Také Ostrava má své Dny

Také Ostrava má své dny, dala by se parafrázovat oblíbená formulka z poslední doby. Ostravské dny jsou ojedinělou hudební akcí, která se zaměřuje na experimentální zkoumání terénu soudobé hudby. Účastní se ho špičkoví profesionálové z celého světa. Bienále se poprvé uskutečnilo v roce 2001 a letošní ročník byl tedy v pořadí třetí. Do Ostravy se vypravil i Vilém Faltýnek.

Ostrava se stala na tři týdny světovým centrem současné hudby. Sjeli se sem hudebníci, skladatelé a studenti, dva týdny navštěvovali dílny a přednášky a s příležitostně sestaveným komorním orchestrem Ostravská banda a s Janáčkovou filharmonií studovali repertoár festivalu, který Ostravské dny uzavřel. Mladý slovenský dirigent Marián Lejava vysvětlil:

"Ostravské dny jsou výjimečné tím, že v rámci tří týdnů, což je na akce tohoto typu dost, jsou první týden skladatelské kurzy, kde se skladatelé mají možnost setkat s významnými žijícími osobnostmi, jako je Lucier, Wolff atd. V rámci toho týdne se samozřejmě aktivně s těmito lektory pracuje. Druhý týden kurz ještě pokračuje, ale paralelně začínají už zkoušky na koncerty a poslední týden je festival. takže je to výjimečná akce, protože většinou jsou to jen festivaly s koncerty nebo jenom kurzy. Tato akce v soubě jakoby shrnuje akce dvě."

Lejava se poprvé účastnil Ostravských dnů jako rezidentní student, letos již dirigoval některé skladby, například Smolkův Remix, Redream, Reflight. Letos bylo v Ostravě rezidentních studentů třicet, mezi nimi i mladá skladatelka z Nizozemí Renske Vrolijk:

"Je to skvělé. Já musím pracovat, abych se uživila, a skládám vedle toho. A tohle je jak voňavá lázeň, věnujeme se pouze hudbě a poprvé od doby, co jsem dokončila konzervatoř, jsem zase tak naplno v hudbě. - A třeba ten Xenakis, co teď hráli na závěr koncertu, to jsou věci!"

A co se skrývá pod označením nová hudba, které si organizátoři dali do názvu? Vysvětluje hudební skladatel Martin Smolka:

"Tak jde o soudobou vážnou hudbu, o tu, která se vyhýbá vyšlapaným cestám. tady navíc se hodně pěstuje tradice americké experimentální hudby, která se odvíjí od Cage, přes Christiana Wolffa, přítomni jsou také další klasici, např. Lucier. Tam je ta premisa v Evropě dosud nepřijatá, že je nezajímají ty vytesané tvary, je zajímá proces. Oni vytvoří situaci, ve které něco vzniká a my jako posluchači jsme přímo svědky toho vznikání."

Není divu, že je kladen zvýšený důraz na americkou tradici. Inspirátorem akce je skladatel a dirigent českého původu Petr Kotík, který od roku 1969 žije v Americe. K charakteristice soudobé, té takzvané nové hudby, řekl:

"Nová hudba není nic jiného než stará hudba, která se dělá dnes. Odlišuje ji ten fakt, že je dělaná dnes, a ne včera. V umění nejde o krásu, v umění nejde o efekt, v umění nejde o to uspokojit jakékoliv publikum, v západním umění od renesance jde o určitou autenticitu projevu a v této autenticitě se nějakým poetickým způsobem reflektuje doba, ve které žijeme. A tím, že se mění doba, se mění také umění. S tím se nedá nic dělat. Krása s uměním nemá nic společného. Umění je, jak bych to řekl, dobrodružná cesta do neznáma. A když děláte něco, co sám nevíte, co je, jak můžete vědět za prvé, jestli je to dobré a - to už vůbec ne - jestli je to krásné?! - Ale samozřejmě všechno na světě je krásné, co se udělá s určitou ekonomií, kde není nic povrchního, a kde všechno, co je, funguje tak, jak má fungovat."

Proč jste Centrum nové hudby založil v Ostravě?

"Protože Ostrava je nejideálnější místo na něco takového. Takové možnosti nejsou v Praze, nejsou v Berlíně, nejsou v New Yorku, nejsou v Paříži, nejsou nikde. Já o ničem takovém nikde nevím. V tom Domě kultury má filharmonie tři obrovské zkušebny, kde se vejde orchestr! Tři! Čtyři koncertní piana. A nadto ještě je filharmonický sál. Takový koncertní sál není nikde a sem přijíždějí lidé z celého světa a mají otevřenou pusu. Tento dům, který je největší kulturní zařízení v České republice i v bývalém Československu, nemá obdoby ve světovém měřítku."

Na zahajovacím koncertě festivalu zazněly vedle skladby "Atlas Eclipticalis" Kotíkova mnohaletého spolupracovníka Johna Cage také Kotíkovy vlastní "Variace pro tři orchestry."

Mezi diváky byl v Domě kultury spatřen básník Petr Hruška. Ukázalo se, že je pravidelným návštěvníkem koncertů nové hudby:

"Já mám pocit, že tady ta nová hudba daleko víc, než kterákoliv jiná, pracuje s prostorem, který je mezi těmi jednotlivými tóny, a to je možná jeden z důvodů znepokojení, které tam cítím. Ano, mohl bych říci, že velice často to na mě působí jako neklidný vzkaz, jak málo člověku zbývá a v jak obrovském prostoru to málo člověku zbývá."