Tento způsob politiky se zdá býti nešťastným

Místopředseda Věci veřejných Jaroslav Škárka a předsedkyně poslaneckého klubu Kristýna Kočí vyloučeni ze strany, poslanec Stanislav Huml vystoupil sám, podezření na uplácení jmenovaných, dvě trestní oznámení na místopředsedu Víta Bártu a řada dalších, velmi nejasných vzájemných obvinění. To je obrázek nejmenší vládní strany těchto dnů. Co si má o tom řadový občan myslet? S touto otázkou jsem se obrátil na politoložku Vladimíru Dvořákovou z pražské Vysoké školy ekonomické.

Zleva Kristýna Kočí, Jaroslav Škárka a Stanislav Huml, foto: ČTK

"Postrádá to v mnohém logiku, je velmi těžké se orientovat, co jsou informace pravdivé, a co nepravdivé, protože i samotní aktéři tvrdí, že něco říkají jenom proto, aby mystifikovali veřejnost, nebo aby se dostali k nějakým jiným informacím. Takže je to velmi obtížné pro interpretaci, ale myslím, že to ukazuje na obrovskou krizi české politiky. Ono nejde jenom o Věci veřejné a o to, co teď propuklo v této straně, ale jde vůbec o celkový charakter české politiky, kdy jednání, ať již mezi koaličními partnery, nebo uvnitř jednotlivých politických stran, a i navenek, se odehrává způsobem, co my víme, na koho můžeme vytvořit jakýsi materiál, který by ho mohl vydírat nebo znemožnit. Nebo se alespoň vyhrožuje těm druhým, že na někoho máme nějaké materiály. Celé jednání politické elity, a to je vlastně na tom to nejhorší, spíše připomíná jednání mezi kmotry mafiánských skupin, někdy to má spíše úroveň dohadování mezi babkami na trhu, nebo něco takového. Je to velmi nedůstojné a myslím si, že pro mnoho lidí už je to taková poslední kapka, kdy ztrácejí vůbec důvěru v politiku a ve schopnost politiků něco dělat, něco řešit, přinést možné řešení problémů, které tato společnost má."

Vít Bárta, foto: ČTK

Dalo se podle vás očekávat takový vývoj, zejména pokud jde o Věci veřejné?

"Ta politická strana vyvolává otazníky od samého počátku. Ona měla některé poměrně jasné populistické rysy: přímé oslovení voličů, slibování čistoty z hlediska rozhodování, ale zároveň od počátku poměrně nejasnou transparentnost, zejména z hlediska financování politické strany a její vazby na bezpečnostní agenturu. Především na jednotlivá ministerstva najednou přicházeli lidé, kteří byli z této agentury. Zase byl otazník, jaké informace tito lidé mohou chtít získávat pro politickou stranu. Objevovaly se tam i některé rysy, které známe třeba z krajně pravicových stran, i když to nikdy nepřevládlo jako velký diskurs: zaměření na bezdomovce, snaha vytlačit je z center měst. Jeden z hlavních aktérů, pan Škárka, měl silné tendence se profilovat tímto směrem, který v západní Evropě má krajně pravicová scéna. Bylo poměrně jasné, že ta strana nemá klasickou strukturu, že je to velmi silný populistický apel. Ona se profilovala jako strana, která má čisté ruce a která bude bojovat proti korupci, ale zároveň se ukazuje, že jednotliví lidé z této strany sledovali určité cíle čistě ekonomické a snahy ovládnou a dostat se do určitých pozic."

Představitelé strany Věci veřejné (VV) v čele s předsedou a ministrem vnitra Radkem Johnem 7. dubna v Praze na tiskové konferenci po jednání poslaneckého klubu a Rady VV, foto: ČTK

Co podle vás dění ve Věcech veřejných udělá se stabilitou vládní koalice?

"Dění ve Věcech veřejných je jenom jednou částí odrazu problémů, které v této společnosti existují, a které mají i strany vládní koalice. Připomeňme, kolik skandálů Česká republika zažila, kolik skandálů se nepodařilo dořešit, i to, že když se některé skandály začaly řešit, tak se okamžitě na ty aktéry vytáhly skandály jiné. Podívejme se, co se děje na ministerstvu obrany, kdy se začalo prošetřovat miliardové úniky, byla tu kausa Drobil a tak dále. Problém této politické strany naprosto zapadá do situace, v jaké je Česká republika, v jaké je česká politická elita, v jakých je české politické stranictví, to znamená konkrétní propojení s byznysem. Na ministerstvu dopravy, které vedl pan Bárta, najednou mnozí lidé přišli o přístup k určitým finančním prostředkům, omezuje se výstavba dálnic, začaly se dělat kontroly, začaly se řešit některé věci týkající se železnic, a tak dále. Přičemž ale nechci říci, že by to bylo uměle vyvolané, protože tyto věci pravděpodobně byly někde v pozadí, ale zároveň to, že se děje něco špatného v té straně, je také pravdou. Není to tedy uměle vytvořená kauza, která by neměla reálný podklad. Je ale pravděpodobné, tak jak se to dělo v předchozích dobách, že vždycky ty kauzy vyplynou na povrch v momentě, kdy jedna skupina je použije proti druhé. A to je to, co je nejvážnější, že tady se nedělá politika o tom, že bychom se dohadovali, jaký program realizovat, jakým způsobem ho udělat, kdo má lepší představu, nebo prosadí tu svoji koncepci, ale že skutečně tady vycházejí najevo věci, které se vysloveně používají, jako když jedna skupina vydírá skupinu druhou. A to je opravdu dost hrozné."