TON. Slavný ohýbaný nábytek. Na židli č. 14 seděl Tolstoj, Toulouse-Lautrec, Picasso, Renoir i Salvador Dalí

Model židle č. 14, tzv. Tonetka

Mnozí ji možná máte doma. Populární židli číslo 14, které si říká thonetka. Česká nábytkářská firma TON sídlí v Bystřici pod Hostýnem a pracuje s technologií ručního ohýbání dřeva od roku 1861.

TON je zkratka slov Továrna na ohýbaný nábytek. Filozofií firmy je propojovat ruční ohýbání dřeva s nápady českých i zahraničních designérů. Týdně vyrobí asi 9 tisíc židlí.

Provoz továrny na ohýbaný nábytek zahájil v Bystřici pod Hostýnem v roce 1861 Michael Thonet. Jednalo se o druhý ze sedmi závodů, které se svými syny vybudoval.
Příběh židlí začal v městečku na německo-francouzských hranicích, kde se Michael Thonet vyučil stolařem a začal ohýbat dřevo. Později přesídlil do Vídně a nakonec se rozhodl postavit továrnu ve městě na úpatí Hostýnských vůchů, obklopenou bukovými lesy.

Slovo ekologie neznali, přesto tak hospodařili

Jiří Uhlíř se sbírání, poznávání a restaurování židlí věnoval 33 let. O firmě a rodině Thonetů vydal i několik knih. První židle, se kterou přišel do styku, byla slavná židle č. 14, když sháněl posezení na chalupu.

Jiří Uhlíř | Foto: TON design

"Když jsem se začal pídit po tom, kdo to dělal, jak to dělal, kde to dělal, tak jsem zjišťoval zcela fantastické skutečnosti. Přístup těch podnikatelů k výrobě samotné, ke svým podřízeným, ekologie a tak dále. Oni to slovo neznali, ale jednali ekologicky. Například měli zpracované směrnice pro lesní provoz panství Velké Uherce na středním Slovensku. Bylo tam třeba napsáno, že po dešti se do lesa pro dřevo nejezdí. A to přitom neměli ty obrovské naftové příšery, jezdili tam s koňmi. Ale je-li rozmočená půda, tak se tam nesmí jezdit."

Model židle č. 14,  tzv. Tonetka | Foto: TON design

Svoji sbírku později Jiří Uhlíř rozprodal třem muzeím a dvěma sběratelům. Má však podchyceno, kde který kus je. A proč je židle č. 14 tak slavná?

Michael Thonet | Foto: TON design

"Pověra, která se za socialismu tu a tam objevovala, byla, že Michael Thonet už od samého začátku chtěl nábytek pro všechny. Nebyla to pravda. Od samého začátku dělal nábytek pro šlechtické paláce. Teprve později, po revolučním roce 1848 poznal, že těch šlechtických paláců je jenom omezený počet, a tak se vrhl na měšťanské domy. Z toho důvodu byl nucen předělat technologii, aby ten nábytek byl levnější. Židle č. 14 byla prvním modelem, který byl vyprojektován pro sériovou výrobu. A proč čísla? Protože těch modelů vyráběla firma obrovské množství. Tak aby byl pořádek v objednávkách, dostávaly židle svá katalogová čísla."

Thonet se přejmenoval na TON

Mimochodem, na židli č. 14 se nechali zpodobnit Lev Nikolajevič Tolstoj, Toulouse-Lautrec, Picasso, Renoir i Salvador Dalí. Židle byly i filmovými rekvizitami.

Vienna Café,  24–28 New Oxford Street,  Londýn  (1897) | Foto: Adolphe Augustus Boucher,  Wikimedia Commons,  public domain

Před první světovou válkou firma Thonet vyráběla přes 700 různých modelů nábytku. Traduje se, že Michael Thonet, i když mu patřil třeba zámek ve Velkých Uhercích na Slovensku, chodil v pracovním. Návštěvy si tak myslely, že je to nějaký dílenský mistr.

Thonetové dali pro perspektivní zaměstnance zbudovat dělnické domy, zaplatili stavbu lokální železnice, vodovod, kanalizaci, postavili nemocnici, zavedli závodní nemocenskou pokladnu, kampeličku, vlastní tovární školu a dětskou zahrádku, obdobu dnešní mateřské školky.

V roce 1912 měl provoz v Bystřici pod Hostýnem 2000 zaměstnanců a vyrobil 445 000 kusů nábytku. Po druhé světové válce byl znárodněn. A v roce 1953 se Thonet přejmenoval na TON. Od roku 1994 funguje jako akciová společnost. Slavnou židlí č. 14 se inspirovalo i logo společnosti.

Dřevo se napařuje několik hodin

Houpací křeslo TON | Foto: M. Ošťádal,  Muzeum Valašska

A jak vlastně ohýbané židle vznikají? Dřevo se několik měsíců skladuje. Samotná výroba začíná napařováním dřevěných hranolků ve speciálních kádích, kde podle toho, jaký mají průměr, zůstanou několik hodin. Z jakého dřeva židle vznikají, prozradila tisková mluvčí Anna Handlová.

"Máme tady v TONu celkem 4 typy dřeva. Nejčastěji je to buk, který se používá nejvíce pro technologii ručního ohýbání. Dále je to dub, americký ořech a jasan. Po opracování hranolky procházejí dál výrobním procesem do napařování."

„Demonstrační“ židle vznikla jako experiment a ukázka možností Thonetových technologií pro světovou výstavu v Paříži v roce 1867 | Foto: TON design

"Paříme v pařící kádi při teplotě 105 stupňu celsia. Délka paření závisí na náročnosti ohybu a hlavně na průřezu toho materiálu. Obecně by se dalo říct, co centimetr, to hodina,"dodává vrchní mistr Pavel Hlava.

Jen dvacet procent výrobků zůstává na našem trhu. Zbytek putuje do Ameriky, Austrálie či Japonska. Mají tu dokonce přístroj, kterým zkracují nohy židlí podle požadavků zákazníků. Na světě existuje jen velmi málo zemí, kam značka TON své židle ještě nedodala.

Jak připomněla Anna Handlová, kvalitu židlí tu dokonale testují.

"Máme na to speciální stroj, který simuluje sedání, zapírání rukou na područkách. Je to zhruba půl milionu cyklů. My si děláme i testy navíc. Kolegové různě shazují ty židle. Můžeme říct, že ta židlička je kvalitní, a dáváme záruku 5 let."

Křeslo 'Split' | Foto: TON design/Wikimedia Commons,  CC BY-SA 4.0

Unikátní je i křeslo Split, které umí TON vyrobit jako jediný na světě. Každá noha je ručně ohnutá do jiného směru.

V prosinci roku 2013 firma TON z Bystřice pod Hostýnem o značku svých slavných židlí THONET přišla. Nebyla schopna prokázat, že pro židle z ohýbaného dřeva používá jméno po někdejším zakladateli firmy Michaelu Thonetovi. Značku tak má pouze firma v německém Frankenbergu. Obě však spojuje stejná technologie i zakladatel výroby. V Bystřické továrně se však vyrábí ohýbaný nábytek nejdéle na světě.

9
49.401432055322
17.659767437209098
default
49.401432055322
17.659767437209098
klíčová slova:
spustit audio

Související