Shakespeara u nás v 17. století nikdo neznal, ale jeho hry asi ano

V Zimní pohádce William Shakespeare napsal, že Čechy leží u moře. Věděl o životě ledacos, ale tento omyl génia v našich očích trochu zlidšťuje. Kupodivu za jeho života nebyla Anglie nijak izolovaná od zbytku Evropy a mezi jednotlivými zeměmi panoval čilý ruch. Tvrdí to divadelní badatel Pavel Drábek z Masarykovy univerzity, který zjistil, že už za Shakespearova života se v Čechách s největší pravděpodobností hrály Shakespearovy hry v podání kočovných anglických divadelníků. Více v rozhovoru, který do rubriky Z kultury natočil Vilém Faltýnek. Na úvod se Pavla Drábka zeptal, jestli vůbec může český badatel k tak prozkoumanému tématu, jako je Shakespeare, něco přinést.

"Kdybych tu otázku mohl obrátit, tak kde jinde by to člověk měl dělat, než tady u nás. Přece české země byly od nepaměti průsečíkem všech možných vlivů, ať už to byl germánský nebo slovanský vliv, a nebo vliv italský nebo židovský. Vlastně všechny kultury, které k nám zasáhly, tu nechaly své stopy. Mimochodem to jsou také ty kultury, ze kterých vycházel i Shakespeare. Takže jednak máme společné evropské kořeny, jednak máme nesmírně bohatou historii a bohaté archivy, kde se dá mnoho najít, a ve Shakespearově době nebyly zdaleka tak uzavřené hranice, jak to známe z 20. století. Takže lidé cestovali. Je několik záznamů anglických cestovatelů do Prahy, třeba Fynes Moryson, který navštívil Prahu v roce 1594 a říkal: 'Jsou tady opravdu špinavé ulice a některé hospody jsou mírně předražené...' A naopak čeští cestovatelé zase cestovali do Londýna. Třeba Jindřich Hýzele z Chodů, mladý aristokrat, v roce 1607 přišel do Londýna a zapisuje do deníku, jak na šesti sedmi místech každý den se hraje divadlo, jedno krásnější než druhé."

Pokud je ta nabídka témat tak nesmírně široká a bohatá, co jste si z ní vybral?

"Mě fascinuje divadlo jako společenský fenomén, tedy ne nutně to, které je umělecké, které ukazuje umělce jako někoho mimořádného, ale mě zajímá divadlo jako setkávání s lidmi. Takže já jsem si vybral anglické kočovné komedianty, což byl obrovský fenomén, který třeba založil německé profesionální divadlo. Skutečně angličtí herci, kteří jsou doloženi už od roku 1585 v Německu, v Praze je o nich zmínka z roku 1595 a z roku 1602 si Adam mladší z Valdštejna zapisuje do deníku k 21. říjnu: 'Byli jsme u pana Trčky, dávala se komedie englická...' a říká to, jako by to byla normální věc! Takže v roce 1602 bvyla anglická komedie v Praze běžnost. tentro fenomén mě fascinuje. A také to, jak to bylo hráno. Oni hráli zprvu anglicky, ale potom i německy, aby jim bylo rozuměno. A jaké hry se hrály a jak se to spojovalo s naší kulturou. To je tak neuvěřitelně složité předivo, že by na tom člověk mohl strávit několik životů!"

V tom je asi i velký prostor pro vaši tvůrčí investici.

"Právě teď na kongresu jsme měli s kolegyní Katriczky z Open University v Británii seminář, který byl věnován právě shakespearovským komediantům ve střední Evropě v 17. století. Zatímco ona se věnovala hlavní komické roli Piklheringovi, což byl něco jako Harlekýn v italské komedii, tak mě zajímaly příběhy, které přicházely z Anglie, ale zároveň měly své kořeny i tady u nás. Například Faustus, kterého my známe z loutkové hry - a zde nedaleko je Faustův dům, a Kouzelník Žito, jehož epizody byly doložené v 15. století, si právě Faust pro své příběhy půjčoval. Takže ve chvíli, kdy Faust, hra Christophera Marlowa přijala s anglickými komedianty, tak rozhodně nepřišla do neposkvrněného prostoru, ale naopak prostoru, který tento příběh už dávno znal, ale pod jinými jmény a v jiných proměnách. Takže to je právě to fascinující předivo, které mě velmi zajímá, jak se spojují staré příběhy, mýty, pohádky s tím, co přicházelo."

