SE na dovolené

„ To se udělá“; „ to se zvládne“ - Češi tyto věty používají často, pokud nechtějí říci, kdo přesně práci udělá. Pro cizince to bývá zapeklitý jazykový oříšek.

Když jsem jako malý jezdil na skautské tábory a na nějaký pokyn vedoucího jsme odpověděli právě „to se udělá“, náš vedoucí odpovídal: „se má dneska dovolenou“. Se v těchto větách s trochou humoru používal jako podmět, tedy pojmenování vykonavatele děje. Se udělá tamto nebo ono, se napíše, se přečte. Ale: kdo to všechno udělá? Nějaké imaginární se, práce všeho druhu. Taková konstrukce je neobyčejně složitá především pro studenty češtiny jako cizího jazyka. Učitelova častá otázka zní právě: „Jak se to čte? Jak se to řekne anebo Jak se to píše?“. A student váhá: „Kdo čte, když SE to čte? Řekne se samo?“ Nějaké se, které ve třídě jaktěživ neviděl! A právě ono neuchopitelné „se“ v těchto větách vykonává spoustu práce.

Vysvětlení používání se není jednoduché a jednoznačné: se se podílí na deagentizaci výpovědi a jako součást zvratného pasivního tvaru slovesa pomáhá vyjádřit obecně pojatého konatele děje. Současně máme v češtině slovesa, která částici se nebo si vždy potřebují a nedávají bez ní smysl. Jsou to zvratná slovesa, reflexiva tantum. Cizinci se je učí jako celek: usmívat se, bát se, zamilovat se. Pokud má cizinec s jejich zapamatováním velký problém, může mu učitel říct jen jediné: já se zblázním!

Se je náš velký spolupracovník i mimo školu, a to nejčastěji ve chvílích, kdy nám činnost není úplně milá. V mých skautských dobách to byly činnosti jako stan se postaví, latrína se vykope, strom se pokácí. A všechno se to zvládne. Dnes známe všichni z domácnosti, že ráno se nakoupí, poté se uvaří, a nakonec se umyje nádobí.

Nebýt se, museli bychom skoro vše dělat sami. Buďme proto rádi, že se si dovolenou nebere!

Cyklus Hezky česky vznikl ve spolupráci se studenty FF UK pod vedením Ústavu českého jazyka a teorie komunikace a Ústavu bohemistických studií, konkrétně doc.PhDr. Ivany Bozděchové, CSc. a PhDr. Svatavy Škodové.