní a tanců Karička a Podkovička, houslová virtuoska a uznávaná sportovkyně. V roce 2018 byla zvolena královnou krajanského spolku „House of Czech and Slovak Republics“, který je součástí mezinárodní vesničky v San Diegu. Tam se také v roce 2004 narodila moravským rodičům Martině a Radkovi. V současnosti studuje na vysoké škole Miramar College, obor kineziologie.
V Hollywoodu jsem dostal možnost dělat rozhovory s legendami: patřili k nim Cher, Robert Redford i Miloš Forman. Nechyběli ani prezidenti jako Jimmy Carter a Václav Havel. Ale s královnou jsem se nikdy nesetkal. Naštěstí byla tak zaneprázdněná, že jsem se nemusel učit jak se klanět, dělat pukrle ani žádný jiný z přísných požadavků na etiketu, protože jsme interview udělali přes internet.
Co titul československé královny obnáší a jaké povinnosti k němu patří?
Na kulturních vystoupeních reprezentuji Česko-slovenskou kulturu v tanci, hře na housle a violu, a připravovala jsem i několik přednášek o národních zvycích. Patřily k nim např. Den mezinárodních jídel i Vánoční festival, Korunovace královen atd. Každoročně v říjnu vystupuji na podiu uprostřed mezinárodní vesničky v kulturním programu v Kyjovském kroji spolu s ostatními krajany a souborem.
S neziskovou organizací HPR Queens pořádáme různé dobročinné sbírky a akce jako úklid pláží, připravujeme osobni balíčky pro bezdomovce, psaly jsme děkovné dopisy zdravotníkům v epidemii atd. Letos mě mezinárodní královny zvolily jejich sekretářkou, takže mi přibyly i administrativní záležitosti.
Narodila jste se v San Diegu rodičům z Moravy. Jakým jazykem mluvíte doma? Moje dcera, když zlobila, tak vyžadovala angličtinu a potom se smála, že mému akcentu nerozumí, co po ni vlastně chci…
S rodiči a bratrem mluvíme mezi sebou jen česky. Občas nám ujede do konverzace anglické slovíčko, a to pak žertujeme, že mluvíme Czechglish.
Učila jste se češtinu i na letním kurzu v Poděbradech. Co jste si z toho odnesla?
Ano, poslední dva roky jsem přes léto studovala češtinu přes Karlovu univerzitu v Poděbradech, kde jsem se zúčastnila dvou různých měsíčních kurzů: Češtiny pro krajany (pro Čechy žijící v zahraničí) a Letní školy Slovanských studii (LŠSS). Česky mluvím díky rodičům bez problémů, ale na kurzu jsem se zlepšila v gramatice a psaní, i když se mám stále co učit. Také nás učili “česky slang” podle krajů, ve kterých se používá. Některé výrazy mě opravdu rozesmály. Například, že „roštěnka“ neznamená v Čechách jen jídlo, ale i krásnou dívku! Součástí kurzů pro studenty byly večírky, sportovní dny, prožili jsme tradiční české vánoce (i když v červenci), a taky krásné výlety do Prachovských skal, Kutné Hory, Terezína, Karlštejna, exkurzi do Pivovaru a v Praze do Černínského paláce. Získala jsem skvělé přátele z různých zemí, a užili si spolu mnoho legrace, a jsem s nimi v kontaktu i nadále.
Čím se liší život teenagera v Česku a USA?
Někteří čeští teenageři mají za vzor ty americké, a znají americké herce a zpěváky. Zásadní rozdíl je, že v Česku je možné jít do baru na diskotéku už třeba v 15 letech, ale v Americe až v 21. Další, že v Česku je legální samostatně řídit auto od 18 let, a v USA od 16 let. Všimla jsem si, že většina teenagerů v Česku ale řidičák nemá, zatím co v USA ho vlastní snad všichni. Je to prostě nutnost, protože v USA není zas tak rozšířena veřejná doprava a převládají dlouhé vzdálenosti.
Co vám během návštěvy chybělo?
Pár národních jídel, třeba mexické. Ale zase v Americe mi chybí české oplatky a kofola. Samozřejmě se bez nich obejdu, ale vždy se na ně těším. V USA mám auto, které mi v Česku chybělo, a tak jsem chodila pěšky, jezdila vlakem, anebo autobusem. Nebyla jsem zvyklá neustále sledovat jízdní řády, jednodušší je kdykoliv nasednout do vlastního auta.
Pokud nemáte královské povinnosti, vystupujete v souboru Karička a Podkovička. Jak jste se k tomu dostala a proč vás hudba, zpěv a tanec inspiruje?
