S Františkem Synkem o lidových zvycích od stavění májí až po jízdu králů
V dnešním vysílání Vám chceme nabídnout další pokračování našeho cyklu pořadů o folkloru Ach synku, synku. U jeho poslechu Vás vítá Milena Štráfeldová. Ve studiu je se mnou nejen folklorista František Synek, který nás bude tímto cyklem po celý rok provázet, ale i náš dnešní host, čtrnáctiletý Libor Macháček ze Želetic na Kyjovsku. Libor je vítězem loňského ročníku Zpěváčků, dětské soutěže ve zpěvu lidových písní, kterou pořádá Folklorní sdružení České republiky.
Se stavěním májí je spojena spousta dalších zvyků. Máj se musí připravit, stavějí ji chlapci z celé vesnice a taky se máje kradou. Proč to?
"V dnešní době je to spíše rivalita nebo chuť se ukázat lepší než sousedi."
Já jsem zažila stavění májí i našich krajanů v Chorvatsku a tam je to spojeno s velikou veselicí. Celá vesnice se sejde pod májí a tancujou až do rána. Je to tak i u nás?
"V mnoha místech se to tak koná a je to spojeno s oslavou první májové noci, s tancem. Stavění máje je v podstatě dost těžká a náročná práce. Ne každá vesnice má v okolí pěkné smrkové lesy, my jsme třeba letos táhli máj dvacet kilometrů z Moravan z Chřibů do naší vesnice pěšky. Ty máje jsou vysoké osmadvacet i třicet pět metrů, jsou spojovány ze dvou nebo tří kmenů poctivě kovářským řemeslem, proto se tam sejde raději víc silných mužských a chlapeckých paží, aby se máj zvedla rychle a bezpečně. Samozřejmě děvčata a ten ženský element u toho musí být taky, protože to se týká vztahu muže, ženy a rodiny."
Máje se taky stavějí vyvoleným dívkám. Vypadá to tedy na vesnici tak, že uprostřed je jedna velká máj a kolem stojí ještě dvacet dalších májek před domy?
"Ano, tak to tam vypadá, především na nejjižnější části Slovácka, pokud mohu hovořit o našem kraji. Na Podluží stavějí chlapci svým děvčatům před domem malé májky, tak do dvanácti, patnácti metrů, většinou borovice, ale i smrky. A kromě tohoto období se také stavějí máje hodové, ty jsou součástí hodového zvykosloví, což už je otázka uzavření hospodářského roku."
Já jsem četla, že císař Josef II. vydal patent, kde zakazoval stavění májí kromě té jedné hlavní, protože to znamenalo vykácení spousty stromů v okolí vesnice a nastávala ekologická katastrofa...
"Je pravda, že se to hodně rozmáhalo, a majitel lesů si tímto způsobem v podstatě chránil majetek. To se ale netýkalo jen májí nebo zákazů stavět více než jednu máj, ale císařské rozhodnutí se týkalo toho, že Josef II. sjednotil konání hodů na podzimní období, kdy už končila hlavní pracovní sezóna robotních povinností, které byly dost náročné. Přesunul je do období, kdy už bylo po práci více klidu a lidé mohli slavit tak, jak byli zvyklí. Tedy více dnů, než třeba jeden nebo dva."
Libore, jak je to u vás? Pálí se tam čarodějnice? Stavějí se máje?
"Ano, staví se máj a pálí se i čarodějnice, ale u čarodějnic to spíš vypadá jako taková zábava pro děti. Holky i kluci přijdou převlečení za čarodějnice a koná se přehlídka o nejlepší čarodějnici. Už to nevypadá jako lidový zvyk."
A co s májí? Kradete si ji taky? Hlídáte si svou májku?
"To spíš až starší kluci. Já s tím nemám ještě moc společného, protože mi ještě nebylo patnáct, takže nechodím na hody. Ale kradení máje je normální, nám ji ale v poslední době ještě neukradli."
My si budeme taky povídat o svatodušních svátcích. Co to vlastně jsou svatodušní svátky nebo letnice, jak se také říká?
Úplně typickým jarním zvykem je právě čištění studánek. Jak to probíhalo? A kdo chodí čistit studánky?
"Vím, že v současné době se čištění studánek koná v mnoha případech na Vysočině. Tři studně jsou taková zvláštní lokalita, kde se pravidelně konají větší slavnosti. Podle toho, co znám z literatury, to byla záležitost mladých děvčat, které průvodem odcházely svátečně ustrojeny s hráběmi, rýči a lopatami a košíkem ke studánce. Měly samozřejmě také džbánek, do kterého z vyčištěné studánky nabíraly první vodu a vylévaly ji do všech světových stran. Tím způsobem rozšiřovaly čistotu do okolí."
A kdy chodí dívky s májíčkem?
"Dívky s májíčkem chodí právě o letnicích, během průvodu královniček, kdy procházejí dívky po vsi. Jedna z nich, králka, nese ozdobený smrček, a dívky obcházejí chorovodovým průvodem obec dům od domu a zase přinášejí symboly jara a koledují za zdar života."
Který den chodí královničky po vsích?
