Spor o věkovou hranici
Střelbou ze vzduchovky do lidí se minulý týden bavili čtyři chlapci ve věku od 13 do 15 let. Pár dní před tím vtrhla parta kluků do bažantnice, kde brutálně zmasakrovala přes stovku ptáků. A ještě před tím jiná parta chtěla jen tak z legrace vyhodit svého kamaráda ze sedmého poschodí. Všechny tyto nedávné případy potvrzují podle odborníků obecný trend eskalace dětské kriminality. Charakteristické pro ně je to, že policie je kvůli nízkému věku pachatelů odloží. Právě věkovou hranici trestní odpovědnosti považuje velká část veřejnosti i část politiků za příliš vysokou. Vláda chystá návrh zákona, který by hranici zachoval, ale přesto přinesl řešení. Zdeněk Vališ se ale domnívá, že řešení problému je v nedohlednu.
Pachatelé kriminálních činů v takzvaně dětském věku mohou zůstat klidní. V zemi, kde za brutální vraždu dostává dospělý pachatel nějakých dvanáct let vězení, a to téměř s omluvou a samozřejmě s možností podmíněného propuštění, žádné tvrdší sankce nehrozí. Osoby do patnácti let by podle chystaného zákona nadále nebyly trestně odpovědné.
Na rozdíl od současného stavu by ale mladý delikvent alespoň stanul před specializovaným soudním senátem, který by provinění projednal a uložil nějaká opatření. Stanovil by například dohled nad pachatelem, který by vykonávala škola, místní občanské sdružení či probační úředník. Soud by také mohl zařadit mladého člověka do terapeutického, psychologického nebo jiného výchovného programu, v nejzávažnějších případech by ho mohl i odejmout z jeho původní rodiny a svěřit do péče rodiny náhradní či nařídit jeho ústavní výchovu.
Všechno to sice vypadá a zní hrozně akademicky, ale zaplaťpánbů přinejmenším za to, že pachatel bude vědět, že překročil jisté meze a široká veřejnost už nebude muset jako dosud vždy jen zoufale lapat po dechu, když se dočte o nějakém hrůzném kriminálním činu, který policie zase odložila kvůli věku pachatele. Na druhé straně může vládní návrh zákona připomínat známé rčení o nažraném vlku a zachovalé koze. Zastáncům snížení věkové hranice trestní odpovědnosti ubere trochu vítr z plachet a odpůrci si oddechnou, že vláda nepodlehla stále silnějšímu tlaku nově definovat nezletilost.
Zřejmě všichni přitom ale podvědomě cítí, že jednou už bude konečně nutné udělat si v tomto ohledu jasno. Tedy, že věková hranice patnácti let není vůbec exaktně biologická, ale uměle vytvořená a při vyspělosti dnešních "náctiletých" nesmyslná. Co se asi tak převratného děje v mozečku "naivního dítěte", když den před dovršením patnácti let může spáchat vraždu a zůstane beztrestné, zatímco když totéž udělá druhý den půjde do vězení? Bylo by přirozeně naivní dělat si iluze o tom, že snížení věkové hranice o rok či dva vyřeší samo o sobě problém dětské kriminality. Že to tak přímočaře nefunguje, ukazuje praxe americké justice, kterou na rozdíl od formálního nazírání zákonů v kontinentální Evropě zajímá na prvním místě otázka viny. Jinými slovy, vražda je vražda, bez ohledu na věk pachatele.
Nad "americkou filosofií" ale nelze jen tak mávnout rukou. Podle policistů jsou děti často zneužívány dospělými, neboť jim nehrozí žádný postih. Brněnský policejní ředitel v této souvislosti před časem navrhl snížit věkovou hranici trestní odpovědnosti na 12 let, což by mělo mít odstrašující účinek. Mnozí mladí pachatelé končí podle něj s trestnou činností v 15 letech, kdy jim začíná hrozit postih.
Odpůrci snižování věkové hranice ovšem takovou argumentaci odmítají a tvrdí, že trestní odpovědnost za činy dětí by měli nést jejich rodiče. Ti prý dosud většinou necítí ani morální odpovědnost. Také tato argumentace má ale háček. Možnost odpovědnosti rodičů lze připustit například u majetkové kriminality, nicméně hned vyvstává otázka, jakou trestní odpovědnost by nesli rodiče v případě znásilnění nebo při účasti na ozbrojeném přepadení. Samozřejmě ani na tuto otázku nedává návrh nového zákona odpověď. Po pravdě řečeno ani nemůže.
K opravdu účinnému průlomovému řešení se totiž musí nejprve dopracovat celá euroamerická civilizace. A začít by se mohlo třeba tím, že se uvede do souladu postavení žáka a učitele ve škole. Jestliže dnes existuje velice podrobná deklarace práv dítěte, měla by se stejně tak jasně definovat práva učitele. Jak se ten má bránit, když ho nedotknutelní žáci denně terorizují? Asi právě ve škole přitom nejčastěji vzniká u dětí neúcta k řádu a zákonům země. Mimochodem, není už ojedinělý názor, že právě růst dětské kriminality je jedním z příznaků postupující degenerace západních demokracií.
