Spontánní projevy Pražského jara 1968 - 1969
Nedělní knihovnička má poněkud jiný charakter než na jaký jste zvyklí. Ze sborníku Jindřicha Pecky "Spontánní projevy Pražského jara 1968 - 1969" kolega Vilém Faltýnek vybral a herec Tomáš Palatý nastudoval nejzajímavější příklady lidové slovesnosti, která si na metaforickou mušku brala sovětské okupanty a jejich domácí přisluhovače.
Pražské jaro bylo po událostech v NDR v roce 1953 a v Maďarsku o tři roky později třetí významnou revoltou proti sovětské hegemonii. Ovšem míra s jakou se Češi a Slováci utekli k tematickému parafrázování klasických básní a písní, případně k vymýšlení protisovětských anekdot, neměla v Německu ani v Maďarsku obdoby. Podle profesora historie Vladimíra Nálevky šlo výlučně o československé specifikum:
"Byl to skutečně specifický fenomén. V Německu to bylo příliš krátké a německý smysl pro humor je poněkud jiný. Maďarská revoluce byla příliš krvavá, než aby tato humorná stránka vystoupila do poředí. Tím nechci nijak snižovat roli a podíl obětí. Dodnes mám ve svém archivu řadu těch letáků, řadu nápisů, které skutečně ukázaly to, co už řekl Reinhard Heydrich, že jsou totiž Češi 'lachende Bestien', 'smějící se bestie'. To byla jedna ze skutečností, která okupanty zaskočila."
A v podání herce Tomáše Palatého teď uslyšíte výběr nejzajímavějších nápisů z československých zdí, nároží a plotů.
Některé recesistické vlastence však políbila jak vidno nikdy nemlčící múza a jali se přebásňovat českou klasiku. Zde je - opět v podání Tomáše Palatého - parafráze Erbenova Zlatého kolovratu s názvem Rudý kolovrat:
A na závěr ještě pár tematických anekdot:
