Sport
V dnešní sportovní rubrice se s Herbertem Bryndou budeme věnovat Mattoni Grand Prix první mezinárodní sportovní akci v Praze, měsíc po ničivých zápalvách.
"Myslím, že se povodně dotkly každého. Psychicky je mnoho lidí na dně nebo přinejmenším dosti vyčerpaných a to nemluvím o materiálních ztrátách. Ale naší povinností je pokračovat, nevzdávat to a stále zlepšovat co se dá. Zvláště teď, když je třeba vyslat jasný signál do zahraničí, a také si dokázat, že i v těžké době je možné myslet na zábavu a na sport."
Historii desetikilometrového závodu, jehož mužskými vítězi byli např. vloni Etiopan Haile Gebreselassie, v roce 1999 Portugalec Antonio Pinto a v prvních dvou ročnících Keňan Paul Tergat, vysvětluje Carlo Capalbo:
"Pražský mezinárodní maratón vznikl proto, aby se v Praze a v České republice mohla konta další vrcholná sportovní akce. Je to ale také důležitá společenská událost a výborná možnost k zábavě. To všechno se nám v uplynulých pěti ročnících podle mého názoru podařilo a ročník letošní toho je potvrzením; vždyť kvalita běžců zaručuje, že se Praha o víkendu stane světovou metropolí sportu. Pro mě osobně je také důležité, že závod je nejlepší cestou, jak světové veřejnosti říci, že po té tragédii, co Prahu postihla, jsme živí a zdraví a nejenže se po pražských ulicích procházíme, my po nich i běháme."
Sportovní akce se však konaly poprvé i v sobotu před závodem, nastart nastoupili kromě tradičních žen premiérově také novináři a junioři. Více duchovní otec závodu a nenapravitelný inovátor Capalbo:
"Čeká nás celá řada novinek. Budou to sice drobnosti, ale ty mě zvláště těší. Snažíme se závod jako takový zpřístupnit co největšímu počtu lidí; proto již v sobotu nabízíme Salomon In-line Night Party. Závodu žen by se mělo účastnit na tři stovky závodnic a v mediálním běhu, což je další novinka máme již přihlášených čtyři sta novinářů. Společně se závodem Emila Zátopka pro juniory to odhaduji na tisíc závodníků a závodnic. To považuji za krásné číslo, zvláště když uvážíte, že jistě není konečné a přičtete jak doufám krásné počasí a krásný sportovní zážitek."
Již dvakrát, v letech 1997 a 1998 se na 10kilometrech pražskými ulicemi podařilo vyhrát Keňanovi Paulu Tergatovi. Africký vytrvalec, který je ve své vlasti známý angažovaným společenským vystupováním, si zavzpomínal na dobu zhruba před měsícem:
"Víte, když jsem před čtyřmi pěti týdny viděl u nás v Keni, kde jsem se připravoval, televizní záběry z České republiky, kterou znám právě díky tomuto krásnému závodu, nebylo mi nejlépe. Viděl jsem, jak bylo téměř celé město pod vodou, ale postupně se situace zlepšovala, a věřte mi, že jsem sledoval zpravodajství v televizi i v novinách velmi pečlivě a s osobním zaujetím. Teď je ale situace dobrá, byl jsem se projít po Praze a myslím, že až na několik zákoutí, která by potřebovala trochu uklidit, se život vrací do normálních kolejí. Život zkrátka pokračuje a to je jedině dobře. Bohužel velmi mnoho lidí slyšelo o tom, co se tady stalo, vidělo několik záběrů a jaksi ze setrvačnosti sem nepřijedou a to je škoda."
A jaká se mu jevila před startem trať?
Nejlepšímu českému vytrvalci současnosti, Pavlu Faschingbauerovi, silniční terén vyhovuje a na závod se těšil:
"Desítka na silnici mi vyhovuje, dokonce jsem na ní měl lepší osobní rekord než na dráze. Na závod se těším a jen doufám, že nebude pršet."
Počasí i český běžec považoval za nejdůležitější činitel:
"Opravdu doufám, že bude takové počasí, jaké ho předpovídali včera v televizi, tedy 14 stupňů, pod mrakem, ale bez deště. Pokud by byly takovéto podmínky, pak by počasí bylo dokonce optimální."
Dodejme, že vítězem hlavního závodu se skutečně stal Paul Tergat v čase 28minut 14 vteřin, sedm vteřin za traťovým rekordem Gebreselassieho, před svými krajany Taroitichem a Rugutem. Náš Fachingbauer se umístil s časem 29minut 27sekund na pátém místě. Na pětikilometrové trati žen do cíle doběhla jako první Maďarka Aniko Kalovicsová před naší Petrou Kamínkovou; první za 15 a půl minuty, druhá za rovných šestnáct.
