S českými archeology do Súdánu

Aktivity českých archeologů v Egyptě jsou poměrně známé, není to ale jediná africká země, kde archeologové působí. Zajímavou lokalitu zkoumají také v Súdánu. Do významného města někdejšího Merojského království, do kterého vás pozvou Historické obzory.

Michal Lukeš

"Súdán je naprosto úžasná lokalita, na rozdíl od Egypta je to do větší míry inkognita a skrývá se tam podle našeho názoru mnoho úžasných příležitostí," míní generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš. V Súdánu totiž působí právě archeologové z Náprstkova muzea, které pod tuto instituci spadá.

"Expedice a její výsledky jsou súdánskou stranou hodnoceny velmi vysoce. Naše lokalita opravdu patří k těm unikátním, které v Súdánu jsou. Sami jsme byli překvapeni její rozlohou, protože než jsme začali výzkum, tak jsme si mysleli, že je mnohem menší. Teď se ukazuje, že to město je několikanásobně větší, než jsme předpokládali, což znamená, že Národní muzeum tam má práci i na desítky let," uvádí Lukeš.

Pavel Onderka, foto: Štěpánka Budková

Výzkum v Súdánu je součástí dlouhodobého projektu a v loňském roce se archeologové do země vypravili už podruhé. Jejich cílem je lokalita Wad Ben Naga. Leží přes 100 kilometrů severně od Chartúmu a kdysi se zde se rozkládalo město Arabikeleb jedno z největších center Merojského království, jeho trvání si můžeme časově zařadit zhruba od 4. století před naším letopočtem do 4. století našeho letopočtu. Vedoucí výzkumu Pavel Onderka doplňuje:

Konzervační práce v paláci královny Amanišacheto

"Současné Wad Ben Naga je malinké, ve srovnání s tím, jaké bylo ve starověku. Wad Ben Naga má v současné době asi 3-3,5 tisíc obyvatel, to je takový odhad, statistiky ze Súdánu jsou poměrně nespolehlivé, takže toto se zakládá na počtu dětí, které jsou školou povinné, podle toho jsme si spočítali přibližný počet obyvatel. Starověké Wad Ben Naga, které se jmenovalo Arabikeleb, to je jméno, které je doložené v egyptských hieroglyfech, bylo výrazně větší. My na základě počtu pohřebišť, staveb, pravděpodobného rozsahu města, srovnání s jinými sídlišti merojského království a průzkumu lokality bychom si troufli říct, že v době největšího rozkvětu, na přelomu letopočtu, můžeme mluvit o polovině obyvatelstva hlavního města, starověkého Meroe, tedy o 20-25 tisících obyvatel."

Komplex budov okolo Kruhové stavby

I za poměrně krátkou dobu, po kterou archeologové ve Wad Ben Naga působí, zaznamenali nemalé úspěchy. Podařilo se jim např. odkrýt zbytky chrámu jednoho ze starých lvích božstev, pracují na záchraně vůbec nejzachovalejšího merojského paláce královny Amanišacheto, který by mohl být zpřístupněn veřejnosti, a také se snaží zjistit, k jakému účelu sloužila tajemná kruhová stavba, záhada merojské architektury. Pavel Onderka připomíná:

"Momentálně máme především ty architektonické nálezy, ale během výzkumu jsme zaregistrovali asi 50 cenných nálezů věcí. ten materiál, se kterým jsme se ve druhé výkopové sezóně potkávali, byla především nádherná keramika a různé nástroje. Podařilo se nám také objevit něco, co se jeví být jako hrob, kde jsme objevili prsten, kovový nástroj a doufáme, že v dalších výkopových sezónách, kdy se budeme přesouvat do jiné části lokality budou tyto nálezy častější a častější."

Výzkum Malého chrámu

Členem expedice byl také konzervátor Dušan Nováček z Národního archivu. Předmětem jeho zájmu jsou právě stavby.

"V místě, které jsme navštívili, v té oblasti Wad Ben Naga je paradoxně jedna z destrukcí těchto historických staveb je ta, že je místní obyvatelé rozebírají a používají na stavbu svých domů, takže i ty moderní domy jsou součástí historické architektury."

Chodí místní okukovat výzkum?

"Spíš je úsměvnější to, že chodí okukovat nás, protože mnoho bílých se v této oblasti nevyskytuje, takže děti se před námi ze začátku schovávaly, nevěděly, jak reagovat a dokonce se plašil i některý dobytek. Vozili nám třeba pravidelně vodu, používali k tomu jednoho osla, který na nás bílé reagoval úplně jinak než na místní, my jsme se k němu nemohli ani přiblížit, hned se plašil."

Kulturní program při předávání daru českých dětí ve Wad Ben Naga

Samotný výzkum není tím jediným, čím se archeologové v Súdánu zabývají. Doručili žákům ve Wad Ben Naga zásilku s učebními pomůckami, oblečením a hračkami, které připravila Základní škola Trávníky v Otrokovicích. Rádi by také získali prostředky na stavbu studny pro obyvatele Wad Ben Naga, místní jsou totiž odkázáni na vodu z Nilu.

Archeologové uspořádali i výstavu Súdán. Sto let poté, na které představili fotografie z pozůstalosti českého cestovatele Bedřicha Machulky. Měli na ní možnost setkat se s Češkami, které v Súdánu žijí. Jejich manželé jsou většinou bývalí studenti, kteří absolvovali vysokou školu v Československu.

Slavnostní zahájení výstavy v Súdánském národním muzeu

"My jsme už minulý rok navázali poměrně přátelské vztahy se Společností súdánsko-česko-slovensko přátelství. Oni byli velmi potěšeni, že Česká republika projevila zájem o oblast Súdánu, proto chtěli být s naší prací seznámeni. My jsme je pozvali do Wad Ben Naga, ne všichni mohli přijít. Ale právě otevření výstavy Súdán před sto lety v súdánském Národním muzeu bylo momentem, kdy jsme se mohli sejít, byla uspořádána přednáška o Wad Ben Naga a jedna z krajanek s sebou přivedla i vnoučata."

Kolik krajanek tam přišlo?

"Na vernisáž výstavy přišlo celkem 120 lidí, největší podíl měla právě Společnost súdánsko-česko-slovensko přátelství, účast bych z jejich strany odhadoval na 75% celkového počtu, takže v podstatě všichni, co měli čas a chtěli nás vidět. Na vernisáž přišla i ´návštěva z Prahy´, súdánská paní, která žije trvale v Praze a byla v tu dobu v Súdánu, takže ta komunita je tam velmi provázána, všichni o sobě vědí, mají spolu velmi dobré vztahy a vítají tu skutečnost, že se Česká republika prostřednictvím Národního muzea začala o Súdán zajímat."

Foto: Národní muzeum

---

Součástí historické rubriky se nově stává kalendárium, připomeňme si tedy zajímavá výročí týdne.

Před 320 lety se narodil jezuitský kazatel a misionář Antonín Koniáš, známý především díky románu Aloise Jiráska Temno. Muž, který až fanaticky pronásledoval knihy, které pokládal za kacířské, zemřel v roce 1760.

Sedmdesátiny oslaví skokan na lyžích Jiří Raška, olympijský vítěz z roku 1968. Také on má své místo v české literatuře, ovšem nepochybně důstojnější a lichotivější než páter Koniáš, jeho životní osudy zachytil v Pohádce o Raškovi Ota Pavel.

A nakonec ještě jedno rozhlasové výročí, před 80 lety bylo zahájeno vysílání pro školy.