Staré Hrady nabízí pohádkové skřítky i život za císaře Františka Josefa I.

Dnes zamíříme na pohádkové Staré Hrady. A to doslova. Pohádkovými bytostmi se to tady jen hemží. Noví majitelé se zaměřili na děti, které tu ve sklepení čeká řada skřítků. Návštěvníci se tu kromě zajímavé historie hradu a legendy o templářích dozví, jak se žilo za císaře pána Františka Josefa I. Nahlédnou třeba do tehdejšího obchodu s kávou. A když budou mít štěstí, přivítá je tu princezna i černokněžník.

Foto: ČTK

Staré Hrady jsou opředeny pověstmi. Nejen že nás přivítala princezna Daniela, ale přidala i historku o templářích, o kterých se říká, že byli původními vlastníky tvrze Stará. Z východních zemí si prý přivezli vzácný poklad.

"12 soch zlatých apoštolů. Tento poklad zde údajně nechali zakopat a kopáče zaživa zazdít, aby nic nevyzradili. Když se jej později sami snažili přemístit, skončili prý strašlivou smrtí. A tak podle pověstí prý skončí každý, kdo by se chtěl pokladu zmocnit, protože duše zemřelých kopáčů jej hlídají doposud."

Foto: ČTK

Jiná verze legendy je, že se nejednalo přímo o sochy apoštolů, ale o obrovské valouny zlata, které při správném postavení otevírají bránu do časoprostoru. O pobytu templářů na tvrzi se historici přou už několik staletí. Jisté však je, že Staré Hrady patřily v polovině 14. století pánům ze Staré a měl se tu narodit první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic. Později se tu vystřídala řada slavných rodů. Na renesanční zámek nechal hrad přestavět Jiří Pruskovský. Panství patřilo i Albrechtu z Valdštejna a nakonec Šlikům a to až do roku 1906. Zámek začal chátrat, po roce 1948 tu sídlilo JZD a zdálo se, že to bude jeho konec, přiblížila nám historii zámku Daniela Malá.

"Situace se špatnou údržbou došla až tak daleko, že v roce 1960 bylo rozhodnuto o jeho demolici. Naštěstí se tehdy stává předsedou národního výbor pan učitel Vladimír Holman, který dává dohromady několik důchodců, místních lidí a začínají zámek opravovat. Postupně opravené prostory pronajímají Památníku národního písemnictví, proto tyto betonové stropy nad námi, aby udržely váhu depozitářů. Peníze z pronájmu ale na opravu a údržbu nestačily a tak se obec rozhodla zámek prodat. Od roku 2007 mají Staré Hrady nové majitele, manželé Sukovi. Ti zámek opravují a od roku 2008 se jej rozhodli otevřít veřejnosti."

Manželé Sukovi vsadili v expozicích zámku na děti a život za doby císaře Františka Josefa I. Návštěvníci tu mohou procházet krámky nebo C.K.hostincem, jak vypadaly v dobách našich prababiček. Jsou tu nádoby na vaření a pečení, staré železné hmoždíře na drcení cukru či formičky na oplatky. Najde se tu vzácná sbírka litinových vah a dokonce dobový automat.

"Tipnul by si někdo, na co mohl být tento téměř 200 let starý automat? Není to na alkohol. Je to na různé tyčinky, směsi, čokolády a tabulkovou čokoládu. Kam jste hodili minci, tam vám potom vypadla sladkost. Žádné čudlíky, žádné displeje jako známe dnes."

Další obchod - koloniál tu nabízí zboží dovezené z kolonií. Police jsou plné kávy, čaje a kakaa, ještě v původních obalech.

"Káva se nejprve prodávala v lékárnách jako žaludeční lék. Pravá káva ale byla velice drahá a tak trvalo dlouho, než se dostala z měšťanských domů přes služebnictvo mezi prostý lid. Káva se pražila v pražičkách. Tady mám ukázky některých z nich, od těch největších, v těch se přímo topilo, přes ty menší pro hostinské a hoteliéry, do kterých se přiléval líh, až po ty úplně malé podobné pánvi. Ty se dávaly na kamna a byly to tzv. domácí pražičky."

Už tehdy kladli prodejci důraz na reklamu. Důkazem jsou smaltové a plechové reklamní cedule propracované do nejmenších detailů. Na zámku je i vzácná sbírka mlýnků na kávu. Svého času se tu vařilo i pivo. Pivovar byl založen v 18. století a v okolí měl velice dobré jméno.

"Starohradskému pivu se říkalo rozumák a skladatel první české polky František Hilmar dokonce složil k jeho oslavě žertovnou píseň. V roce 1892 byl ale pivovar zrušen. Poslední sládek Jordán Muk prý nevařil dobré pivo, šidil majitele a údajně s napěchovanou kapsou se odstěhoval do Prahy."

Ze zařízení pivovaru se bohužel nic nezachovalo, ale jsou tu stroje, kterými se čepovalo pivo do lahví. Známá je i Starohradská medovina. Ta se vyrábí stále podle původní receptury. Celý zámek i krámky jsou prostoupeny pohádkovými postavami a my tak postupně přicházíme do sklepení, které je pohádkových bytostí plné. Ostatně velmistr řádu čarodějného nás vítal už na nádvoří.

V pohádkovém sklepení sídlí hodný dědeček Fábulín. Usadil se na Starých Hradech a hlídá tu létající kufr z Arabely, ubrousek Prostři se či sedmimílové boty. Zdejší čerti vám nabídnou i kouzelné uhlí. Jak uvedla naše průvodkyně Daniela Malá, dětem tu představí devět skřítků, které musí ve sklepení najít, ale i dobře pojmenovat. A není to jednoduché. Je tu totiž čaroděj Ledoled, Fukéřnice Kadeřavá, zelené strašidýlko Bemblísek. U Dřevínka parádivého jsem se už začala ztrácet. Snad jen Lenošníka lenošného jsem si zapamatovala. Na jednoho obyvatele zámku jsem přece jen zapomněla.

"Za sklem má své letní sídlo netopýr vrápenec malý. Je to úplně nejmenší netopýr, který existuje a náš hrad je jeho evropsky významnou lokalitou soustavy Natura 2000."