Skončil summit EU v Nice

r_2100x1400_radio_praha.png

Připravil Josef Kubeczka.

Evropská unie se v pondělí nad ránem na summitu ve francouzské Nice dohodla na reformě svých institucí a vytvořila tak základní podmínku pro budoucí východní rozšíření. Šéfové států a vlád na to potřebovali čtyři dny intenzívního jednání včetně poslední dramatické noci. Konečný výsledek mnohahodinové debaty o rozložení hlasů mezi státy v Radě ministrů Evropské unie je následující: Všechny čtyři velké země Unie, včetně podstatně lidnatějšího Německa, budou mít v Evropské unii, rozšířené na 27 zemí, od roku 2005 po 29 hlasech. Polsko a Španělsko budou mít 27 hlasů, Rumunsko 14, Nizozemsko 13. Země s počtem obyvatel kolem 10 miliónů, tedy Belgie, Česká republika, Řecko, Maďarsko a Portugalsko dostanou po 12 hlasech, Švédsko, Bulharsko a Rakousko po 10. Slovensku, Dánsku, Irsku, Finsku a Litvě bylo přiznáno sedm hlasů. Všechny zbývající malé země mají po čtyřech hlasech a Malta tři.

Bojovné malé země byly odměněny dodatečnými mandáty v Evropském parlamentu - Portugalsko, Řecko a Belgie tak budou mít po 22 poslancích, zatímco stejně velké Maďarsko a Česká republika pouze po 20.

Premiér Miloš Zeman je s rozložením hlasů mezi státy v Radě ministru Evropské unie spokojen:

"Jsem v zásadě spokojen, protože toto naše zastoupení je v podstatě identické se zastoupením Belgie, Řecka nebo Portugalska a já nejsem takový megaloman, abych trvdil, že Česká republika má vyšší ekonomickou nebo politickou sílu než tyto země."

Uzavřená dohoda, která má formu nové smlouvy, tzv. Smlouvy z Nice, zahrnuje také reformu složení a velikosti Evropské komise, rozšiřuje mírně rozsah rozhodování kvalifikovanou většinou, usnadňuje tzv. zesílenou spolupráci mezi státy a obsahuje řadu menších změn. Smlouva nyní podléhá ratifikaci v parlamentech členských států. Pro střední a menší země, jako je Česká republika, však ujednání v Nice nepřineslo jen růžové vyhlídky. Jeho hlavním rysem se stalo výrazné posílení moci velkých států v rozhodovacím procesu, pravděpodobné oslabení Evropské komise a zachování práva veta téměř ve všech citlivých oblastech, na nichž velcí členové lpěli.

Podle mnohých pozorovatelů nejdelší summit Evropské unie v dějinách neodpověděl na očekávání, že učiní Unii akceschopnější a efektivnější. Jeho průběh ukázal, že více než na společnou vizi integrace myslí každý na svůj vlastní politický prospěch. Byl to úporný mocenský boj o sílu a váhu v budoucí Evropě, který také vrhl ne vždy příznivé světlo na osobní vztahy mezi státníky a na aroganci těch mocnějších, ozývá se v prvních reakcích na výsledky summitu v Nice.