Sto let od návratu legionářů z Ruska. Potomci dodnes přinášejí památné předměty
Fotografie, odznaky a další cenné originály z pozůstalostí československých legionářů shromáždila v uplynulých letech Československá obec legionářská. Předměty pocházejí ze soukromých sbírek potomků a příbuzných legionářů. Unikátní materiál pořídila obec především k oslavám stého výročí ukončení 1. světové války v roce 2018. Letos si připomínáme sto let od návratu posledních československých legionářů z Ruska domů.
Během první světové války bojovalo v legiích a ve spojeneckých armádách kolem 140 tisíc Čechů a Slováků. Bojovali ve Francii, Itálii a hlavně v Rusku nejdříve proti rakousko-uherské armádě a Němcům na Ukrajině a poté za ruského cara proti Rudé armádě.
Právě v Rusku se českoslovenští legionáři dostali ke konci války do mimořádně složité situace, když uvízli v osidlech nepřehledné občanské války. Jejich evakuace na lodích, které vyplouvaly z Vladivostoku, trvala téměř dva roky, mnozí legionáři se domů vrátili po více než šesti letech.
„Do Československa jsme se my, transport prvního pluku, který jel na lodi přes Japonsko, Suezský průplav a Terst, dostali 2. února 1920. Když jsme přišli, byli jsme vybídnuti, abychom se jako mladí důstojníci hlásili do armády, poněvadž armáda je potřebovala,“ vzpomíná v archivním záznamu Českého rozhlasu Karel Janoušek, který bojoval v řadách Československých legií v Rusku a po návratu se rozhodl sloužit dále jako důstojník v armádě.Druhý boj za svobodu Československa pak svedl za druhé světové války v řadách britského letectva RAF. Po únorových celospolečenských změnách v roce 1948 se ale dostal na seznam nepohodlných osob, které byly vězněny a perzekvovány. Podobný osud potkal řadu Čechů, kteří bojovali v legiích a pak také proti nacismu, a o kterých mladá generace často ani neví, že existovali.
Legiovlak a výstavy
Československá obec legionářská ale nechce, aby se na tyto statečné lidi zapomnělo. Shromažďuje dokumenty o vojácích, kteří za 1. světové války bojovali proti císaři. Oslovuje potomky či příbuzné legionářů. Podařilo se ji tak nashromáždit už přes 30 tisíc fotografií a různých předmětů.
„To je velice pozitivní efekt našeho snažení, že se ti lidé o to zajímají a jsou na své předky či příbuzné hrdí,“řekl Českému rozhlasu Michal Rak z Československé obce legionářské, která předměty průběžně vystavuje ve svém muzeu.
Velice úspěšný je také projekt Legiovlak, jehož cílem je připomenout zásluhy československých legionářů na vzniku samostatného státu a navrátit do povědomí veřejnosti a především mladé generace legionářské tradice.
Jde vlastně o pojízdné muzeum. Replika legionářského vlaku z období let 1918–1920, kdy na Transsibiřské magistrále v Rusku probíhaly válečné operace československých legií, křižuje Českou republiku a také Slovensko. Obsahuje vozy sloužící k různým činnostem, nezbytným pro zajištění přežití legionářů na Sibiři. Jsou to například vůz polní pošty, zdravotní, velitelský, štábní, obrněný, krejčovský, kovářský, prodejní a další. V každém z vagonů je nainstalována výstava panelů a trojrozměrných předmětů, které přibližují život a boj legionářů. Legiovlak vyjede také letos v březnu.