Staronový reprezentační trenér Zdeněk Haník převzal mužstvo v šibeničním termínu před MS
Naši volejbalisté mají nového trenéra. Po pěti letech se vrací k reprezentačnímu celku Zdeněk Haník, ovšem za úplně jiné situace. Zatímco on předával slavnému Argentinci Julio Velascovi mužstvo ze čtvrté pozice na ME, nyní přebírá po Slováku Igoru Prieložném tým, který se na šampionát starého kontinentu ani nedokázal probojovat.
"Zdeňka Haníka jsme vybrali, protože se jedná o skutečně krizovou situaci. Pro nás je MS významnou akcí a jeho úkolem je stabilizovat družstvo a úspěšné vystoupení na MS, což je postup ze základní skupiny."
Mnohé tato volba mohla překvapit. Haníka s Léblem totiž svého času rozhodně neprovázely idylické vztahy. Ostatně právě pro neshody ve vzájemné komunikaci se rozhodl před pěti lety Haník předčasně z lavičky "nároďáku" odejít. Oba muži se však nyní dokázali nad minulost povznést, i když jednání rozhodně neprobíhalo bezproblémově, což potvrzuje i staronový reprezentační trenér.
"Jednání bylo velmi komplikované, protože to je složitá situace. Rozhodlo, že jsem byl jako hráč vyhozen před MS v Brazílii, pak jsme se nedohodli před MS v Argentině, na které jsem si vybojoval postup, tak jsem si říkal je mi padesát, mám asi mám právo na MS jednou jet a má se to zkusit."
Zdeněk Haník upozorňuje na to, že v dnešní době ekonomické provázanosti s vrcholovým sportem má neúspěch na MS podstatně fatálnější následky, než v minulosti.
"Jestliže se před třiceti lety někdo vrátil z MS s neúspěchem, tak to zamrzelo, možná na osadách se pohecovali, ale tady to má i existenční následky. Doba je strašně exponovaná na vrcholový sport. Je to v podstatě válka, do které jdou obě strany vyhrát a nikdo vám nedá nic zadarmo - ani Írán a Venezuela."
Jen na vysvětlenou - zmiňovaní Irán a Venezuela jsou našimi soupeři v základní skupině MS, přes které by měla vést nejschůdnější cesta do další fáze. Jak už bylo řečeno, Haník přebírá mužstvo v kritické situaci. Českým volejbalistům se v poslední době příliš herně nedařilo a navíc vypluly na povrch i vztahové problémy. Tým tzv. netáhl za jeden provaz, ovšem jak avizuje samotný trenér, s tím bude pod jeho vedením konec.
"V první řadě se musím zbavit těch, kteří to nejsou ochotni sdílet. Během kvalifikace jsem měl někdy dojem, že se to týká někoho jiného a ne těch samotných hráčů. Pokud by se k tomu někdo takto stavěl, tak já s ním nemůžu spolupracovat, protože jestli se někdo nebude trápit pro stejné problémy jako já, tak nevím, co s tím. To za prvé a za druhé hlavně já bych se k nim chtěl chovat slušně. Vidím to na celém světovém sportu, základem je slušné chování a potom samozřejmě tvrdý boj. V tomto směru chci být vzorem, klidně jim i slíbím, že je ochráním v případě neúspěchu, tím, že půjde na moji hlavu. Já jsem se rozhodl, vybral jsem si, tak na druhé straně cítím důvěru je chránit."
Někdejší reprezentační kapitán a posléze úspěšný trenér se ani v nejmenším nebojí konfliktů, které by jeho nekompromisní jednání mohlo vyvolat.
"Konflikty provází celý můj život. Jenom jde o to, abych to nepřepísknul směrem k vystoupení na MS. Vždycky mě bolí, ale vím, že když půjdu do konfliktů a prohraji, tak alespoň vím, proč jsem prohrál, ale jestliže to nechám běžet, tak prohraji tak jako tak. S tím problém nemám."
"Můžu jít jenom do takového radikálního řešení, které nepoškodí tým. Tady nejde jenom o mou pravdu. Kdybych na to měl dva roky, tak si vemu pět osvědčených hráčů a mohl bych začít s jinými. Teď to ale udělat nemůžu, protože si okamžitě musím položit otázku kdo za něj, kdo to zahraje proti Italům a USA na MS lépe. Musím udělat to, co bude nejlepší pro tým a tomu se vyhýbat nebudu. Jestli ucítím, že motivem není uspět na MS, tak pak prohrajeme všichni a tam je radikální řez na místě, ale já nemohu předbíhat. Zatím se v tom nevyznám, ale už to poznávám podle reakcí na nabídky. Každý odpovídá jinak a z toho se snažím dedukovat, jaký je postoj hráčů. Každý vám řekne, že chce reprezentovat na MS, teď je otázka co v tom chce je všechno skryto."
Ani po usilovném vyjednávání se nepodařilo k reprezentaci ČR přesvědčit Jiřího Nováka a Petra Pešla. Zdeněk Haník je z toho pochopitelně zklamaný, ale jak sám říká "plakat nebudu, bojovat musíme i bez nich". Na závěr přidává svou speciální osobní teorii úspěšného trenéra.
"Každý úspěšný trenér je ten, kdo se vyzná v souvislostech a proto si každý myslí, že to může dělat včetně funkcionářů, protože nějaký úspěchy v životě udělali. V podstatě úspěšný trenér vrcholového volejbalu je ten, kdo se vyzná - jak ve hře, tak v životě. Nevím jestli se to podaří mně, ale vím, že dobří trenéři, ke kterým mám úctu jsou zpravidla moudrý lidi, moudrý chlapi."
