Stát a jeho občané-zločinci

Dvěma českým vězňům v Thajsku svitla naděje, že tamní kriminál vymění za pobyt v české věznici. Umožnit by to měla dohoda s Thajskem, kterou v pátek schválila Poslanecká sněmovna. Jak uvádí Zdeněk Vališ, někteří zákonodárci mají vůči takovému postupu výhrady.

Dva čeští mladíci sedí v Thajsku už šest let za mřížemi kvůli pašování heroinu. Původně jim tamní soud vyměřil 50 let kriminálu. Po několika odvoláních a královské amnestii snížil jednomu trest na polovinu a druhému o osm let. Česko- thajská dohoda nyní umožňuje jejich přemístění do českého vězení. Obsahuje ovšem dvě podmínky: jednak nesmí česká justice výši trestu změnit, jednak bude případné podmíněné propuštění vězňů možné až po odpykání dvou třetin trestu. Jeden z vězňů by se tedy mohl teoreticky dostat na svobodu v roce 2013 a druhý by ho následoval o deset let později. V každém případě tak drogové pašeráky čeká doma výrazně vyšší trest, než by jim uložil český soud. Přesto proti dohodě někteří poslanci minulý pátek protestovali. Připadá jim, že mezinárodní smlouvu ušili diplomaté oběma vězňům na míru a dokument tudíž neodpovídá principům právního státu.

Nejhlasitěji odsoudil smlouvu poslanec ODS Jiří Payne. Podle něj smlouva, která výrazně usnadňuje život pašerákům drog, není v zájmu České republiky. Odpůrcům dohody vadí především ještě jedna klausule, kterou obsahuje, totiž možnost prezidentské milosti. Tvrdí, že jakmile se vězni dostanou na naše území, pan prezident jim velkoryse udělí osobní milost, jak prý ostatně mívá ve zvyku. Tvrzení ministra spravedlnosti Jaroslava Bureše, že jeho stanovisko k udělení milosti by bylo záporné, považují odpůrci dohody za komické. Ministrovi také hned připomněli několik známých případů, kdy prezident jeho stanovisko prostě ignoroval. Na kauzu obou vězňů je samozřejmě možné pohlížet z různých úhlů. Jednak, zda si oba drogoví pašeráci usnadní život, jednak, jaké jsou povinnosti státu vůči občanům. Znalci poměrů tvrdí, že rok v thajském žaláři vydá za deset let trestu v evropském vězení. V tomto ohledu mají poslanec Payne a ostatní odpůrci mezinárodní dohody bezesporu pravdu: pašeráci si hodně polepší.

Diskutabilní už je ale jejich obava, že dohoda může mít negativní vliv na protidrogovou prevenci. Pokud považují za přiměřený trest 50 let ostrého žaláře pro mladíka, který se oslněn vidinou rychlého zbohatnutí pokusil v roli kurýra propašovat několik kilogramů heroinu, potom by se titíž poslanci měli zasazovat o to, aby stejný trest obsahovala i česká legislativa. Nic takového ale poslancům nikdy ani nepřišlo na mysl. Proč? Dobře přece vědí, že výše a formy trestů vždy úzce souvisí s civilizační úrovní, respektive s ideově kulturním prostředím toho kterého státu. Navíc moderní demokracie považuje za mnohem účinnější prevenci kriminality neodvratnost trestu než jeho krutost. Ale to je věc diskuse. Těžko lze ovšem pochopit údiv poslanců nad tím, že stát vyvíjí takové úsilí, aby zločince dostal domů. Jistě, mezinárodní smlouva s Thajskem je skutečně účelově šitá na míru dvěma vězněným Čechům. A zaplať pánbůh za několikaletou práci české diplomacie. To, že stát je ochoten se postarat i o své zločince v zahraničí, vůbec neznamená, že jim chce něco promíjet. Jsou to prostě jeho občané a stát soudí, že mají mít právo odpykávat si trest v civilizačních poměrech tohoto státu.