Stanislav Chládek - vědec, kanoista a objevitel mayských jeskyní
Chemik, vědecký pracovník, kanoista, ale také účastník expedic do mayských rituálních jeskyní. To vše je Stanislav Chládek. Žije ve Spojených státech, do Česka pravidelně zajíždí a nedávno se zúčastnil i kongresu Československé společnosti pro vědy a umění ve slovenském Ružomberoku.
Jak se vlastně chemik dostal k jeskyním?
"Já jsem měl vždycky zájem o americké domorodce, o indiány, ale o Mayích jsem dohromady nic nevěděl. V roce 2001 mě děti přiměly, abych jel na Mayskou riviéru a moje dcera, která byla před tím v Guatemale, mě přinesla knihu o Mayích. Jmenovala se Mayský vesmír. Já jsem si ji přečetl a začal se o to zajímat. Viděl jsem jednu jeskyni Bacanche, tam mě taky dcera zavedla, a od té doby mě to začalo zajímat. Něco jsem si o tom přečetl a začal jsem jezdit do střední Ameriky. Od listopadu 2001 jsem udělal většinou sám asi 12 výprav do střední Ameriky do Mayské oblasti. Čím dál tím více jsem jezdil do mayských jeskyní, více objevoval, více jsem si o tom přečetl. Seznámil jsem se s archeology, ti mi pomáhali s literaturou, s dokumentací, s instrukcemi. Dnes už spolupracuji s několika archeology, dělám sám výzkum v jeskyních. V poslední době jsem jich viděl moc, jen letos asi 25. A napsal jsem o tom knížku pro jedno nakladatelství v Praze."
"Ano, jistě. Nevím, jak se ta jeskyně jmenuje, byla poblíž mexického města Ocshucsop v jižním Yukatánu. Jeskyně s malbami na skalách měla být blízko nějakého kostela. Nemohl jsem ji najít a nějaký místní člověk mi ji ukázal. Šel jsem tam sám, protože tam se mnou nikdo nebyl a říkal jsem mu: když se do několika hodin nedostanu zpět, tady je telefon na moji ženu. Já jsem v té jeskyni zabloudil, nemohl jsem se dostat dál a pak jsem se zapříčil do úzké chodbičky, ze které jsem nemohl vylézt a ty obrázky jsem nikdy nenašel. Nevím, jestli jsem byl v té správné jeskyni nebo ne. Měl jsem obavy, že se odtud nedostanu, hlavně z té úzké chodbičky, protože jsem dlouhý a všude se nevejdu. I to lezení po provazech je vždy spojené s určitým rizikem, ale to bych neřekl, že bych se vysloveně bál."
Jak se získává povolení pro průzkum jeskyní?
"To je různé. Do některých jeskyní třeba v Mexiku nebo v Guatemale může jít člověk bez povolení, pokud sežene někoho, kdo ho tam dovede, protože člověk, který není zdejší a nežije v džungli, tu jeskyni nikdy nenajde. V Belize je to složité. Tam je jeskyní moc a pečlivě je chrání. Tam je potřeba povolení. Do některých se dá jít s průvodcem a do některých vůbec ne. Já jsem se dostal do jeskyní, které jsou pro veřejnost zakázané, do kterých mohou jenom archeologové a to díky tomu, že se znám s ředitelem Archeologického ústavu Belize, pro který dodávám zprávy a fotografie. Poslední expedice do Actun Cavar v systému jeskyní řeky Chicibu byla oficiální expedice Americké speleologické společnosti, kde jsem byl jako archeologický fotograf. Čili není úplně jednoduché se do těch jeskyní dostat."
"Ne. Tam, kde jsem byl, mě připadaly příliš civilizované. Byl jsem v několika jeskyních, ale já se nezajímám ani tak o jeskyně, jako spíše o ten obsah."
