Rozporuplná postava Albrechta z Valdštejna
Šlechtic, voják, generalissimus císařského vojska, generál Severního moře, podnikatel a obchodník - všechna tato označení charakterizují postavu, které Martina Lustigová věnuje dnešní Historické obzory. Když napovíme, že patří k jakýmsi symbolům třicetileté války, už možná tušíte, že řeč bude o Albrechtu z Valdštejna. Pořad uvádíme v repríze.
Podle historika Petra Vorla se každá historická osobnost může jevit jinak z různých úhlů pohledu. A Valdštejn není výjimkou: "Pokud se na něj díváte třeba z hlediska dějin celé monarchie, řekněme, jste-li přívržencem císařského vídeňského dvora, tak je pro vás jinou osobou, než pokud jsou vám sympatičtí čeští stavové. To je spíš otázka, jak člověk vnímá dějiny. Každopádně je to jedna z nejvýznamnějších osobností českého původu v 17. století. Je to osobnost, jejíž význam byl celoevropský a právem patří mezi těch několik osobností, které výrazně vystupují z českých dějin, ať už ho vnímáte v kladném nebo negativním smyslu."
Na prahu dospělosti se vydal na kavalírskou cestu po Evropě, během ní navštívil mimo jiné Itálii. I díky svým cestám byl výborně jazykově vybaven, kromě češtiny, latiny, němčiny a italštiny hovořil i francouzsky a španělsky. Po návratu do Čech stál před otázkou, jak se uživit - jako nejsnadnější cesta se ukázala vojenská kariéra. A tak na jaře roku 1604 vstoupil do císařské armády. S ní odjel jako nižší vojenský důstojník do Uher, brzy se dočkal povýšení na hejtmana. Po zranění a prodělané nemoci byl poslán do Čech, kde vedl jednání o vyplacení žoldu vojákům. Armádu opustil v roce 1609 v hodnosti plukovníka.
V roce 1608 mu slavný císařský astronom a astrolog Johannes Kepler sestavil horoskop. A co v něm vyčetl? U Valdštejna se podle něj "jeví velká ctižádost a touha po časných hodnostech a moci, jež způsobí mnoho velkých a tajných nepřátel, nad nimiž však většinou zvítězí..."
"Díky své službě pro Ferdinanda II. se stal jedním ze tří kořistníků v Čechách. A to, že byl jmenován vrchním velitelem, jednak Prahy, a potom vrchním velitelem císařské armády, mu dopomohlo k tomu, že vedle Lichtenštejna a Michny dokázal nashromáždit ohromný majetek. Ale on ho neshromažďoval nahodile jako řečení dva šlechtici, on prostě budoval jednolité panství a snažil se směnou, koupí a prodejem scelit své panství v to, co potom vzniklo," vysvětluje Ladislav Čepička.
Během krátké doby tak Valdštejn ovládl území od České Lípy až po Hostinné a od zemských hranic až k Housce a Hořicům. Zastavené statky skupoval za minimální ceny. V roce 1622 dostal své statky v dědičné léno. O rok později byl povýšen na knížete, za další dva roky se stal vévodou. Jeho panství bylo jakýmsi státem ve státě, s vlastním systémem lén a s vlastní správní organizací. Nejenže své statky rozmnožoval, ale také o ně dobře pečoval. Ladislav Čepička uvádí jeden z příkladů: "Město Jičín přestavěl do kamene, aby se mohlo vyvarovat požárů, založil nemocnice, pamatoval na duchovní osvětu, atd."
Za třicetileté války zažil Valdštejn chvíle vzestupů i pádů. V roce 1630 byl propuštěn z postu velitele císařské armády. Bral to jako urážku a jako soukromá osoba brzy zahájil tajná jednání, která byla později hodnocena jako protiříšská. V příštích měsících však byla vojenská situace pro císaře natolik nepříznivá, až mu nezbylo, než přijmout Valdštejna zpět do svých služeb. Bitva u Lützenu, v níž Valdštejn vedl císařská vojska proti armádě švédského krále Gustava Adolfa, sice skončila nerozhodně, ale nevalný výsledek dále podkopal Valdštejnovu autoritu. Navíc se u dvora šířily fámy o jeho vyjednávání s protivníkem. Nespokojenost vyvrcholila 25. února 1634 Valdštejnovým zavražděním.