"To je různé, není to přesně stanoveno, mělo by to ale být o svatodušní neděli, o letnicích. Literatura ale dokládá, že se chodilo o různých nedělích během toho sedmitýdenního povelikonočního období. Letnice vlastně uzavírají ten velikonoční křesťanský okruh."
Jak staré dívky chodí do průvodu královniček?
"Většinou to měly být panny. V podstatě to jsou mladá svobodná děvčata, která jsou symbolem zdaru dalšího života pro rodinu a pro celou komunitu."
"Určitě to čest je. Myslím, že nechodily všechny dívky, spíš jen z těch bohatších sociálních vrstev. Těch průvodů bývalo na vesnici více, nechodila jenom jedna velká skupina, jako se to děje v dnešní době, kdy je to už spíš záležitost souborová nebo folkloristů. Spíš bych řekl, že určité části obce nebo ulice měly vlastní skupinu královniček."
Byly na to nějak zvláštně oblečené, nebo stačil jenom slavnostní kroj?
"Byly zvláštně oblečené. Kromě toho, že měly základ toho svého vlastního svátečního kroje, nosily krojové doplňky většinou v bílé barvě. Přinejmenším bílé plachty jako šátky nebo bílé přepásání, aby prostě byla zvýrazněna jejich čistota a snaha očistit prostředí, kterým procházejí. Chodily dům od domu, měly k tomu speciální písně, říkání, kterým oslovovaly hospodyni a hospodáře, tančily chorovod. Uprostřed toho kruhu byl král, byla to tedy dvě děvčata, jedna se nazývala král a druhá králenka"
Dostáváme se k velmi pěknému zvyku, na který se k nám jezdí dívat spousta cizinců, a to je jízda králů.
"Jízda králů je také letnicový zvyk, je to řekl bych ušlechtilá zábava chlapců. Její kořeny sahají do hlubokého středověku, v literatuře jsou záznamy už z 12. a 13. století. Buď tedy káravé, že se při tom něco stalo a někdo proti jízdě brojil, nebo popisují, že jízda se v tom období konala a byla něčím zvláštní. Zajímavostí jízdy králů je, že je to jeden z mála prvků, které se konaly víceméně po celé Evropě. V různých obměnách se jízda králů konala nejen na Slovácku, kde žije dodnes, ale také na Hané a v Čechách nebo ve Slezsku. Jízdy jsou ale známy z Německa, z Anglie, Francie, Španělska, prostě téměř po celé Evropě. Jsou různé legendy nebo doklady, od čeho se jízda králů odvíjí. Základní informace říká, že je to od r. 1469, kdy Jiří z Poděbrad porazil na Moravě Matyáše Korvína. Ten prchal do Uherského Hradiště a potom do Brodu v přestrojení za dívku. Navíc s růží v ústech, aby se cestou neprozradil, že je poražený a prchající král. Jsou ale i jiné zmínky, nejvíc legendární mi připadne u nás na Moravě ta, co se váže ke zmizení Svatopluka II. V r. 907 prohrál u Bratislavy bitvu s Avary a od té doby o něm není žádná zmínka. Ani v legendách, ani v historických materiálech, které se snad někde mohly dochovat. Naši předkové ho prý měli hledat... Ale jsou i další, v r. 1283 se navracel kralevic Václav ze zajetí Otty Braniborského, takže k tomu se to zase váže v českém prostředí. Na Hané je zase legenda o králi Ječmínkovi. Takže těch legend, které se váží k původu tohoto zvyku, je hodně. Myslím si, že prazáklad je v tom, že v tomto období přelomu května a června už bylo pasení koní a vyhánění dobytka na pastvu a chlapci, kteří v noci koně na pastvě hlídali, ráno soutěžili, kdo bude první v obci. Tam by mohl být prazáklad toho vítězství krále. Jsou ale samozřejmě i další aspekty, které s tím souvisejí, kůň byl součástí tehdejšího života, to byl neodmyslitelný pomocník, který doprovázel muže při práci i při zábavě, v boji i na cestách. Koně byli součástí některých dalších zvyků, které mohly být původně také základem jízdy králů. Byla to objížďka katastru a polí právě v tomto období, kdy se úroda zvedá a sílí. Dneska se slaví v podstatě koledním způsobem, objížďka dům od domu po vsi nebo městech, kde je dodržována."
Pokud ale jde třeba o vlčnovskou jízdu králů, tak tam ti chlapci jsou legrúti, odvedenci na vojnu.
"Ano, ve Vlčnově si to stanovili už někdy na přelomu 19. a 20. století, protože tam má jízda králů trvání snad sto let a možná i více, už v r. 1897 ji tam vlastně zachytil malíř Jožka Úprka. Tam si to stanovili možná z nedostatku chlapců, kteří na koni dovedli jezdit, protože kůň se ze života vytratil a je umění naučit se jezdit, jako jízdu chlapců z ročníku, který jde k odvodu, aby to byla jakási závazná povinnost pro chlapce z té lokality. Otázka je, co dál, protože víme, že vojna skončila a legrúti jsou už jenom historickou záležitostí. Co si vymyslí dál, nevím. Třeba zůstanou u toho ročníku osmnáctiletých chlapců."
