Skupina Tungsten v posledních měsících druhé světové války

S dnešním vydáním Historických obzorů se přeneseme do posledních měsíců druhé světové války. Podrobněji vám představíme skupinu Tungsten a její práci na území Protektorátu Čechy a Morava. Podrobnosti má Martina Lustigová.

Paravýsadek Tungsten tvořili rotmistr Leopold Musil a nadporučík Rudolf Pernický. Kdy akce probíhala? O tom už více historička Marie Matúšů:

"Akce byla naplánována v roce 1944 ve Velké Británii a účelem operace mělo být přijímání letadel se speciálním materiálem pro podporu domácího odboje. Kvůli zpoždění výsadku se operace realizovala až v prosinci 1944 a hlavní činnost parašutistů pak spadá do měsíců ledna až května 1945."

Parašutisté prošli dlouhým a náročným výcvikem ve Velké Británii. Poznali například základy tichého zabíjení, naučili se pracovat s trhavinami a hořlavinami, dozvěděli se, jak se nejlépe orientovat v terénu nebo jak funguje radiostanice. Závěrečná fáze výcviku se potom odvíjela od speciálních úkolů, které měla daná skupina v Protektorátu plnit. A na co byl kladen důraz právě v případě skupiny Tungsten?

"Bylo dopředu řečeno, že by skupina měla mít poslání přijímat letadla s materiálem, případně i s osobami. A takovým vedlejším úkolem mělo být přijmout speciální letadlo, které by přistálo na území Protektorátu a odtud by odvezlo reprezentanty domácího odboje do Londýna k jednání. Tam by byli tito reprezentanti vycvičeni a pak by seskočili zpátky na území Protektorátu. Čili výcvik byl směřován tímto směrem. Oba dva, jak Leopold Musil, tak Rudolf Pernický, prošli základním výcvikem a spoustou speciálních kurzů, proto se nyní soustředili zejména na příjem letadel. Šli do kurzu, ve kterém se učili navigovat letadla na cíl, pracovat se zařízením, kterému se říká radiomaják Eureka, který navazoval kontakt mezi zemí a vzduchem a přiváděl letadlo na určenou plochu, vytyčovat a vybírat tyto plochy, ale také ještě vybrat plochu pro přistání onoho letadla, což později nebylo na Českomoravské vrchovině vůbec snadné."

Kam vlastně měl být výsadek směřován?

"Operace měla působit na Českomoravské vrchovině. Cílovou stanicí byly Studnice nedaleko Nového Města na Moravě, které byly vybrány zejména kvůli působení odbojové organizace nazývané Rada tří, která měla velký zájem přijmout paraskupinu, s pomocí níž by mohla získávat materiál, který na území Protektorátu dodávali spojenci."

O přijetí skupiny Tungsten se postarala paraskupina Calcium, která již na území Protektorátu operovala a s domácími odbojáři spolupracovala. Skupinu Calcium blíže představí historik Radek Hubálek: "Skupina Calcium byla paraskupina vysazená v noci ze 3. na 4. dubna 1944 ve složení: velitel Ostrčil, dále radiotelegrafista Niemczyk, Široký a Gemrot. Měla operovat na Chrudimsku a měla navázat rádiové spojení s Londýnem, kam měla dodávat zprávy o životě v Protektorátu. Calcium se od začátku potýkalo s problémy. Po dopadu ztratilo část svého materiálu a nemohlo se na Chrudimsku uchytit. Proto se přesunulo na Českomoravskou vrchovinu, kde se napojilo na budoucí ilegální organizaci Rada tří a Karla Šteinera-Veselého. V květnu skupina navázala spojení s Londýnem a udržovala ho až do konce války. Mezi Calciem a Radou tří došlo k roztržce kvůli vysílání některých zpráv, které požadovala Rada tří odeslat do Londýna, ale parašutisté s nimi nebyli ztotožněni. Tato roztržka kulminovala po zastřelení Ostrčila gestapem. Naše ministerstvo národní obrany v Londýně to chtělo vyřešit vysláním skupiny Tungsten, která měla spolupráci konsolidovat." Vzhledem k tomu, že skupina Tungsten měla spolupracovat se skupinou Calcium, nedisponovala vlastní radiostanicí.

V zimě 1944 vrcholí válečné operace a kvůli bezpečnosti se operační letiště přesouvají do Afriky, později do osvobozené Itálie. Letadel byl v té době nedostatek a Československo navíc nepatřilo ke spojeneckým prioritám. Při plánování operací sehrála svou roli také příroda. Létání bylo v zimě velmi obtížné. Lety komplikovala mlha a problém představovaly i nízké mraky.

První pokus zahájit operaci Tungsten se nezdařil. Proč? O tom více Marie Matúšů: "První neúspěch způsobila mlha. Parašutisté odletěli s další skupinou Platinum-Pewter, což bylo v českých podmínkách velice časté, že létaly dvě, případně i tři skupiny v jednom letu. Letadlo doletělo nad území Protektorátu, ale zjistilo, že ta mlha je tak silná, že není schopno najít místa seskoku. Obrátilo se a vrátilo se zpět."

A druhý pokus? Od prvního pokusu v říjnu 1944 uplynuly dva dlouhé měsíce naplněné čekáním a odsouváním operací z důvodu nedostatku letadel nebo z důvodu špatného počasí. 21. prosince parašutisté nastoupili do letadla podruhé a vydali se na cestu do Protektorátu, tentokrát doprovázeni skupinou Embassy.

