Rozporuplný zákon
Hostem dnešního vydání rubriky Česko v komentáři je publicistka Petruška Šustrová. O předloze zákona, na jehož podstatu mají obě parlamentní komory rozdílný názor, s ní hovoří Josef Kubeczka.
Poslanecká sněmovna schválila koncem února zákon tohoto znění: Edvard Beneš - zasloužil se o stát. Poslanci tak chtěli, stejně jako v minulosti u Tomáše Garrigua Masaryka, ocenit zásluhy druhého československého prezidenta. Zákon byl přijat i přesto, že část zákonodárců jej považovala za zbytečný, část navíc poukazovala na rozporuplnost osoby Edvarda Beneše. Tuto předlohu minulý týden Senát drtivou většinou hlasů odmítl. Horní komora parlamentu totiž zastává názor, že politická deklarace do zákona nepatří. Myslíte si, že zákon toho druhu má své opodstatnění?
"Myslím si, že nemá. Soudím, že to je zákon naprosto nesmyslný. Svého času ostatně odhlasovala tatáž sněmovna, možná v trochu jiném složení, usnesení, že v České republice je svoboda tisku. Já tedy nevím. Možná, že by mohli poslanci také, až budou mít chvilku volnou, odhlasovat, že ráno slunce vychází a večer zapadá. Já se nebudu vyjadřovat k osobě prezidenta Beneše. Samozřejmě nemám nic proti tomu, že se zasloužil o stát. Mám k němu mnohé velké výhrady, ale to nebudu teď rozebírat. Myslím si, že takový deklaratorní zákon je opravdu nesmyslný a neopodstatněný. Má jediné faktické opodstatnění, které ovšem nebylo vyjádřeno - že to je určitý vzdor jakýmsi, byť oficiálně nevzneseným, požadavkům, nebo možným požadavkům sudetských Němců. Já bych byla pro to, aby poslanci, chtějí-li něco říci, tak říkali to, co chtějí říci a nevymýšleli si podobné pitomosti, protože o který stát se ten Edvard Beneš zasloužil? O Českou republiku? To asi těžko, že?"
Ocenění zásluh Edvarda Beneše formou zákona zpochybnili někteří domácí historici a politologové, rakouští sudetští Němci dokonce rozhodně protestovali a upozornili země Evropské unie na, podle jejich názoru, nedemokratický vývoj v Česku. Prezidenta Václava Klause to natolik popudilo, že si dopisem postěžoval u rakouského prezidenta Thomase Klestila. Jaký je Váš názor?
"Já začnu od konce. Mě by zajímalo, proč si pan prezident Klaus stěžoval prezidentu Klestilovi, který ale žádná upozornění ani nároky či kritiku nevznesl? Já bych dala přednost tomu, stěžovat si tomu, kdo mně, podle mého názoru, nějak napadl. Abych tedy šla zpátky. Domnívám se, že ani Sudetoněmeckému sdružení, ani žádnému jinému zahraničnímu subjektu opravdu není nic do toho, zda náš parlament přijímá, byť nesmyslné, deklaratorní zákony. Já věřím, že si myslí, že se Edvard Beneš nezasloužil o stát, nebo že by takové zákony náš parlament přijímat neměl, ale myslím si, že snad si každý ponecháme své vlastní zákonodárce, i když si na ně budeme třeba nadávat. Budeme ale hájit jejich právo, aby přijímali to, co jim velí jejich svědomí, přesvědčení, odpovědnost či jak bychom to nazvali. Nerozumím moc dobře tomu, proč proti tomu namítá někdo, koho se to netýká, neboť se na něj naše zákony pochopitelně nevztahují. Proč namítají historici, tomu rozumím velmi dobře. Já si totiž myslím, že poslanci se velmi rádi vyjadřují k věcem, o kterých podle svého názoru něco vědí. Nějaký složitější zákon, který má rozsáhlé právní nebo ekonomické pozadí, nevyvolává nikdy tak bujnou a snadno zkarikovatelnou diskusi, neprojevující takovou naivitu. V otázkách dějin nebo morálky se zdá, že poslanci jsou velice suverénní, ačkoliv když se člověk na většinu těch výroků podívá, tak jenom žasne a doporučoval by jim, aby vrátili školné nebo se vrátili do školních lavic."
Hostem u mikrofonu Radia Praha byla publicistka Petruška Šustrová.
