Ti, kteří psali historii rozhlasu...

Český rozhlas před týdnem oslavil 85. výročí zahájení pravidelného vysílání v Československu. V rámci oslav také vydal publikaci, která dokumentuje a zachraňuje základní informace o osobnostech, které tu v uplynulých desetiletích působily. Přípravu knihy vedla Eva Ješutová:

tak vzpomínal dnes již nežijící Karel Pech na pořad Nedělní beseda rozhlasových novin, který vymyslel a vysílal v těsně poválečných letech až do jara 1948. Obsahoval hudební, literární a drobné dramatické formy. Proč zde připomínáme právě Karla Pecha? Je totiž jednou z výrazných rozhlasových osobností, které prošly náročným sítem výběru a dostaly se do publikace 99 významných uměleckých osobností rozhlasu. O které nám víc řekne Eva Ješutová. Třeba to, kde se vzal impuls k vytvoření této publikace, a to téměř bez existence podkladové literatury, jen ze vzpomínek pamětníků a z dokumentace rozhlasového archivu.

"V podstatě nás k tomu přivedla první kniha, kterou podobný kolektiv připravil k 80. výročí rozhlasu Od mikrofonu k posluchačům. Protože ten, kdo se tou sedmisetstránkovou knihou prokousal, se na nás pak obracel a chtěl upřesňující detaily. A kromě toho naše oddělení archivních a programových fondů vydává revui Svět rozhlasu, kde pravidelně otiskujeme připomenutí rozhlasových osobností, které mají výročí. A víme, jak těžká je práce sehnat o některých osobnostech, i velmi významných, jakékoliv informace. Na internetu rozhlasoví tvůrci prakticky neexistují a v encyklopediích se vyskytují výjimečně, to je záležitost několika málo jedinců. Proto jsme se pustili do tak úmorné práce."

Jste uvedena jako vedoucí autorského kolektivu. Kdo ten kolektiv tvořil?

"Bylo to 29 autorů, každý z nich stvořil různý počet těch medailonků nebo slovníkových hesel - i když myslím, že v tomto případě jsou informace podstatně obsáhlejší než u běžných slovníků - a byli to především bývalí i současní zaměstnanci rozhlasu, i řada tvůrců z let minulých, kteří třeba už jsou na zaslouženém odpočinku, ale přesto mají k rozhlasu vřelý vztah."

Když se teď podíváme do té knížky, tak tu vzadu najdeme seznam autorů: Aleš Vrzák, Václav Bělohlavý, Miloň Čepelka, Jan Vedral, Jiří Hraše, Jan Halas, Jiří Hubička, Dagmar Jaklová... Jestli se nepletu, to jsou většinou lidé, kteří jsou sami popisovanými osobnostmi...

"Oni jsou tam pochopitelně také, protože tam patří. Je za nimi obrovský kus práce, mnohdy několik desítek let, a právě oni si váží i minulosti. Pochopitelně nikdo nepsal svůj vlastní medailonek, to by bylo scestné. Nešlo nám o to psát pajány, ale zhodnotit přínos těch významných osobností a zahrnout tam osobnosti zakladatelské, z pozdější minulosti, i z regionu, kde taky vznikala významná díla z umělecké slovesnosti. Alespoň v letech minulých to tak bylo."

Co to říká o stavu české rozhlasové teorie? Oslovovali jste autory, kteří jsou sami rozhlasoví tvůrci a byli kolegy těch hodnocených osobností. Chybí tu kritické osobnosti vně, které by byly schopny odborně rozhlasovou tvorbu zhodnotit?

"Zcela určitě chybí. Rozhlasová teorie se od let šedesátých, kdy byla na vrcholu, nikam příliš neposunula, takže to byla znoucectnost. Pochopitelně se zapojil i rozhlasový archiv, takže všechny medailonsky jsou založeny na obrovských vědomostech a informacích."

Kniha se jmenuje 99 významných uměleckých osobností rozhlasu. Proč tam úplně chybí celá sféra hudebníků, rozhlas byl přece od úplných počátků velmi těsně spojen s hudbou a působila tu řada významných skladatelů.