Moje maminka nám pořídila a s láskou udržuje několik moravských krojů, a naší rodinu vesele zapojuje do českých i slovenských aktivit. Maminka, tatínek, bratr i já jsme díky tomu součástí souboru lidových písní a tanců z bývalého Československa. Od malička jsem chodila do tanečních kroužků (balet, stepovací tanec, hip hop, jazz atd.), a tancování mě velmi baví. Zpívaní zas tak moc ne, ale když naše vedoucí Anka Hradsky, moje maminka, bratr nebo jiný člen souboru při vystoupení zpívají, ráda je doprovázím na housle. Každoročně se účastníme Česko-moravsko - slovenského folklórního festivalu, a vystupujeme pro krajany v San Diegu, Los Angeles a taky nás pozvali několikrát do San Franciska. Mám ráda českou kulturu a zvyky. Moje rodinka navíc účinkuje jako svatá trojice na Mikuláše pro děti z České školy San Diego. Samozřejmě já jsem vždy anděl. /smích/
Ráda sportujete. Kterým odvětvím dáváte přednost a proč?
Nejdříve jsem aktivně tancovala, jako malá hrála několik sezón fotbal, chvíli navštěvovala gymnastiku a pak začala krasobruslit. Můj bratr Daniel hraje od malička hokej, vždy jsem ho podporovala. Jednou mně několik hráčů z jeho týmu přemluvilo, abych hokej taky zkusila, což se stalo a jsem tomu moc ráda. Hrála jsem jako obránce i turnaj v Las Vegas za dívčí klub “Lady Lions”, a vyhrály jsme v San Diego v turnaji stříbrné, a v Las Vegas zlaté medaile. Na střední škole jsem hrála za smíšený tým “San Diego Central Jets”. Teď už se jen pro zábavu účastním ligy s dospělými muži a pár ženami, všichni jsou o něco starší než já a jsou opravdu báječní a ochraňují mě jako jejich sestru. Můj dirigent z orchestru ale není vůbec nadšený, podle něho je nevídané, že houslistka hraje hokej, při kterém si může zranit prsty a ruce před koncertem.
Začala jsem hrát i badminton za univerzitu, kde s holkami cestujeme na zápasy po celé jižní Kalifornii. Nikdy bych nevěřila, že se závodně zapojím do badmintonu, ale zkusila jsem to a moc se mi to líbí. Je to docela jiné a obtížnější, než když se hraje jen na zahradě pro zábavu.
Co vám kromě sportu pomáhá při relaxaci?
Ráda poslouchám hudbu. Moje oblíbená je country, nebo EDM/Techno/Hardstyle i mezinárodní pop. Také mám ráda klasiku.
Miluji jízdu na koních, naše fenka Bailey je taky fajn a vždy mě něčím rozesměje. Relaxuju i při háčkováni různých zvířátek, čepic a dek. Ukázala mi to babička a potom jsem se sama zdokonalovala přes Youtube na internetu.
Budete pokračovat v umělecké kariéře / Hollywood je nedaleko /, zvažujete sport nebo úplně jiný obor?
Už teď začínám pracovat v hudbě i tělovýchově a nabírám potřebné zkušenosti do budoucna. Na housle hraji 10 let, na violu 3 roky a jsem členka Civic Youth Orchestru. Už pár let učím několik studentů hrát na housle a v tom bych ráda pokračovala.
Na vysoké škole se prakticky učím, jak cvičit, trénovat, používat svaly, anatomii těla a jak ošetřit a předcházet různým sportovním úrazům. Snažím se použít tyto znalosti ve fitku.Pracuji na poloviční úvazek pro zimní stadion, kde při zápasech pro AHL hokejový tým “San Diego Gulls” o přestávkách bruslím na ledě a třikrát v každé třetině se spolupracovníky čistíme led. Musíme to zvládnout jen za 1-2 minuty. Taky pracuji v různých základních školách jako trenérka fotbalu a vybíjené, a v jedné z nich dělám manažerku trenérům dětských sportovních kurzů.Párkrát do roka dostávám nabídku dělat instruktorku pro hokejový kemp “Pro Stride”, kde učím děti i dospělé správnou techniku hokejového bruslení.
Kdybyste dostala možnost něco v životě změnit. Co byste udělala jinak?
Určitě bych začala hrát hokej o pár let dříve, ale jinak bych nic neměnila.
Na co se nejvíce těšíte do budoucnosti?
Až dokončím čtyřletou univerzitu a budu třeba trénovat hokejisty. Moc se těším, až letos v červnu poletím s Civic Youth orchestrem do New Yorku vystupovat v ikonické Carnegie Hall, kde v roce 2015 vystupoval i Karel Gott a Helena Vondráčková.
