S prezidentem Václavem Klausem o významu Jana Pavla II.
Pohřbu papeže Jana Pavla II. se za Českou republiku zúčastnil prezident Václav Klaus. Co pro něj Svatý otec znamenal? A má na něj prezident nějakou osobní vzpomínku? To se dozvíte z rozhovoru, který s prezidentem Václavem Klausem vedla Martina Lustigová.
"Já musím přiznat, že pro mě jako pro člověka, který do kostela nechodí, byl Jan Pavel II. nepochybně, a nejen dnes, kdy se stalo jistou módou se po jeho smrti zabývat jeho osobou, ale celé to čtvrtstoletí, kdy byl papežem, jednou z nejvýraznějších, nejdominantnějších osobností celého světa. Ovlivnil celý svět asi více, než za tu dobu kdokoliv jiný. To jsem si byl vědom vždycky. To jsem si byl vědom před 25 lety, když zahajoval své fungování ve funkci papeže, a myslím, že to trvá dodnes."
Co znamenal Jan Pavel II. pro Čechy a pro Českou republiku?
"On, myslím, naší zemi velmi dobře rozuměl. Já jsem se s ním několikráte setkal, jak v naší zemi, tak v Římě. On by schopen používat různá česká slovíčka. Myslím, že ten prožitek té doby, toho posledního třičtvrtěstoletí, který on prožíval možná dramatičtěji v Polsku než my tady, byl podobný tomu našemu. A mám pocit, že on naší zemi dost rozuměl."
Myslíte, že svým působením napomohl pádu komunismu?
"Určitě. Pád komunismu byl způsoben tlaky z mnoha stran, aktivitami z mnoha stran a z té jeho strany to byla věc nemalá. To, že se někdo z komunistické země stal papežem, byl obrovský signál pro celý svět i dovnitř těchto zemí. A myslím, že zejména v Polsku byl milován a uctíván zcela mimořádným způsobem."
"On byl nesmírně vlídný, nesmírně přátelský, nesmírně živý, zajímající se. On byl člověk, který byl schopen vyslechnout toho druhého, poslouchat ho. A taky toho o nás, k mému velkému překvapení, poměrně dost věděl. Ale kdybych snad mohl jmenovat věc nejdojemnější... Vím, že jsem se s ním loučil na letišti v Hradci Králové, kdy odlétal do Říma. On byl též hlavou státu a já jsem se s ním loučil jako premiér v zastoupení tehdejšího prezidenta. Byl podvečer a on už tady prožil nesmírně těžký den a už nebyl v ideálním zdravotním stavu a seděli jsme spolu asi půl hodiny kdesi na tom malém letišťátku. A potom byla jako vždycky připravena přehlídka čestné roty a stáli tam nastoupení vojáci. A on kulhal a nemohl jít. A já jsem ho přemlouval, že to vezmeme rovnou z letiště do letadla a že to opravdu není nutné, že my to vůbec nebudeme brát jako nějaký nedostatek úcty, když nepřejde před tou nastoupenou rotou vojáků. On si to v žádném případě nedal vymluvit a ač ho to stálo veliké úsilí, tak on tuto věc absolvoval opravdu z posledních svých sil. Ale myslím, že i to byla jasná ukázka jeho postoje k životu vůbec, ke světu a k povinnostem, které on si s velmi vysokou laťkou sám na sebe kladl."