"Ta kniha má podtitul "tvůrci slovesných pořadů" a hudební oblasti se trošku vyhýbáme. Jednak jednak nikdo z nás nemá přímo hudební vzdělání a pokud třeba ve Světě rozhlasu máme výročí osobností z hudební oblasti, jsou vždycky obrovské problémy se získáváním autorů. Nevím, proč tomu tak je, ale literáti a slovesní redaktoři jsou daleko ochotnější a vstřícnější, když po nich něco chceme."

Možná proto, že je jim bližší psané slovo...

"Určitě. Muzikanti by nám to třeba ztvárnili v notách, ale tomu by asi běžný čtenář nerozuměl."

Čili neplánujete v dohledné době zachytit i tu hudbu? Tady působila skutečně řada velmi podstatných osobností...

"Byla, já o tom vím. My je připomínáme právě ve světě rozhlasu, ale hudbu si necháváme až úplně nakonec, protože ještě ještě před ní by zcela jistě měli být na řadě tvůrci dokumentů a publicisté, kterých tu byla také celá řada a Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, které je garantem a vydavatelem, jsou bližší."

Jak jste vybírali těch 99 osobností?

"Výběr byl velice komplikovaný. Ono vůbec než jsme se dohodli, zda se do toho pustíme, čeho by se to týkalo a kolik by jich mělo být - protože jsme navrhovali různé počty a nakonec jsme se shodli na těch 99 Není to zcela obvyklé číslo a naznačuje, že by se v tom mohlo pokračovat, tím myslím naše následníky, protože myslím, my už jsme svou práci v tomto případě odvedli. Sešlo se nám přes 300 návrhů, pak jsme v užším kolektivu škrtali. Chtěli jsme vybrat lidi, kteří byli v rozhlase delší dobu zaměstnáni. Jsou tam nějaké výjimky, ale je jich minimum, protože třeba pominout Karla Pecha opravdu nejde. I když nikdy nebyl zaměstnancem, s rozhlasem ale strávil prakticky celý život, šedesát let fungoval, připravoval pořady, nosil nápady. Jeho opomenout by byl takřka zločin. Taky je tam jiná externistka, režisérka Helena Philippová, ta také nikdy nebyla v řádném zaměstnaneckém poměru. To bylo první kritérium: zaměstnání pokud možno delší dobu. Další kritérium bylo, aby za těmi lidmi zůstal kus poctivé, nadčasové práce, jejichž pořady lze kdykoliv zařadit do vysílání a nepůsobí to archaicky. Další kritérium bylo, že vývoj posunuli dál nebo se něčím proslavili, tzn. založili něco, přišli s novou programovou řadou, s náměty, změnou programové struktury a podobně. Potom jsme chtěli, aby tam byla určitá proporce mezi bývalými, zakladatelskými osobnostmi a těmi současnými. A také jsme chtěli, jak už jsem říkala, aby tam měli zastoupení i tvůrci regionálních slovesných pořadů,"

říká Eva Ješutová.

Kniha zachycuje osobnosti, které určovaly hlavní charakter rozhlasové slovesné tvorby od počátků vysílání až dodnes. Můžeme jen litovat, že rozsah knihy neumožnil zařadit také ty tvůrce, kteří obohacovali střední, většinový proud o další zajímavé barvy. Nevešel se například dramaturg Dušan Všelicha, který se na půdě Českého rozhlasu pokoušel rozvíjet spolupráci s tvůrci z okruhu Pražské pětky, kterou naplno rozvinuli až v Radiu Limonádový Joe, nevešel se dramaturg Jan Czech, který mj. stál u počátků rozhlasových experimentů komické dvojice Kaiser - Lábus, nenajdeme tu inspirátora a autora mnoha rozhlasových uměleckých cyklů Přemysla Ruta, ani redaktora Jana Koláře. Z klasiků pak chybí plzeňský režisér Vladimír Semrád, který jako jeden z mnoha stál u počátků stereofonie, dramaturg Karel Gissübel, za jehož působení se připravovaly podmínky pro nástup rozhlasové nové vlny na začátku 60. let, nebo dlouholetý dramaturg dětských pořadů Jiří Kafka.

A nejsou tu ani některé kontroverzní osobnosti, jako například herec a redaktor Miroslav Mráz či někteří normalizační pracovníci, kteří se dlouhá léta poctivě "zasluhovali" o hluboký úpadek české rozhlasové tvorby. Také jejich jména by po zásluze neměla upadnout v zapomnění.