Téma měsíce: Moderní genetické inženýrství možná vytlačí klasické šlechtění
Loni uplynulo už deset let od doby, kdy ve Spojených státech začalo komerční velkoplošné pěstování geneticky modifikovaných plodin - sóji, kukuřice a brambor. Dnes už se GM plodiny pěstují v 21 zemích na rozloze 90 milionů hektarů. V rámci Evropské unie je komerční pěstování některých GM plodin zákonem povoleno už v pěti státech: Španělsku, Portugalsku, Francii, Německu a v Česku. U nás vloni zemědělci oseli zatím jen asi 280 hektarů geneticky modifikovanou kukuřicí. Letos je to prý daleko víc. Jaký je vlastně stav genetického inženýrství v Česku?
"Pokud se přenáší gen jako chemická identita, to znamená kus nukleové kyseliny z jednoho organismu do druhého, tedy vyříznutý, izolovaný gen, tak to je genetická modifikace. Pokud se ten gen přenáší křížením, tak to je klasické šlechtění. To je ovšem velice omezené. Za prvé se rostliny musí křížit. Za druhé se při křížení nikdy nepřenáší samotný gen, ale vždy část genomu. Vedle toho užitečného genu mohou být tedy ve vazbě i geny neužitečné, třeba náchylnost k chorobám. To je právě limit klasického šlechtění. Ten vidíte nejen u rostlin, ale i u živočichů. Podívejte třeba na ty přešlechtěné rasy psů. Ty jsou vždy náchylné k určitých chorobám. A to je tím přešlechtěním. Přenášely se kromě žádoucích genů i ty nežádoucí. Genové inženýrství má proto tu výhody, že si vyřízne příslušný gen bez ohledu na to, co je okolo, a pak ho přenese."
Výsledná dědičná informace je tedy pod mnohem dokonalejší kontrolou, než v případě klasického šlechtění. Ví se přesně jaký gen byl přenesen a kam, ví se přesně, jaké vlastnosti by měl mít nový organismus. Přesto geneticky modifikované rostliny mnoha lidem vadí, zatímco rostliny získané šlechtěním, což je také genetické inženýrství, žádné obavy nevzbuzuje. Mimochodem, ke šlechtění patří i vyvolání mutací působením radiace. Při vyslovení slova mutagen se přitom asi dost lidí otřese. Málokdo si ale uvědomí, že pomocí ozařování, tedy necílenými zásahy do geonomů rostlin, bylo získáno za posledních 50 let více než 1400 nových výnosných odrůd, které se pěstují po celém světě, aniž by někdo podal nějakou informaci o jejich negativních dopadech na životní prostředí nebo zdraví člověka.
"Podívejte, sláva radiační metageneze začala u nás. Docent Bouma v roce 1965 ozářil Valtický ječmen rentgenem a vypěstoval z něj ječmen Diamant. To je slavná sladovnická odrůda. To radiační šlechtění tedy mělo jeden z nejslavnějších úspěchů už v minulém století. To je v Evropě běžné. Proto neexistoval politický tlak, aby proti tomu vznikla nějaká animozita."
Genetickým inženýrstvím se dnes v Česku zabývá řada kvalitních vědeckých pracovišť. Základna je tedy dobrá, jenže...
"Dotažení do konce je strašně drahé. To žádné naše pracoviště neutáhne. Proto v určité fázi musí nutně navázat kooperaci s nějakou velkou firmou, která do toho dá peníze. Bohužel se to jinak nedá dělat."
Nenarážejí naše vědecká pracoviště také na nějaké legislativní problémy?
"Ten výzkum tady reguluje Ministerstvo životního prostředí. S tím nejsou problémy. Je u toho, pravda, byrokracie. Musí se vyplňovat spousta formulářů. Kde ale dnes byrokracie není? Takže legislativa není nějaká závažná překážka."
"Stres tady určitě je. Do toho výzkumu se vkládá obrovské množství energie a také finančních prostředků. Je stresující pocit, že něco se vytvoří a potom to nebude možné využít nebo to bude mít určité zdržení a bude se muset do toho vkládat další energie. To už ale souvisí s tím výzkumem."
V Českých Budějovicích začal výzkum transgenních rostlin už počátkem osmdesátých let minulého století a pokračuje dodnes jak na Jihočeské univerzitě, tak v tamních ústavech Akademie věd České republiky. Slavomír Rakouský z Jihočeské univerzity uvádí jako příklad výzkum geneticky modifikovaného lnu, který skončil v roce 2005. Výzkum, prováděný se souhlasem Ministerstva životního prostředí, sloužil k rozšíření genetické variability lnu.
"Len je samosprašnou plodinou, v podstatě je nedostatečná šíře použitelných genů pro další šlechtění."
V rámci nového projektu začaly nové genetické výzkumy se lnem, které by mohly přispět ke zvýšení odolnosti rostlin vůči mikrobiálním onemocněním a hmyzím škůdcům. Uvažuje se ale rovněž o využití lnu v podstatě k ozdravení životního prostředí.
"Dalším směrem, který se rozvíjí, je možnost využít lnu k extrakcím především těžkých kovů z půd, kontaminovaných těmito kovy na neúnosnou míru. Zde přináší len obrovské potenciální možnosti, protože je běžně využíván pro průmyslové aplikace, ve stavebnictví atd."
"Proto má zatím u nás zelenou kukuřice. Její křížení je omezeno a u nás navíc nejsou ani plevelné druhy, které by se kukuřicí přirozeně křížily. A zelenou mají i brambory. Tam je to ještě lepší."
Zato řepka olejná zamotala vědcům hlavu. Lákavé by přitom asi bylo geneticky modifikovat řepku tak, aby se získalo více metylesteru řepkového oleje, který se míchá do tzv. bionafty. Jak by zajásali ekologové! Nebo ne? Šlo by přece o GMO. Ministerstvo zemědělství v tomto ohledu sdílí obavy ekologů. Podle Ivana Branžovského pěstování geneticky upravené řepky nedoporučilo. Je to prý moc riskantní pro životní prostředí.
Zazněly obavy, že geneticky modifikovaná řepka by odolnost k herbicidům rozšířila i na plevel a že hybridy řepky olejné by mohly způsobit vznik superplevelů. Je to prý sice hodně málo pravděpodobné, ale v tomto případě je opatrnost na místě. Ani z tohoto konstatování ovšem nelze odvodit jednoznačné tvrzení, že geneticky modifikované plodiny představují potenciální hrozbu, a proto je nutné jejich pěstování zakázat. Mnozí odborníci naopak soudí, že genetické inženýrství je největším vynálezem druhé poloviny 20. století. Myslí si to i profesor Jaroslav Drobník.
"Z pohledu celého lidstva tomu tak asi je. Bez mobilních telefonů lidstvo přežije, ale bez potravy těžko."
