Táborská setkání navštívily tisíce lidí

r_2100x1400_radio_praha.png

Husitské hnutí sice není už tak populární, jak bývalo, ale neodmyslitelně patří do české historie. Ať už si ho spojujeme s rabováním a pleněním, či s reformní myšlenkou obnovy církve, rozhodně si ho spojíme s jihočeským městem Tábor. O tom, že je zde husitská tradice stále živá, nás přesvědčilo přes dvacet tisíc návštěvníků tradičních Táborských setkání.

Město Tábor na jihu Čech opět ovládli husité. Celé dva víkendové dny zněly městem bojové pokřiky, řinčely zbraně a medovina tekla proudem. Jako už tradičně každý rok v září obsadili historické jádro města středověcí řemeslníci. Své umění zde předváděli hrnčíři, řezbář nebo tkalci a děti ocenily zejména mistra svíčkaře:

"Já se pokouším těm dětem ukázat, jak se kdysi ty svíčky vyráběly. Jsou to svíčky z včelího vosku. Nejenom že jim to ukazuji, ale oni tomu moc nevěří, takže si chtějí vyrobit taky a odnést si svíčku domů. Musí dlouho čekat, až ten vosk, který jim ulpí na svíčce, pořádně ztvrdne, aby mohly při dalším namočení zase nabrat trochu toho vosku a postupně aby jim ta svíčka ztvrdla a ztloustla do té velikosti, kterou potřebují."

Mě zaujal stánek s keramikou, odkud jsem si ale odnesla něco úplně něco jiného.

"To je sáček s kořením. Je v něm i recept, který je psán ve středověké řeči. Přímo je to koření na flákotu pro bratry a sestry táborské."

- A jak zní takový středověký recept?

"Táborské hovadí. Zaber bejka, poraž ho a pořádnej kus hovadího hoď do karhanu. Posol, dej kořenie táborské, asi tak žemničku, a peč, až pomněkne. Jez to s úkruhem a dobrým sajrem. Slopat můžeš k tomu malvazie. Aj mějte veselý kvas."

Jistě mi dáte za pravdu, že příprava masa podle tohoto receptu vyžaduje pořádnou dávku fantazie. Ochutnat středověké pochoutky ale bylo možné téměř na každém kroku.

- Mě k vašemu stánku přilákala vůně. Co vy to tady připravujete?

"Pečeme staročeskou placku zvanou calta, která se pekla v době Karla IV. v Praze na Celetné, dříve na Caletné ulici."

- A z čeho ta placka je?

Je to směs muk nebo mouk, je to žitná mouka, pšeničná mouka, ovesná mouka, kváskem zadělávaný, s láskou hnětený a potem solený. Je to mazané tvarohem a pak něco dobrého nahoru - česnek, bylinky nebo marmeláda. Podle původního receptu, co jsme se dočetli, se mazala ještě medem, ale včely nemáme...

O Táborských setkáních si tedy každý přišel na své. Někdo holdoval jídlu a pití, jiný uvítal bohatý kulturní program, někdo navštívil volně přístupné památky. Vybírat bylo opravdu z čeho.