S ministrem kultury Václavem Jehličkou o památkách i o církvi
Pět milionů lidí navštívilo loni 102 státních hradů a zámků. Nejnavštěvovanějším zámkem loni byl Český Krumlov, navštívilo ho přes 300 tisíc lidí. Nejpohádkovější památkou zase je zámek v Telči. A právě tam si nejen o památkách povídala Martina Lustigová s ministrem kultury Václavem Jehličkou.
"Samozřejmě jako občan Telče musím říct, že Telč, a jako ministr kultury musím říct, že všechny památky v naší vlasti, ale také samozřejmě ostatní památky v Evropě a na celém světě, protože to jsou výtvory lidského ducha a ty památky lidi spojují. A to je důležité poselství: vidět, co udělali naši předkové a co my bychom měli opatrovat a že bychom se o něco podobného také měli pokoušet."
"Myslím, že to nemusí souviset s tím, že jsem ministrem kultury několik týdnů, protože o památky se zajímám celý život. A především od roku 1990, kdy jsem se stal starostou tohoto města a podílel jsem se na různých památkových aktivitách. Především jsme založili Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska, což je sdružení, které dnes má téměř 200 měst a obcí. Bylo to s tím úmyslem, abychom podpořili zájem o památky a abychom také vládu a parlament tlačili k lepší péči o památky. A jako ministr kultury musím říci, že nejsem spokojen s tím, jak se stát stará o památky, protože v posledních letech se snižují finance v programech na obnovu památek, především v Programu regenerace městských památkových rezervací a zón, což je program, který nám závidí celá Evropa. Je to program vícezdrojového financování, kam dává peníze stát v případě, že tam dá peníze vlastník, v případě, že tam přispěje obec. A ty státní peníze generují další peníze. Bývaly časy, kdy v tomto programu bylo 340 milionů korun. A já, který jsem přišel k již hotovému rozpočtu, mám v tomto programu pouze 140 milionů korun. Takže bych byl rád, aby peníze, které mají přijít do památek, tam skutečně přišly, protože nejde jen o záchranu památek, ale jde také o větší ekonomické využití našeho kulturního dědictví. V tom si myslím, že je ještě naše velká slabina a máme zde velké nedostatky. Takže nedáváme peníze do omítek, do střech a do fresek, ale dáváme peníze také proto, aby se nám vracely do státního rozpočtu, protože těch pět milionů lidí, kteří navštíví státní hrady a zámky, a těch památek je daleko víc, nám přináší veliké hodnoty. A my to nemůžeme přehlížet."
"V Paříži v UNESCO teď na stole leží papírna v Losinách, její zápis na seznam UNESCO se bude posuzovat. Pak na tom indikativním seznamu památek je asi deset dalších památek. Namátkově bych mohl jmenovat například Národní hřebčín v Kladrubech, západočeské lázně, znovu se bude projednávat třeboňská historická rybniční soustava. Není vyloučeno, že by se opět projednávaly i Slavonice, protože to bylo staženo. A další památky, například restaurace a věž na Ještědu jako moderní památka."
Poslední otázka je z trochu jiného soudku. V médiích jste nastínil plán na vyrovnání se státu s církvemi. Můžete ho představit?
"Rozhodně by k tomu mělo dojít v co nejkratší době, protože ukradený majetek církvi nebyl vrácen a restituce by měly být dokončeny a měla by tady být zjednána náprava, protože není možné to dál přecházet a legalizovat tu obrovskou krádež církevního majetku. Uvažujeme o takovém kombinovaném modelu, kdy část majetku, o který církev bude stát, především církevní řády, by byl navrácen a zbytek toho majetku by církvím byl kompenzován nějakou finanční částkou, která by zřejmě byla vyplácena v průběhu určitého času."