Mluvíme o době, kdy Shakespeare žil a tvořil. Myslíte, že se někdy v Praze za jeho života hrály jeho hry?

"To je velmi dobrá otázka. A ony se s největší pravděpodobností hrály. Protože 1604 se hrál Romeo a Julie v Drážďanech, v Lipsku jsou doloženy další hry, 1626 je doloženo něco jako Kupec benátský, v Gräzu se hrál 1607 Kupec benátský, a protože ti komedianti tehdy nemohli letět, museli jít přes tu křižovatku evropských dějin a všech obchodních cest, tak není důvod, aby nehráli i u nás."

Ale doloženo to není.

"Že hráli u nás anglické hry, to přímo doloženo není. Od nás, pokud vím, nepochází jediný seznam repertoáru, her, který se musel předkládat, ale to neznamená, že nemůže být objeven. České archivy byly dlouho uzavřeny a je jich tak nesmírné množství, a lidí, kteří se zabývají divadelní historií a mají odvahu jít do archivu, je vlastně tak hrozně málo, že těch archiválií přibývá víc, než kolik se rodí lidí ochotných hrabat se ve starých papírech. Takže nemůžu to říct s jistotou, ale troufám si spekulovat, že by se mohlo v českých archivech najít velmi mnoho."

O jakých archivech vůbec mluvíte? Vy sám říkáte, že jste vycházel z archivů. Kde se hledají takové informace? Nepředpokládám, že tady jsou nějací hledači pokladů, kteří by vám je šli vybrat, takže to možná můžete prozradit.

"Takoví hledači pokladů skutečně nejsou, z toho se nedá zbohatnout. To je kulturní hodnota, kterou nelze převést na peníze, přestože lidé říkají, že všechno lze převést na peníze. Nelze. Jestli máme nebo nemáme historii, to je záležitost kultury a našeho duchovního zdraví, ne toho, jestli máme peníze. Takže těch archivů je velké množství, třeboňský archiv je velmi krásný, v Jindřichově Hradci je část, a samozřejmě zámecké archivy, které jsou částečně tady v Národním muzeu. Moje kolegyně z Brna Margita Havlíčková napsala krásnou knihu o profesionálním divadle v Královském městě Brně právě tady v tom období a prošla jako první brněnské archivy a Moravský zemský archiv. To co objevila, to jsou úžasné 'novinky' ze 17. století."

Existuje nějaký náznak toho, že Shakespearovo drama, pokud tady bylo nebo se později nějakou oklikou k nám dostalo, že tu už v 17. století zanechalo určité stopy a odrazy, že vznikly věci, které by nemohly vzniknout, kdyby nebylo Shakespearových her?

"Tak to je obrovsky složitá věc, zvlášť s příběhy, protože ty jsou, jak já říkám, neuvěřitelně promiskuitní, stačí přejmenovat postavy a už je skoro nepoznáte. V 17. století u nás nikdo Shakespeara neznal. Znal ho třeba Andreas Gryphius ve Slezsku, který přepsal Sen noci svatojánské, jeho zápletku do své nádherné hry Absurda Comica s podtitulem Pan Peter Squentz. Moje kolegyně Markéta Polochová ji přeložila do češtiny a vyšla v Divadelní revui. A potom samozřejmě v Českém Krumlově. Někdy v 80. letech 17. století Johann Georg Göttner narozený v Mikulově napsal adaptaci Romea a Julie. Je nesmírně vtipná a někdy taky nesmírně sprostá, ale to už byl styl té doby."