Slušnost je základem každé práce, říká návrhářka šperků Věra Nováková

Věra Nováková, foto: Miroslav Krupička

Věra Nováková je jednou z výrazných a dá se říci zavedených českých designérek šperků. Svou inovovanou kolekci představila i na právě skončeném veletrhu Designsupermarket. O tom, jak se dopracovala k úspěchu, jak vypadá šperkařský svět i o výrobě křehkých prstenů a náušnic vypráví v následujícím rozhovoru.

Věra Nováková, foto: Miroslav Krupička
Vaše kolekce jsou velmi originální – Sepiserie, Uzly nebo Miničtyřlístky. Jak vznikají?

Na začátku nevytvářím nějaký konkrétní návrh. Šperky vznikají přímo v procesu práce u mě v dílně. Hodně to vychází i z požadavků nebo nápadů klientů. To byl případ Miničtyřlístků, kdy jsem reagovala na nějaké zadání. Na letošní Designsupermarket jsem rozšířila Miničtyřlístky o takovou levnější variantu v pozlaceném stříbře nebo s brilianty. Pokud jde třeba o řadu nazvanou Sepisérie, to nebyl žádný promyšlený design, to byla hra. Měla jsem odlitky a na nich jsem si hrála se strukturou.

O co je největší zájem?

Zatím si nevedu žádnou statistiku, chystám se na ni začátkem roku, ale celkově byla letos nejúspěšnější kolekce Uzly.

Jaké to je, uživit se jako návrhář a výrobce šperků?

Prsten Uzel, z tvorby Věry Novákové
Je to těžké… ale jde to. Mám výhodu, že jsem v oboru už přes 10 let a podařilo se mi vybudovat určité jméno. Je tu i tlak trhu, poptávka. Přijde klient a zeptá se: Paní Nováková, co máte nového? Takže pořád pracuju. Držím se stejného tématu, který stále rozvíjím. Lidé jsou lační po novinkách. Často dosáhnete inovace změnou materiálu nebo malou úpravou, ale je za tím velká práce, kterou člověk nevidí.

Jaké byly začátky?

Když jsem v roce 2001 skončila UMPRUM, šperku – tedy designu šperku – se nikdo nevěnoval. Byla tady snad dvě studia. Neexistovala scéna. Nebyly žádné přehlídky, žádné Designsupermarkety, nic. Teď studenti vytvářejí kolekce už na vysoké škole a po skončení nastoupí na scénu rovnou s vlastní značkou.

Prsten Egoist, z tvorby Věry Novákové
Dnes je tvůrců hodně, je tu konkurence. Na přehlídkách typu Designblok jsou jen někteří, to už je výběr. Je neuvěřitelné, kolik lidí se tím dnes živí. V tom se doba změnila. Když jsem začínala, bylo těžké to obhájit před rodinou – jako že je v pořádku, že nejsem nezaměstnaná, že pracuju, i když nechodím do práce. Tenhle problém dnes není, tohle mladí lidé už neřeší. Nepocházím z výtvarnické rodiny a jsem ráda, že mě rodiče podpořili, když jsem se vydala na cestu svobodného povolání.

Ještě na vysoké škole jsem začala spolupracovat s ilustrátorem Petrem Sísem, což pro mě byla výborná zkušenost pro práci na volné noze. Byla jsem několikrát v jeho ateliéru v New Yorku a pak jsem s ním spolupracovala z Čech. Viděla jsem, jak profesionál musí pracovat, kolik do návrhu může investovat času tak, aby to prodal a neprodělal. Tohle vás na škole nenaučí.

Kdo si vaše šperky kupuje?

Náušnice Čtyřístek, z tvorby Věry Novákové
Není to úplně ta nejmladší generace, protože používám dražší materiály. Většinou ke mně přijdou lidé, kteří o mně vědí. Našetří si a přijdou si třeba pro prsten Egoist. Často je to spojeno s nějakou plánovanou příležitostí, jako je svatba nebo zásnuby. Čili moje tvorba je spíš pro lidi, kteří hledají něco speciálního, není to pro většinového zákazníka. Mezi klienty mám i své morální podporovatele, lidi, kteří mi fandí.

Jak vypadá proces výroby šperku?

Náramek Čtyřístek, z tvorby Věry Novákové
Na začátku vytvářím prototyp nebo ideu celé kolekce. Z toho udělám formu pro první odlitek, který se cizeluje. To je základ. Ten pak jde do výroby a vzniká z toho menší série. Vyrábět jeden kus by se ekonomicky nevyplatilo. Při tomto procesu mi pomáhá několik spolupracovníků. Z nich je nejdůležitější litec. Tomu zadám práci a mohu se spolehnout na to, že mi přinese hotové odlitky. No a potom přijde závěrečná fáze – čištění odlitků, letování drobných součástí a kompletace. To dělám ve své dílně sama nebo se spolupracovníky. Ráda mám stážisty, kteří mi pomáhají a zároveň získávají zkušenosti. Pořád dělám velkou část práce, ale sama bych to už nezvládla. Jsme tým 6-7 lidí, ale nejde o zaměstnance. Časově je nejnáročnější vývoj a kalkulace. Dokončování šperku už tak náročné není. K tomu musíte přičíst postprodukci – tj. krabičky, marketing, účast na výstavách, prodej… To všechno je také práce a náklady.

Jak prodáváte?

Náušnice Sepisérie, z tvorby Věry Novákové
Nejdůležitější jsou webové stránky. Ty jsou propojené s akcemi, kterých se účastním. Platí to i opačně: když někdo mé šperky na výstavě vidí, musí mít možnost prohlédnout si detaily na webu. V další fázi zájemce přichází do našeho showroomu. Tento kontakt s lidmi mám ráda. Když přijde zákazník, můžeme pro něj vymyslet něco specifického nebo si třeba vybere něco jiného. Prodej je samozřejmě možné realizovat i přes e-shop. Důležité jsou veletrhy, jako teď Designsupermarket. Vystavovat na veletrhu není úplně levné, ale je to nezbytné. Na veletrzích se také prodává, ale je to spíš výjimka. Tam mé šperky lidé uvidí a zpravidla pak přijdou za námi. Další možnost prodeje jsou galerie a design shopy. Velkou část šperků prodávám tam.

Pomýšlíte na expanzi do zahraničí?

Věra Nováková, foto: Miroslav Krupička
Letos začátkem roku se mi podařilo zúčastnit se veletrhu INHORGENTA v Mnichově. Tam jezdí designéři z celé Evropy a odvezou si odtamtud zakázky na celý rok. Tam se přímo neprodává, spíš se navazují kontakty a uzavírají smlouvy. Pokud nemáte na německém trhu vlastního dealera, tak tam člověk zaujme jen těžko. Jsou to haly a haly šperků a perel, člověk si to těžko dovede představit. Sami Němci říkají, že na tento veletrh je potřeba přijet třikrát, aby si vás všimli, ale to je finančně příliš náročné. Mám radost z toho, že letos se mi začali ozývat klienti ze zahraničí, např. z USA nebo z Lotyšska. Nacházejí mě na internetu nebo si jako turisté všimnou mých šperků v pražských galeriích. Doma se podívají na internet a něco si objednají. Za to jsem velmi ráda.

Prozradíte váš recept na úspěch?

Celá moje strategie je postavena na slušnosti a serióznosti při jednání se zákazníky i s galeriemi.

author: Miroslav Krupička
spustit audio