Stanislav Chládek vystudoval v letech 1957-1960 Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze. Později pracoval jako vědeckých pracovník Akademie věd. Ve 32 letech odešel s rodinou do Spojených států. Tam vědecky pracoval, mimo jiné i výzkumu rakoviny. Je autorem téměř 100 publikací v časopisech v oboru chemie nukleových kyselin a mechanismu biosyntézy proteinů.
Dnes se do Česka pravidelně vrací a letos se zúčastnil i kongres SVU v Ružomberku, kolikátý je to už kongres?
"Teprve druhý."
Kdy jste byl před tím?
"To už je hrozně dlouho. Nevím přesně rok, ale bylo to někdy v 70. letech v Ottawě v Kanadě a to jsem se ještě o mayské jeskyně nezajímal. To jsem o nich ani nevěděl. Byl jsem tam se svým původním zaměstnáním, když jsem pracoval ve výzkumném ústavu molekulární biologie a biochemie a bioorganické chemie."
Kdy jste odešel z Česka?
"V roce 1969. Já jsem odjel nejdřív regulérně na stáž a pak už jsem tam zůstal, jako mnoho jiných."
Jaké byly začátky, podařilo se vám sehnat odpovídající místo hned?
"Já jsem měl všechno strašně snadné. Když jsem jel na stáž, tak jsem měl místo zajištěné. Tam se mi moc nelíbilo, mezitím jsem dostal několik nabídek, tak jsem si vybral a pak jsem tam zůstal až do roku 1991 na stejném místě. Když jsem usoudil, že už to není pro mě, že mi léta přibývají a spíše bych se chtěl věnovat dobrodružství, tak jsem jednoho dne napsal dopis rezignace, odešel a od té doby jezdím na kajaku, chodím do jeskyní, chodím po horách, fotografuji a podobně."
Stanislav Chládek zmínil i svou další lásku - kajak. V letech 1965-1969 byl členem československého národního mužstva v kanoistice na divoké vodě, mistrem světa a několikanásobným mistrem republiky. Na mořském kajaku podnikal expedice po světových mořích a kajaky dokonce prodával.
"Poprvé v životě jsem vyplul na mořském kajaku v roce 1984 a na otevřené oceány jsem se dostal krátce potom. Když jsem se rozhodl, že nechci strávit zbytek života v laboratoři, tak jsem napsal krátkou zprávu, že tímto dnem opouštím svoji pozici profesora biochemie, odešel jsem domů a oznámil svojí ženě, že už nemám práci. Obchodování s kajaky byl čistě zastírací manévr, abych se na ty kajaky víc dostal. Bohudíky v té době byla ekonomická situace docela dobrá, čili obchod s kajaky docela dobře šel a dokázal jsem si vydělat dost peněz na to, abych toho mohl za chvilku opět nechat. Když jsem začal jezdit na mořském kajaku, tak jsem poznal kajaky dělané ve Velké Británii, které ještě dneska jsou nejlepší mořské kajaky na světě. A shodou okolností jsem se setkal na nějakém kajakovém sympoziu ve Spojených státech s dobrodruhem jménem Frank Goodmann. Je to britský kajakový designer, který je o něco starší než já, uzavřeli jsme dlouhotrvající přátelství a Frankovi, který byl taky profesorem na univerzitě, vděčím za to, že mě přivedl k mořskému kajaku. Vlastnil malou továrničku na kajaky a dělali jsme spolu obchod až do roku 2004."
Během kajakových expedic studoval Stanislav Chládek například kulturu obyvatel Aleutských ostrovů na hranici mezi Beringovým mořem a Pacifikem. I když sjezdil celý svět, do Česka se rád vrací.
"Jak můžu, minimálně jednou za rok, někdy i dvakrát za rok."
Ze které oblasti Česka pocházíte?
"Já jsem z Hrotovic u Třebíče. Tam jezdím jenom na hrob rodičů a jezdím k bratrovi, který bydlí u Náměště. Jinak bydlím v Praze a jsem tu strašně spokojený."
