Sestra Vojtěcha: Své místo našla v Nepomucenu. Získala ocenění ministerstva zahraničí Gratias agit
Do Říma přijela v roce 2000 s úkolem obnovit přítomnost boromejek v Papežské koleji Nepomucenum. Za čtvrt století se boromejka sestra Vojtěcha Fialová stala neodmyslitelnou součástí života české komunity v italské metropoli.
Vařila pro bohoslovce, vedla gastronomické dílny a vydala dvě kuchařky. Nyní se po 25 letech vrací do České republiky, kde pokračuje v podobné službě v Olomouci.
Historie působení boromejek v Papežské koleji Nepomucenum sahá až do jejího založení v roce 1929. České řeholnice zde působily téměř půl století, až do roku 1978, kdy musely Řím opustit. Do tehdejšího Československa se však vrátit nemohly, a tak zamířily do Vídně.
Po pádu komunistického režimu se objevila snaha komunitu sester v Nepomucenu obnovit. Tehdejší generální představená Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského se obrátila na sestry s otázkou, kdo by byl ochoten do Říma odjet.
„O Nepomucenu jsem už dříve slýchala od kněží, kteří tam studovali. Vnímala jsem to jako své povolání, a proto jsem se přihlásila,“ vzpomíná sestra Vojtěcha. V roce 2000 pak spolu s dalšími sestrami obnovila komunitu českých boromejek v této významné české instituci.
Od biochemie ke kuchyni
Přestože dnes je sestra Vojtěcha známá především svým kulinářským uměním, původně studovala biochemii na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Po studiích pracovala v laboratoři nemocnice pod Petřínem a předpokládala, že právě zdravotnictví bude její životní cestou. Nakonec však zvítězila jiná stránka její osobnosti.
„Od dětství mi bylo blízké starat se o domácnost. Bavilo mě vaření i pečení. Když přišla nabídka odjet do Nepomucena, cítila jsem, že je mi tato služba mnohem bližší než práce v laboratoři,“ říká.
Do věčného města se podívala poprvé jen několik měsíců před svým definitivním příjezdem. Na přelomu května a června roku 2000 strávila v Římě týden, aby se seznámila s novým prostředím. Definitivně se pak s komunitou nastěhovala 7. srpna. Začátky nebyly jednoduché. Sestry přicházely z různých komunit a musely si na společný život teprve zvykat. K tomu se přidalo mimořádně horké léto. Každá sestra měla vlastní pokoj, k dispozici byla kaple i klimatizace. „Na tehdejší dobu to bylo velmi pěkné ubytování,“ dodává.
První roky byly ve znamení zvládnutí každodenního provozu koleje a osvojování italštiny. Postupně se Nepomucenum stalo významným centrem českého života v Římě.
Nepomucenum se stalo zastávkou pro vrcholné představitele státu
Sestry spolupracovaly především s českým velvyslanectvím při Svatém stolci. Řada diplomatických a společenských akcí se konala právě v prostorách koleje. Tradičně se zde slavily také státní svátky České republiky. Podle sestry Vojtěchy bylo Nepomucenum oblíbené nejen kvůli přátelské atmosféře, ale také díky praktickému zázemí.
„Areál nabízí velké logistické možnosti. Je zde prostor pro rauty, zázemí pro novináře i parkování. A samozřejmě jsme hostům nabízeli českou i italskou kuchyni,“ vysvětluje.
„Česká škola tam probíhala v sobotu, kdy maminky odvedly děti do školy a pak měly relativně volno. A tak několikrát do roka, hlavně s těmito maminkami jsme tam společně vařili. Myslím, že první impuls bylo udělat vánočky."
Mnohé recepty v kuchařkách pochází z její rodiny
Zkušenosti z nepomucenské kuchyně následně zúročila ve dvou publikacích. První z nich, Recepty sestry Vojtěchy, obsahuje ucelený soubor receptů od předkrmů přes polévky a hlavní jídla až po dezerty. Druhá publikace, Dobroty sestry Vojtěchy, je komornější brožurou zaměřenou především na osvědčené recepty z kynutého těsta.
„Návody jsou stručné. Nepíšu dlouhé příběhy kolem receptů. Jsou určené lidem, kteří už mají nějaké zkušenosti a hledají rychlou inspiraci,“ říká s úsměvem. Mnohé recepty pocházejí z její rodiny a mají pro ni osobní hodnotu.
Koledy pod kolonádou svatého Petra
K tradicím, které spoluvytvářela, patří také akce Česko zpívá koledy v Římě. Impulsem byla touha uspořádat české koledování přímo v blízkosti Svatopetrského náměstí. První setkání se uskutečnilo během pandemie covidu-19, kdy nebylo možné pořádat větší shromáždění. Skupina Čechů se tehdy sešla pod kolonádou svatého Petra, zazpívala si koledy a podělila se o vánočku, čerstvě upečený chléb se sádlem, svařené víno i čaj.
Z jednorázové akce se postupně stala oblíbená tradice. „Často jsme nabízeli chléb se sádlem dětem z italských rodin, které ho ochutnaly úplně poprvé. A co zůstalo, rozdávalo se bezdomovcům, kteří se v okolí baziliky pohybovali,“ vypráví.
Nová kapitola v Olomouci
Po pětadvaceti letech v Římě se sestra Vojtěcha letos vrátila do České republiky. Přestože se jí po italské metropoli stýská, nová služba v Arcibiskupském kněžském semináři v Olomouci jí připadá známá.
„Vařím tady pro studenty teologické fakulty a denní program je velmi podobný tomu, který jsem měla v Nepomucenu. Samozřejmě se mi po Římu stýská, ale díky přátelům, které tam mám, věřím, že se budu pravidelně vracet,“ uzavírá sestra Vojtěcha Fialová. Poslechnout si můžete celý rozhovor.
