Vracení uměleckých děl z válečných kořistí je citlivá otázka

Zřejmě už jen do 6. ledna bude v Národní knihovně v Praze k vidění "osmý div světa"Ďáblova bible. Největší kniha na světě, vážící 75 kilogramů, se pak znovu vrátí do Švédska. Ve Valdštejnské jízdárně současně probíhá unikátní výstava o vojevůdci z třicetileté války Albrechtu z Valdštejna. Obě výstavy spojuje to, že se při nich do Česka načas vrátila umělecká díla, která odtud v 17. století odvezli Švédové jako válečnou kořist. Více se dozvíte od Mileny Štráfeldové:

Ďáblova bible

Vracet nebo nevracet? Tato otázka se čas od času ozývá v souvislosti s navracením uměleckých děl a kulturních pokladů, které se v minulosti staly kořistí jiných států. Britové navracejí Egyptu starověké obelisky, které odtud odvezli v 19. století, Němci zase požadují vrácení obrazů, které v roce 1945 z rozbombardovaného Německa odvezla Rudá armáda. Muzea a galerie ještě dnes vracejí umělecká díla, která Němci zabavili Židům během holocaustu. Podobná otázka vyvstala i v souvislosti s právě probíhající výstavou Codexu gigas v pražském Klementinu. Jak připomíná spoluautor monografie o Ďáblově bibli Kamil Boldan, Švédové ji odtud odvezli jako součást své válečné kořisti na konci třicetileté války:

Třicetileta válka

"Do Švédska se dostala rok poté, co byla odvezena z Prahy v roce 1649. Ty její osudy tam byly daleko méně dramatické než v Čechách. Většinu času byla na Královském zámku ve Stockholmu. Dramatický moment nastal pouze v roce 1697, kdy na zámku vypukl požár. A aby vůbec tato obří kniha, která i dnes je těžko transportovatelná, mohla být zachráněna, tak musela být vyhozena z okna. Pergamenový korpus knihy zůstal víceméně nepoškozen, poškodily se ale desky. Ty byly pak o mnoho let později, až na počátku 19. století, opraveny.V 70. letech 19. století se kniha přesunula z Královského zámku do tehdejší novostavby Švédské královské knihovny a máme dochovanou pěknou zprávu, že ji tehdejší bibliotekář nechal převážet jako poslední kus z původní budovy a že ji jeho sluha do novostavby královské knihovny vezl na sáňkách."

Čím je tato kniha tak jedinečná? Jednak svými rozměry: s 92 cm na výšku, 50 cm na šířku a tloušťkou 22 cm je největším středověkým rukopisem na světě. Obsahuje vlastně celou rozsáhlou knihovnu středověkých rukopisů, od Písma svatého přes Kosmovu kroniku až po lékařská pojednání a seznam trestů, tzv. penitenciář. Rukopis vznikal v 1. polovině 13. století v benediktinském klášteře v Podlažicích na Chrudimsku a jeho autorem je s největší pravděpodobností jediný písař. Včetně iluminací mu zabral celých deset let a na knihu byla potřeba kůže ze 160 oslů nebo mezků. Kniha je však výjimečná i tím, že je v ní celostránkové vyobrazení ďábla. Na této dvoustraně je také obrovitá kniha trvale otevřena:

"Víme, že minimálně od 16. století byla ukazována hlavně na ďáblovi. Takže ta kniha je už skoro pět set let otevřena na ďáblovi a lidi se chodí koukat na ďábla, byť by tam bylo mnoho jiných zajímavých věcí. A pokud vím, tak i ve Švédsku je vystavena dlouhodobě v trezorové místnosti a otevřena právě na iluminaci s ďáblem."

O tom, že kniha bude na čas vrácena do Česka, se jednalo několik let. Švédové ji totiž jen velmi neradi půjčují do zahraničí. V posledních desetiletích se tak stalo pouze dvakrát, kdy byla vystavena v New Yorku a v Berlíně:

"Že to je do třetice, to považujeme za takové symbolické gesto. A právě potřetí to šlo do České republiky,"

Zdeněk Uhlíř

řekl na vernisáži výstavy v Klementinu ředitel Švédské královské knihovny ve Stockholmu Gunnar Sahlin. - I tam se novináři odborníků ptali, zda by se Ďáblova bible neměla vrátit do Prahy trvale. Zdeněk Uhlíř z Národní knihovny takové úvahy ale odmítá:

"Že jsou kořisti kulturních předmětů a že se to kraje, to je úplně běžné. Proto otázky, jestli by se to nemělo po 350 letech vrátit, jsou nejenom nesmyslné, ale nezodpovědné. Jediné takové vrácení by vyvolalo lavinu revindikací a nastal by naprostý chaos v této sféře. A teprve pak by bylo nebezpečí, že se ty věci ztratí."

Problematikou válečné kořisti, kterou Švédové na konci třicetileté války odvezli z poloviny Evropy, se nyní zabývají i v samotném Švédsku. Podle naší velvyslankyně ve Stockholmu Marie Chatardové byly ale tyto otázky ještě před několika málo lety tabu:

"Když jsem do Švédska přijela na konci roku 2002, tak to skutečně bylo téma, které Švédi moc otevírat nechtěli. Ale tím, jak se začalo všude říkat, že se jedná o zapůjčení Ďáblovy bible a její digitalizaci, tak je ten přístup stále otevřenější. Já když jsem poslední tři roky jezdila po Švédsku, po různých jejich krajích, měla jsem často v programu i návštěvu místní knihovny. Tam mi ukazovali knihy odvezené jako válečná kořist z třicetileté války, takže už to určitě není žádné tabu. A já si dovolím jeden bonmot: právě tím, že od nás bylo odvezeno tolik věcí, a Švédsko se o ně velmi dobře stará, tak my vlastně i díky tomu máme skutečně pověst kulturního národa s bohatou historií. Takže i tady platí, že všechno zlé je k něčemu dobré."