S křestními jmény si čeština umí vyhrát
Máte má kolem sebe Marouchy, Evíky a Laďuse, nebo spíš Marky, Evy a Vladimíry? I na tuto otázku se snaží odpovědět Tereza Filinová v rubriky Čeština, jak ji neznáte. Tentokrát bude o křestních jménech, se kterými si dost vyhrajeme. A teď už se přesuneme do tramvaje za "náctiletými."
Honza, Jenda, Jeník. Městská hromadná doprava se po prázdninách už patřičně zaplnila žáky i studenty nejrůznějšího věku. Stejně jako nejde přehlédnout oblečení a účesy těch náctiletých, nelze přeslechnout ani jejich rozhovory. Jejich řeč je naprosto samozřejmě prošpikovaná vulgarismy a skoro tak často se dají zaslechnout i poměrně originální oslovení: Jakub je Kubajs, Barbora Bařena, Kristýna Kriška. Málokteré křestní jméno zůstane v jejich mluvě stejné, a když náhodou nejde nijak obměnit, je určitě po ruce nějaká přiléhavá přezdívka, ať už utvořená z příjmení anebo ta, pod kterou dotyčný vystupuje na internetu.
Svou domáckou podobu má skoro každé křestní jméno. K možným variantám křestního jména přihlížejí i budoucí rodiče, když se rozhodují, jak mají pojmenovat svého potomka. Pokud si přejí, aby jich šlo utvořit co možná nejvíce, pojmenují potomka Václav či Marie. Od těchto jmen existuje mnoho domáckých podob, a to kladně i záporně zabarvených. Těžší už je vybrat jméno, které nejde nijak obměnit a zůstane chladně neutrální za všech okolností.
Domácké podoby jmen vznikají v našem nejbližším okolí, v rodině, mezi přáteli, a vyjadřují vtzah, který k nám dotyčný má. V různém prostředí tak můžeme slyšet na různá znění svého jména, např. Miroslav může být pro rodiče Mirda, pro učitele Mirek, pro kamarády zase Míra. Někdy rodiče sami upozorní učitele, že chtějí, aby se jejich Alžbětě říkalo výhradně Bety, a ne Bětko.
Domáckou podobu jména si s sebou může dítě nést až do dospělosti. Josefovi asi nebude příliš vadit, když ho oslovíme Pepo (mimochodem tato podoba vznikla z italského jména Giuseppe), nebo když Jana oslovíme Honzo (z německého Hans). Jako domácké podoby jmen se asi nejčastěji užívají zdrobněliny a jejich nejrůznější obměny. Některá původně zdrobnělá jména jako např. Radek, Miloš nebo Slávkači Magda se postupně stala oficiálními křestními jmény. Někdo si i v dospělosti nechá s klidem říkat Miluško nebo Jájo, někomu se diblíkovské zdrobněliny zajídají. Například ne každá Bohuna si přeje, abyste jí říkali Bohunko. Pokud se zdrobnělina jména nelíbí Drahoslavě, nechá si říkat Draho. Napoprvé to možná nezní nejlépe, ale hlavní je, že to funguje.
Příspěvek jsme poprvé vysílali 20. září 2009, dnes jste jej mohli slyšet v repríze.
"Čeština, jak ji neznáte" není kurzem českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.
Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.
