Slavík se zamiloval do duhového trikotu
Český sport má dalšího mistra světa. V Kanadě se jím stal v disciplíně fourcross na horských kolech Tomáš Slavík. Uspěli i jeho reprezentační kolegové - Jana Horáková a Jaroslav Kulhavý vybojovali stříbro a Romana Labounková s Michalem Prokopem a také smíšená štafeta bronz. K mikrofonu jsem tedy pozval zlatého Slavíka - tentokrát však nikoliv Karla Gotta.
"Měl jsem pocit, že by to mohlo klapnout, ale moc jsem si to nepřipouštěl. Je to obrovský úspěch nejen pro mě, ale pro celou ČR."
Je pro vás duhový trikot mistra světa jednoznačným vrcholem kariéry?
"To každopádně. Je to v tomto sportu vzhledem k tomu, že to není olympijská disciplína, absolutní vrchol. Každý pro to, aby ho získal, dělá úplně všechno. Jsem max. spokojený a už se těším, jak ho budu příští rok oblékat."
Od Pekingu 2008 je ovšem olympijskou disciplínou BMX. Neuvažujete o kvalifikaci pro OH v Londýně?
"S bikrosem jsem v šesti letech začínal. Teď jsem si ovšem uvědomil, že člověk nemůže dělat dvě disciplíny a být na vrcholu. Takže se soustředím na horská kola, bmx si zajedu tréninkově, ale Londýn nechám jiným."
V Kanadě se českým jezdcům v kvalifikaci extra nedařilo. Byla to taktika nevystřílet se před závodem?
"Já měl v tréninku asi 6 defektů, takže jsem jel takticky na jistotu. Dojel jsem šestý, což byla solidní pozice."
Právě pořadí v kvalifikaci rozhoduje o postavení na startu, což je ve fourcrossu klíčové.
"Přesně tak. Je to stejné, jako např. v atletice, vnitřní dráha je kratší a tak každý volí místo na startovní rampě tak, aby měl co nejblíže první zatáčku."
Ve finále jste startoval s Michalem Prokopem, který podtrhl váš zlatý úspěch ziskem bronzové medaile. Můžete se před jízdou domluvit na společné taktice nebo do sebe na trati alespoň nejít ostře narozdíl od ostatních soupeřů?
Jak odhadujete míru rizika, abyste dojel do cíle co nejrychleji a neskončil mimo trať?
"Za ta léta to už mám v ruce. Vím, jak jet na hraně a nepřekročit tu pomyslnou hranici. Když jede v závodě člověk první, tak je opatrnější, aby právě nevylétl z trati."
Vás potkávaly defekty i během jízd play off. Z tohoto pohledu možná nebylo finále nejtěžším závodem?
"V každé jízdě jsem jel od startu první a v polovině vždy dostal pomalý defekt. Proto jsme na finále změnili tlak v pneumatikách a já celou jízdu pronásledoval Australana Gravese. Ten udělal v poslední zatáčce chybu, já ho podjel a titul už si nenechal vzít."
Uvědomil jste si ten obrovský úspěch hned po závodě a jak jste ho oslavil?
"Po projetí cílem jsem tomu nemohl uvěřit. Teď si pomalu uvědomuji, že se mi splnil velký dětský sen. Oslavili jsme to v rámci možností s kolegy z týmu."
Už jste přemýšlel, jak ten titul zúročíte?
"Samozřejmě je to tahák pro sponzory, takže bych měl mít v příští sezóně lepší podmínky. Do budoucna je to pro mě obrovská motivace. Oblékat duhový dres je pro mě velká čest a také mi to dodá sebevědomí do závodů."
