Společná agrární politika unie bude českou prioritou v době předsednictví

Evropa prožívá menší zemědělskou revoluci. Po více než pěti letech urputného vyjednávání se země Evropské unie shodly na omezení dotací do zemědělství. Farmářům v mnoha zemích se úspory samozřejmě nelíbí a hrozí, že s nižšími dotacemi přijdou dražší potraviny. Čeští zemědělci naopak považují dohodu o snížení dotací za přijatelný kompromis, ačkoliv mnozí prodělají na snížení dotací víc než jejich kolegové v západní Evropě. Blíže k tomu Zdeněk Vališ.

Foto: Evropská komise

Situaci v evropském agrárním sektoru považuje většina odborníků už delší dobu za neúnosnou. Zemědělství, které má asi tříprocentní podíl na celém hospodářství, spolyká ročně téměř polovinu rozpočtu Evropské unie. Dotace získávají zemědělci většinou automaticky jen za to, že obdělávají půdu. V Česku je to až osm tisíc korun na hektar. Existují ale rovněž taková anomálie, jako je pobírání peněz za to, že farmář nic nepěstuje. Podle dohody, přijaté minulý týden, budou od příštího roku o pět procent chudší zemědělci, kteří dosud na dotacích získávají víc než pět tisíc eur ročně. Postupně se krácení bude zvyšovat a za další tři roky to už bude deset procent. O ještě více peněz přijdou velké farmy, které obhospodařují tisíce hektarů polností. Ty budou muset už v příštím roce oželet devět procent z dnešních dotací. Na tento krok doplatí například Česko či Slovensko, kde je takových velkých hospodářství z historických důvodů mnohem víc než v západní Evropě, s výjimkou nových zemí Spolkové republiky Německa. Česko vystupovalo jednoznačně proti původnímu návrhu, který předpokládal podstatné krácení dotací jen pro velké farmy. Nakonec byl v Bruselu přijat kompromis. Český ministr zemědělství Petr Gandalovič je s ním spokojen.

Petr Gandalovič

„Ať už se nám to líbí nebo ne, v České republice máme zkrátka jinou strukturu zemědělství, a pokud by procentní krácení dotací o devět a více procent platilo jen pro větší firmy, vlastně by to znamenalo, že naši zemědělci by zhruba o tyto finanční prostředky přicházeli oproti svým konkurentům třeba v Bavorsku nebo v Rakousku. To je pro nás nepřijatelné. Jsem rád, že se nakonec to krácení významným způsobem zploštilo. To znamená, že fakticky dopadá na všechny farmy skoro rovným dílem.“

Také známý zemědělský analytik Petr Havel říká, že Češi si nemohou moc stěžovat.

„Řekl bych, že je to až výborná zpráva pro naše zemědělce, protože Česká republika disponovala největším množstvím velkých zemědělských podniků, kterých se mělo krácení dotací v původní verzi týkat, až ve výši 45 procent.“

Mezi starými a novými zeměmi unie ale dál existuje nerovnost v poskytování dotací. Západoevropští farmáři stále pobírají procentuálně vyšší částky. Česká republika nakonec minulý týden nehlasovala ani pro dohodu, ani proti. Petr Gandalovič vysvětluje, co Prahu k tomu rozhodnutí vedlo.

„Francouzi, jako předsednická země unie, zjevně ve snaze získat na svou stranu velké země, jako je Španělsko či Itálie, jim de facto na poslední chvíli dali možnost, aby nespotřebované prostředky z přímých plateb nemuseli z určité části vracet do rozpočtu, ale aby je mohli použít. Nám se to zdálo jako určitým způsobem další nerovnost, další nespravedlnost, a proto jsme proti tomu velmi rázně vystoupili. Je to pro nás věc principální, špatně přijatelná jako signál. Nicméně dobrých věcí v návrhu dohody je také celá řada. Rozhodli jsme se tedy nakonec se zdržet hlasování.“

Foto: Evropská komise

Odborníci zatím nemohou poskytnout přesná čísla, jak velkého počtu farmářů se dohodnuté snížení přímých plateb bude týkat. Jisté je, že farmáři, kteří nedosáhnout ročně na pět tisíc euro, škrty zatím příliš nepocítí. Podle Zdeňka Lukáše z vídeňského Institutu pro mezinárodní hospodářská srovnávání vyhovuje dosažená dohoda nejvíce státům s převážně malorolnickou strukturou, jako je Polsko, Slovinsko, Rakousko a částečně i Itálie. Krácení přímých plateb podle velikosti farem považuje Lukáš za politické rozhodnutí, které ale má i ekonomické zdůvodnění.

„V celé Evropské unii je politická převaha zástupců ze zemí s menšímu farmami, připravila Evropská unie tento scénář. Tady je ale nutné si uvědomit i určitou ekonomickou argumentaci. Velké podniky mají komparativní výhodu ze své velikosti a vyrábí ekonomičtěji. A Evropská unie chce, aby malé podniky byly nějakým způsobem více chráněny před tvrdými dopady otevřeného trhu. Navíc je zde další důležitá politická otázka, tedy zachování života na venkově.“

V Rakousku probíhá podle Lukáše například velmi živá diskuse také o dalším bodu přijaté dohody, tedy postupném odstraňování kvót na výrobu mléka. Ty by měly být nakonec úplně zrušeny v roce 2015. Každý si bude moci vyprodukovat tolik mléka, kolik chce. A to se prý rakouských farmářů velmi citelně dotkne. Už od příštího roku přijdou o podporu také suroviny pro výrobu biopaliv. A co bude s penězi, ušetřenými na přímých dotacích? Ty by měly v podstatě z větší zůstat na venkově. Nesmějí ovšem být použity pro výrobu. Mají jít do programu na pomoc rozvoje venkova, na projekty sloužící ochraně přírody a krajiny, vodních toků, pro boj s klimatickými změnami či na ochranu biologické různorodosti. Podle analytika Petra Havla představuje dosažená dohoda první menší krok při reformě společné zemědělské politiky. Je prý předzvěstí něčeho daleko většího.

Foto: Evropská komise

„Intenzivně se v současné době už diskutuje o tom, že by podpory zemědělské produkce nemusely být vůbec. To se nejspíše nestane. Nicméně se zcela určitě sníží oproti dosavadnímu stavu. Opět je ale potřeba říci: sníží se podpora produkce, ale navýší se podpora různých rozvojových programů zejména zaměřených na venkov.“

O další utažení penězovodu do zemědělské výroby se chce přičinit Česko příští rok, kdy bude předsedat Evropské unii. Ministr Petr Gandalovič potvrdil, že reforma agrární politiky bude patřit k prioritám Prahy.

„Chceme uspořádat další kolo diskuse o budoucnosti společné zemědělské politiky, aby byla skutečně společná, aby v ní nebyly rozdíly mezi starými a novými zeměmi unie.“

Mnozí čeští farmáři už delší dobu tvrdí, že jsou připraveni obejít se úplně bez dotací a být konkurenceschopní. Ovšem pouze v případě, že dotace nebude dostávat nikdo.