"Let zpočátku probíhal bez problémů. Jugoslávii překonali hladce. Vážnější komplikace přišla nad Vídní, kde se dostali do potyčky s nočním stíhačem, který je pronásledoval. Letadlo muselo udělat několik úhybných manévrů. Rudolf Pernický se domnívá, že zřejmě v tomto okamžiku letadlo trošku ztratilo směr. Skupina Embassy byla vysazena jako první a poté následoval přesun nad doskočiště skupiny Tungsten."

Při vysazení ale došlo k velkému omylu. Parašutisté měli být vysazeni nedaleko Studnic u Nového Města na Moravě. To se ale nepovedlo. Kde tedy nakonec byli vysazeni?

"To bylo ze začátku pro oba parašutisty velkým otazníkem. Poté, co přistáli nad zasněženým Protektorátem, se nedokázali jednoduše zorientovat. Měli vyskočit u osady Vortová, což je malá osada mezi lesním porostem v oblasti Žákovy hory. A nyní se ocitli na poměrně velkých polích. Trvalo jim téměř 24 hodin, než se zorientovali."

Parašutisté se snažili různými cestami zjistit, kde byli vysazeni, což bylo komplikováno i tím, že se přes den museli skrývat v lese. Kde vlastně jsou, zjistili až poté, co se večer 22. prosince Rudolf Pernický vydal do nedaleké vesnice - místní ženy se zeptal na nádraží, odkud by mohl cestovat do Německého Brodu. Žena ho odkázala na nádraží v Sedleci u Kutné Hory. Pernický zjistil, že je vysadili u vesničky Libenice mezi Kutnou Horou a Kolínem. To pro parašutisty nebyla dobrá zpráva. Pokračuje Radek Hubálek:

"Následoval osmdesátikilometrový přesun do Studnice. Zima 1944/1945 byla krutá, všude ležela spousta sněhu. Navíc se parašutisté mohli přesouvat výhradně v noci a po lesních nebo polních cestách, aby je gestapo nezaregistrovalo. Velkým problémem bylo stravování. Měli u sebe totiž jídlo jen na jeden den, protože měli být vysazeni v blízkosti Studnice. Na poslední chvíli si naštěstí s sebou vzali kilo čokolády a ta se pak stala jejich stravou na týdenním pochodu. Cestou oslavili Vánoce; popřáli si na mezi a pokračovali v pochodu, který završili 29. prosince příchodem do Studnice. Cesta oba parašutisty poznamenala, oba měli omrzliny a byli vysílení."

Po příchodu do Studnice, kde se obou parašutistů ujal odbojář Cyril Musil, následovala krátká rekonvalescence. Poté byla dohodnuta spolupráce mezi skupinami Tungsten a Calcium i mezi skupinou Tungsten a domácími odbojáři. Aby nevzbudili pozornost, přesunuli se načas do Nového Města a později do Radešínské Svratky. Pokračuje Marie Matúšů:

"Prvním úkolem Rudolfa Pernického a jeho parťáka Leopolda Musila bylo určit vhodné příjmové plochy, na kterých by mohli přijímat letadla s dopravovaným matriálem, který byl pro domácí odboj v tuto chvíli velmi důležitý. Vytipovali si určitá místa (například nedaleko Bystřice nad Pernštejnem, nedaleko obce Jámy, nedaleko obce Rokytno) a pomocí vysílačky Milada paraskupiny Calcium odvysílali tyto informace do Velké Británie."

Byly tyto plochy využity?

"Když parašutisté zasílali souřadnice těchto ploch do Velké Británie, tak bylo spolu s tím domluveno heslo, které mělo v den výsadku vyjít v londýnském rozhlase a aktivovat určené příjmové skupiny. Poprvé toto heslo zaslechli 16. února 1945, bylo to heslo nad plochou Rokytno. Příjmová skupina se tam sešla, dokonce zachytili letadlo. To letadlo se kontaktovalo s Eurekou skupiny Tungsten, ale pouze přes plochu přeletělo. O den později se dozvěděli, že toto letadlo využilo Eureku pouze jako navigaci na přistávací plochu a že na jeho palubě byla skupina Platinum-Pewter, která v pořádku seskočila."

17. února vyšlo heslo znovu, ale žádné letadlo nepřiletělo. Po pár dnech se odbojáři dozvěděli, že náklad byl omylem shozen na vesnici Útěchov u Brna a téměř celý padl do rukou gestapa. Další aktivace přišla 21. března, tehdy ale odbojáři narazili na německou hlídku. Následovala přestřelka, při níž naštěstí nikdo z odbojářů nebyl zraněn. Příjem na stejném místě ale už nebylo možné opakovat, proto Rudolf Pernický zvolil nové, bezpečnější místo nedaleko Velkého Meziříčí. Akce byla úspěšná, spolu s materiálem vyskočil i parašutista skupiny Bauxit Pavel Hromek, který pak posílil radiotelegrafní spojení na Vysočině.

Na konci války se Rudolf Pernický stal velitelem okresu Nové Město. Co to obnášelo?

"Měl se starat o bezpečný průběh posledních dnů války, které se očekávaly. Měl zajišťovat jak bezpečí obyvatelstva, tak hladký průchod přechodu německé fronty a příchodu ruských vojáků,"říká Marie Matúšů. Mezi Pernického úkoly patřilo i odzbrojování německých jednotek, koordinování činnosti domácích odbojářů s činností Rudé armády. Cílem akcí posledních dnů války bylo co nejvíce zkomplikovat německým vojákům ústup. Podařilo se například sabotovat spojování německých hovorů nebo zabraňovat zásobování německých jednotek. Na samém sklonku války pak Rudolf Pernický spolu s dalšími odešel ochraňovat samoty, které byly ustupujícími německými vojáky ohrožovány.