Už jsi viděl někdy jízdu králů, Libore?
"Viděl jsem ji, protože nejbližší město, kde se koná, je Kyjov, tak jsem se tam jel podívat. Jezdím tam vlastně vždycky, protože je to velmi zajímavé. Vždycky je tam hodně lidí, stojí tam už třeba o hodinu dřív, nežli to začne, protože pak už tam vůbec není místo. Jízda králů jede na náměstí, něco tam říkají, dělají zábavu pro lidi, je to vlastně takové představení."
Kde se ještě koná Jízda králů? Slyšeli jsme o Kyjově, tradiční je vlčnovská a v Kunovicích...
"Ta se jezdí jednou za čtyři roky, během Slováckého roku. Jedna se jezdí ve Skoronicích u Kyjova, právě ti Skoroničtí jezdí i v Kyjově. Tam ji obnovili někdy po roce 1951. Ve Skoronicích nejezdí každý rok, ale ve významných letech pro obec, kdy je sjezd rodáků nebo významné výročí. Dál se jezdí v Dolnoplazech, jednou za určité období možná dvou nebo tří let se jezdí v Hluku, na Hané je myslím v Němčicích. A ve Slezsku jezdí o Velikonocích, kdy objíždí katastr."
Teď jsme se dostali k našemu pravidelnému kalendáriu. Kam pozveme posluchače tentokrát? Je už nějaká jízda králů, kam bychom je mohli v nejbližších třech týdnech pozvat?
"Já myslím, že ano. Bude to ten zmíněný Vlčnov 28. května."
V kalendáriu je ale ještě jedna věc, kterou se vracíme k začátku našeho povídání, a to není stavění, ale kácení májí. Jak probíhá jejich kácení?
Já bych tedy upozornila na to, že 20. května se bude kácet máj v Zubří a bude to spojeno s přehlídkou dětských folklorních souborů. Další kácení máje bude o osm dní později, 28. května, v Rožnově pod Radhoštěm.
"To je skanzen, takže tam je program neustále, ale kdo by se na konci května projel po jižní Moravě i po dalších částech naší země, všude narazí na tento symbol máje a může se kácení zúčastnit."
Abychom dali také slovo Liborovi, máme ho tu jako hosta ve studiu: kdy jsi vlastně začal zpívat? Vzpomeneš si na to vůbec, nebo jsi zpíval dřív, nežli chodil?
"Já jsem zpíval úplně odmalička, mamka říká, že jak jsem se naučil mluvit, už jsem zpíval."
Hodně se u vás doma zpívá?
"Ano, u nás v rodině je to taková tradice, děda, rodiče a všichni z celé rodiny zpívají a mají k folkloru velký vztah."
Máš sourozence? Taky zpívají?
"Mám bratra, ten už je ale dospělý, je mu dvacet let. Hraje se mnou na basu v cimbálové muzice Dědina ze Stavěšic, pravidelně chodí na hody. Studuje v Brně na vysoké škole."
Když jsme si povídali před natáčením, říkals mi, že chodíš na gymnázium, přitom hraješ s cimbálovkou, na housle - jak to stíháš?
"Vlastně nemám čas na to, když přijdu domů, že bych tam třeba nechal aktovku a šel si zakopat. Fotbal hraju, ale nemůžu jen tak lítat po venku. Zatím to zvládám."
Jak dlouho denně hraješ na housle?
A co váš soubor? Zkoušíš hrát i na cimbál?
"My máme cimbalistku, já si ale říkám, že by mne to bavilo. Ona mne na cimbál třeba něco naučí, nějaké akordy. Když je před zkouškou čas, tak mi dá paličky a učí mne něco hrát."
Jak často váš soubor zkouší?
"Já chodím do cimbálové muziky na Základní uměleckou školu a pak ještě do Kyjovánku. Na Základní umělecké škole je jenom cimbálová muzika a to je jednou týdně, v pátek. A s Kyjovánkem zkoušíme dvakrát týdně. A o víkendu, kdy bych měl mít čas, jezdíme na přehlídky a tak různě."
Už jsi byl na přehlídce i v zahraničí?
"Ano, byl jsem s Kyjovánkem v Německu a teď mám jet do Bulharska. Folklorní sdružení České republiky mne tam posílá jako zástupce České republiky na podobnou soutěž, jako je ve Velkých Losinách."
Tys tu taky zazpíval jeden verbuňk, zkoušel jsi ho ale i tancovat?
"Ano, v Kunovicích je každoročně v létě festival a tam je i verbířská soutěž. A já jsem tam byl třetí."
Tobě zřejmě zpívání vydrží, viď?
"Já myslím, že budu zpívat vždycky, protože mne to ještě pořád baví. Asi toho nikdy nenechám, to už ani nejde."
Náš dnešní pořad z cyklu Ach synku, synku končí. Příště si budeme s dr. Františkem Synkem povídat o lidových zvycích, které jsou spojeny s magií a čarováním. Ze studia Radia Praha se loučí Milena Štráfeldová.
