Společensky odpovědné firmy
Drtivá většina lidí se asi shodne v názoru, že podnikání je především o penězích, o zisku. Na druhé straně představa, že by se podnikatelé a podniky měli rovněž chovat odpovědně vůči společnosti, už zřejmě tak samozřejmá nebude. Po vstupu Česka do Evropské unie se ale s tímto faktem budou muset mnozí smířit. Více už Zdeněk Vališ.
"Společenské chování podniků je princip, jak se firma chová vůči svým zaměstnancům, dodavatelům, zákazníkům a samozřejmě i vůči okolnímu prostředí, ve kterém firma působí. Mimo jiné to rovněž znamená, jak vychází se státní správou, samosprávou."
V podstatě jde o to, že společensky odpovědné firmy se nespokojují jen s plněním povinností, které stanoví zákon. Dělají takříkajíc ještě něco navíc. Po pravdě řečeno, není to samozřejmě z nějakého altruismu. Taková firma totiž očekává, že časem jí její chování přinese ocenění od vlivných tvůrců veřejného mínění a tím pádem i vyšší přízeň spotřebitelů. Evropská unie ale hledí ještě dál. Soudí totiž, že taková moderní podniková strategie se může stát rozhodující konkurenční výhodou evropských firem. A ty si tuto skutečnost uvědomují. Radiu Praha to potvrdil italský ministr práce a sociálních věcí Roberto Maroni.
"Kdo zná situaci v České republice, tak ví, že na jedné straně je celá řada podniků, a je jich stále více, které i bez znalosti tohoto projektu uplatňují jeho některé principy v praxi zcela samozřejmě. Současně ale víme, že existuje velké množství podniků, kterým jsou tyto myšlenky zatím cizí. Věřím, že propagace a popularizace tohoto projektu pomůže tuto situaci postupně měnit."
Náměstek ministra poukazuje třeba na jeden konkrétní český problém, kterým je uzavírání kolektivních smluv.
Z úst účastníků pražské konference několikrát zaznělo, že s uplatněním principů společenské odpovědnosti firem by neměly mít potíže velké české firmy a nadnárodní společnosti. S tím souhlasí i Tomáš Nejedlo z Business Leaders Forum.
"Nadnárodní velké firmy samozřejmě vstřebávají vědomosti a dovednosti a jsou nuceny z ústředí se chovat eticky. Jejich chování se přirozeně mění podle země či regionu, podle toho, co jim ta země dovolí, ale tam takový problém nevidím. Myslím si, že tam ten systém funguje."
Jako příklad firmy, která žije s regionem se na konferenci prezentoval plzeňský Prazdroj. Samozřejmě si leckdo může položit otázku, proč musí Prazdroj dokazovat svou prospěšnost regionu, když tato skutečnost je přece všeobecně známa. Manažér firemní značky Vladimír Jurina ale Radiu Praha vysvětlil, že to by byl zjednodušený pohled.
"Také jsme si mysleli, že je to všeobecně známo, ale záležitost, jako je odpovědnost k regionu, se nevybuduje jednou a potom už funguje napořád. Firma by měla žít ve městě stejně, jako v něm žije občan. Mělo by jí zajímat, co město trápí a čím může přispět ke zlepšení. Nelze žít jenom z toho, co vytvořili naši předkové. Současné vedení Prazdroje i současný majitel stojí o to, aby i po nás zůstala spousta dobrých věcí, aby ti, co přijdou po nás, věděli, že jsme tu zanechali kus dobré práce."
Společensky odpovědné chování firem, při kterém dochází k vytváření dobrých pracovních podmínek pro zaměstnance, k šetrnému přístupu k životnímu prostředí i k všestranné podpoře regionu, zvyšuje přirozeně náklady firmy. Je otázkou, jak potom evropské firmy obstojí v konkurenci s firmami z jiných částí světa, které se mohou prosazovat na trzích třeba sociálním a ekologickým dumpingem? Evropská unie věří, že evropské firmy v soutěži nejen obstojí, ale že nové pojetí podnikání začnou i "vyvážet".
