Simon Mawer o brněnských inspiracích

Pozornost k románu Skleněný pokoj britského spisovatele Simona Mawera přitáhla Bookerova cena, kterou autorovi vynesl. Česká veřejnost ale také s velkým zájmem registruje, že je to román napsaný z českých reálií - hlavní inspirací byla brněnská vila Tugendhat a osudy jejích majitelů.

Britský prozaik Simon Mawer má za sebou 2 odborné publikace a 8 románů. Jeho poslední kniha se jmenuje Skleněný pokoj, vyšla v lednu 2009 a obdržel za ni Bookerovu cenu, nejprestižnější britské literární ocenění. Hlavním hrdinou tohoto románu je v jistém smyslu dům, budova - vila Tugendhat. Architektura a její prostor a světlo. Tento neobvyklý úkol si autor uložil záměrně, protože podle něj patří zachycování vizuálního do arzenálu romanopisce.

"Když píšete román, může to být problém, ale také výhoda. Je to takový trik, že musíte psát o věcech, které nejsou nutně jen mentální povahy, ale popisujete i věci vizuální,"

Simon Mawer,  foto: David Vaughan
řekl spisovatel Simon Mawer při nedávné návštěvě Prahy. Vila Tugendhat - v románu vila Landauer, protože autor se reálií drží jen volně a například brno označuje jako město - byla postavena na míru židovsko-křesťanskému novomanželskému páru. Dům vyzařuje bohatství, sebevědomí, krásu a majestátnost. Avšak jen do chvíle, než do země vstoupí nacistické vojsko a manželé musí vilu i zemi opustit. Vila ale žije dál svým životem. Postupně mění majitele, Čechy za nacisty, pak nacisty za Sověty, až se opět vrátí do majetku československého státu. Krystalická dokonalost skleněného pokoje přitom zasahuje nesmírnou gravitací každého, kdo se dostane do jeho blízkosti. Původní majitelé se sem vrátí až po mnoha desetiletích. Liesel Landauerová je přitom už slepá.

Brněnská vila Tugendhat
"To byla asi první scéna, kterou jsem napsal, a vlastně bez nějakého rozumového důvodu jsem se rozhodl, že Liesel už neuvidí. To ji, jak tušíte, nutí využívat jiné způsoby porozumění a vnímání, například paměť, a také další smysly."

Román má být volnou a významově dvojznačnou variací na konkrétní příběh z československé historie. Zásadní byl pro autora osobní zážitek, který mu prostor vily Tugendhat poskytl.

"Jedním z témat té knihy - možná je to ústřední téma - je kontrast mezi transparentností budovy a nedostatkem transparentnosti v lidských životech, které se v ní odehrávají. Usilujeme o ni, ale dosáhnout jí ve skutečnosti není možné."

Zájem Simona Mawera o Českou republiku je hlubšího data. Během několika týdnů vyjde v českém překladu jeho zřejmě nejúspěšnější román Mendelův trpaslík, který se také zabývá příběhem, který se odehrál u nás - dokonce stejně jako Skleněný pokoj v Brně.

"Zájem o Gregora Mendla byl skutečně na začátku. Já jsem původním povoláním biolog a při první návštěvě České republiky před 16 lety jsem zamířil rovnou do Brna. Ale nevěděl jsem tenkrát, že dům Tugendhatů je právě tady. Znal jsem ho z knih, ale nevěděl jsem, že stojí v Brně. Jel jsem sem kvůli Gregoru Mendelovi. Chtěl jsem si prohlédnout augustiniánský klášter na Starém Brně, no a z toho se zrodil román Mendelův trpaslík."

Tolik Simon Mawer. Ve zvukové verzi příspěvku si můžete poslechnout i ukázku ze Skleněného pokoje, jehož český překlad záhy po anglickém vydání knihy připravil Lukáš Novák.