Rusové jsou tady

r_2100x1400_radio_praha.png

V uplynulých dnech jsme si připomněli desáté výročí odchodu sovětských vojsk z Československa. Celkem tehdy odjelo zhruba 140 tisíc osob. Dnes, jak uvádí Zdeněk Vališ, tu máme Rusy zpátky a ne všichni jsou jen mafiáni.

Podle obecného mínění přicházejí do Česka odtamtud z východu buď levné pracovní síly nebo mafie. Z příchozích nejsou žádná velká pozitiva, objevují se nejčastěji v policejních černých kronikách, ale budiž: Němci mají své Turky, my své Ukrajince. Už v tomto lidovém konstatování se ale objevuje rozpor. Ten vyplývá z toho, že imperium na východě Evropy bylo vždycky ruské, ať už stál v jeho čele car nebo generální tajemník komunistické strany. Je proto logickým údělem Ukrajinců, Bělorusů nebo třeba i Arménů, že pro hodně Čechů jsou to stejně Rusové, ačkoli ti opravdoví tvoří mezi odhadovaným počtem více než sto tisíc tzv. ruskojazyčných cizinců jen menšinu.

Informovanější občané ovšem vědí, že mezi Rusy a Ukrajinci v Česku existuje v globálu jeden zřetelný rozdíl. Drtivou většinu Ukrajinců zahnala do Česka holá existenční nezbytnost, jediná možnost, jak uživit sebe a rodinu na Ukrajině. Takže mezi ukrajinským zedníky a kopáči najdeme třeba i univerzitní profesory. S Rusy se naproti tomu u manuální práce prakticky nesetkáte. V Česku se usazuje především majetnější vrstva, i když ne přímo superboháči. Ti střední Evropu obešli v cestě dál na západ. Česko je přitažlivé pro ty Rusy, kteří mají určitý kapitál, ale ne zase tak velký, aby s ním mohli začít podnikat v západní Evropě, o Americe nemluvě. V mnoha ohledech je život v Česku i levnější než v samotném Rusku. A navíc, soudě dle vyjádření některých z nich v tisku, zde většina příchozích oceňuje klid a stabilitu právního státu, kde platí zákony.

Žádné statistiky o tzv. nových Rusech neexistují. Přesto se prý dá vysledovat jistý trend, že totiž do Česka jezdí hodně intelektuálů a lidí, kteří se pokoušejí podnikat. Na rozdíl od jiných komunit si údajně Rusové příliš nepotrpí na sdružování a vzájemně se moc nestýkají. Nevyhledávají ani akce v ruském středisku vědy a kultury a k ruskému velvyslanectví mají velmi vlažný vztah. Někteří z nich to vysvětlují tím, že v českém prostředí se dokáží rychle integrovat. Je jim mentálně blízké a jazyk se naučí za pár týdnů.

Překvapivě čile se má ale v Česku ruské školství, kompletně seřazené od mateřských po vysoké školy. V Praze například existuje pobočka Moskevského institutu podnikání a práva. Školné je více než tisíc dolarů ročně. Soukromá ruská gymnázia jsou mnohem dražší.

Z řad ruské komunity ale zazněl také zajímavý názor. Takzvaně staří a noví Rusové prý mají k sobě velmi chladný vztah a stýkají se pouze v kostelech pravoslavné církve. Pováleční starousedlíci se považují za emigraci, která hledala v Československu alespoň trošku relativně větší svobody, než jaká byla v Sovětském svazu. Novou vlnu podle nich tvoří jen zbohatlíci a materialisté. Někteří radní z Karlových Varů ale právě novým Rusům blahořečí. Tvrdí, že drží město nad vodou. Původně se to prý čekalo od Němců, ale ti jsou příliš šetrní.