Šabach: Vypadá to, že ty historky kradu ze vzduchu...

Občanský průkaz - tak se jmenuje zatím poslední knížka spisovatele Petra Šabacha. A právě Šabach a jeho tvorba budou tématem příštích minut vysílání Radia Praha. Spisovatele si před časem do Studia pozval Vilém Faltýnem - rozhovor vám teď nabízíme v repríze.

Petr Šabach je autor plodný, je také autorem velmi čteným a současně kritikou uznávaným. Některé jeho knihy dosáhly už neuvěřitelných deseti až patnácti vydání, k nejúspěšnějším v tomto ohledu patří kniha Hovno hoří, Jak potopit Austrálii, Babičky a Putování mořského koně. Navíc řada jeho próz našla cestu na filmové plátno.

Pane Šabachu, vítejte ve studiu. Ve stínu těchto skutečností mi prozraďte, píšete snadno?

"Ono to má několik fází. Snadno se to napíše v hlavě. Ono se vám objeví ta knížka... Potom si musíte jít koupit sešit - já píšu nejdřív do sešitu, než si to přepisuju na počítači - a tam je velkej zádrhel, jak to dostat z hlavy na ten papír. Takže snadno... někdy to vypadá, jako že je to psaný lehkým zápěstím, ale některý věty opravdu vám dají pořádně zabrat."

Kde tu epickou inspiraci pro vaše knihy, pro to bohatství příběhů, které ve vašich knihách čteme?

"To je takové to naposlouchání... totiž takhle: já si myslím, že hodně se psaním souvisí výraz domýšlení, jo, takže slyšíte něco a vy si to domýšlíte. Já tomu říkám tak nějak, ono to zní nafoukaně, jako literární myšlení, ale má to spousta lidí, nejenom já. Kolem vás někdo projde a vy když domyslíte, kam jde, tak vlastně už jste na nejlepší cestě to napsat. Takže ono to vypadá, že ty historky jsou tam, jako kdybych je někde kradl ze vzduchu, po těch hospodách a parcích, ale pozor, vy kolikrát slyšíte jenom půlku věci a tu druhou si musíte domejšlet. A to mě na tom upřímně řečeno baví nejvíc."

Jak dlouho třeba trvalo napsání Občanského průkazu?

Kniha Občanský průkaz je volnou sbírkou historek a epizod ze života v průřezu 40 lety. Spojující téma se vyjevuje až v průběhu a někde v polovině začíná být jasno, že půjde o vztah k policejní moci a o to, jak se mění od pubertálních legrácek a mladický vzdor až po hluboký životní postoj založený na nedůvěře a nenávisti, které nezlomí ani politický vývoj po roce 1989. Vykládám si, pane Šabachu, vaši knihu správně?

"Určitě. A já vám ještě povím, že co mě děsí ze všeho nejvíc, je pouhá existence občanského průkazu. Existence ID. Že člověk vůbec musí mít průkaz. Já to na jednu stranu samozřejmě chápu, stejně jako existenci řidičáku, na druhou stranu mě to šíleně děsí. Ztratil jste někdy občansku? Víte, co je s tím spojené za problémy? Hledejte rodnej list a tohleto... a musíte vlastně dokazovat svoji existenci. To je ta šílená absurdita, která v tom je. Já třeba od roku 1989 nenosím občanku. mě už pomáhá věk, mě už nikdo nekontroluje. Co mě! To bych musel mít dready a někde zlobit támhle na zastávce, aby si mě někdo všiml. Ale rozumíte, je na tom když se nad tím zamyslíte, něco úplně příšernýho! Já chápu, že každej z nás má nějakej otisk prstu, focení očí a snímání ukazováčku, já to na jednu stranu chápu, na druhou stranu jsem z toho úplně vyvalenej celej život, rozumíte, až tou občankou nějak jste. S tím si můžete hrát celej život, s touhle myšlenkou."

Je kniha Občanský průkaz víc autobiografická než jiné vaše knihy? Tam třeba ten vypravěč pracuje jako noční hlídač v Jiřském klášteře. To jste vy taky pracoval...

"To jsem byl, no. Je silně autobiografická."

Vypravěč knihy Občanský průkaz je začínající spisovatel, povídku mu bez jeho vědomí odvysílá Svobodná Evropa a on s tím pak má problémy. Je to váš vlastní zážitek?

"To se mi stalo, protože v roce 1986 tady vyšla normálně v Československým spisovateli oficiálně moje prvotina, ještě vlastně za bolševika, Jak potopit Austrálii. A tam je povídka, která se pak stala předlohou k Šakalím létům, že se v Dejvicích objeví chuligán s kytarou. Tuhle povídku tam přečetli bez mýho vědomí, ale proč by se mě ptali, když ta knížka tady normálně vyšla? To byla taková divná doba, to vám nikdo nekroutil prsty, kvůli takovejmhle věcem, nicméně se to muselo vysvětlovat, jak je to možný."

Váš literární rukopis bývá srovnáván s tvorbou Bohumila Hrabala. Co tomu srovnání říkáte?

"No to hrubě nesouhlasím, protože Bohumil Hrabal je pro mě prostě guru a učitel. Ne že bych četl pořád jenom Hrabala... Ale víte, zásadní rozdíl, mezi mnou a Hrabalem je v tom, že Hrabal byl tak strašne vzdělanej, že vlastně svoji vzdělanost musel skrejvat, aby nepopudil. Kdežto já musím tu vzdělanost předstírat."