Tři roky na Hradě
"Rok třetí" - takový je název knihy, kterou v pondělí křtil prezident Václav Klaus. Shrnuje třetí rok jeho působení v roli hlavy státu. Jaké byly ty tři roky? Právě o tom jsme si povídali s Martinem Komárkem, komentátorem Mladé fronty Dnes.
"Já si myslím, že Václav Klaus je prezidentem všech občanů daleko více než mohl člověk předpokládat při jeho volbě. On se maximálně snaží o to, být korektním prezidentem a naplňovat řekněme tu masarykovskou roli hlavy státu jako následníka habsburských monarchů. Na druhou stranu je samozřejmě vidět, že Václav Klaus není sociální demokrat, není to levicově cítící člověk, a svoje názory dává najevo. Já si ale osobně myslím, že představovat si, že se prezident ve chvíli nástupu do funkce takříkajíc názorově 'vyklestí', že se stane člověkem apolitickým, by bylo naprosto přehnané. Václav Havel také jednoznačně dával najevo své sympatie k řekněme levicovému liberalismu, k nonkonformním nevládním hnutím, k určitému typu intelektuální politiky. Václav Klaus samozřejmě dává najevo svoje sympatie k tradiční pravicové politice. Osobně se za ty tři roky domnívám, že je dává najevo velmi uměřeně, velmi málo a méně než bych dopředu řekl."
Pokuste se zhodnotit zahraniční aktivity Václava Klause, to, jak je vnímán mimo území Česka. Pohled amerických vládních představitelů na jeho osobu nebyl na začátku funkčního období nejpříznivější.
Myslíte si, že postoj Václava Klause k Evropské unii Česku škodí?
"Myslím, že určitě škodí, protože Václav Klaus je brán jako reprezentant země, a když se ta země vyjadřuje dvěma jazyky, to znamená, že vládní politika je střízlivě evropsky vstřícná, a politika Hradu nebo prezidenta je ne nevstřícná, ale přímo eurofobní, tak partneři jsou při jednání samozřejmě znepokojeni, jsou vyvedení z míry, a nevědí, co si mají doopravdy myslet."
Na rozdíl od svého předchůdce Václava Havla je Václav Klaus přijímán doma lépe než v zahraničí. Co je podle Vás příčinou toho, že jeho popularita prakticky neklesá pod 70 procent?
"Myslím, že Václav Klaus skutečně doma dokáže dělat reálnou, uměřenou prezidentskou politiku, to znamená, že využívá svých pravomocí a možností do krajnosti, když komentuje nebo vetuje některé zákony, v současné době například zákon o registrovaném partnerství. Na druhou stranu dokáže velmi dobře hrát i roli protokolární, roli dvorskou, to znamená, že svým stylem mluvy, jednání, oblékání, chování i gest dokáže velmi dobře ztvárnit představu prezidenta, jakou občané mají, a to neříkám nějak ironicky. Myslím, že dokud tato poptávka po důstojném a pěkném prezidentovi, který kráčí ve šlépějích Tomáše Garriqua Masaryka, bude, tak samozřejmě ti politici, kteří ji naplní, budou ve flóru."
"Já si myslím, že existuje věcná rovina tohoto sporu o výklad Ústavy, tedy do jaké míry smí a má prezident zasahovat do zahraniční politiky státu. Ústava je v tomto napsána nejednoznačně: prezident podle ní reprezentuje stát navenek, na druhou stranu zahraniční politiku vytváří vláda. Z kontextu Ústavy podle mého je jasné, že prezident se má a musí podřídit vládnímu stanovisku. Václav Klaus to samozřejmě dělá jen velmi nerad a snaží se najít skuliny a kličky, jak prosadit svou osobnost a své názory. Před osmi, devíti měsíci proběhl právě spor o prezidentovo hodnocení Evropské unie, kdy mu dokonce premiér Jiří Paroubek pohrozil, že mu zakáže zahraniční cesty, pokud bude nadále na Evropskou unii tak zuřivě útočit. Václav Klaus uznal, že to tak dál nejde, stáhl se a skutečně svou rétoriku zmírnil. V případě návštěvy ruského prezidenta Putina jde však podle mého o něco jiného. Tady je to čistě formální věc. Václav Klaus pana Putina pozval a jeho kancelář zaranžovala nějaký program návštěvy, to je úplně normální. Podpis tří hospodářských dohod byl v souhlase se stanoviskem vlády, nebylo v něm nic kontroverzního, nic rozporného, nic zvláštního. Nebyl tedy žádný zvláštní důvod, proč by neměly být podepsány na Hradě. Mohly být podepsány koneckonců na křižovatce U Bulhara, kdyby se tam podařilo vytvořit pěkné pódium s mažoretkami. Já si myslím, že ten problém je skutečně na straně Jiřího Paroubka, který si v poslední chvíli vzpomněl na to, že by on mohl být tím hlavním, kdo zmíněné dohody podepíše, a poslal Václavu Klausovi nešťastně formulovaný dopis, který obsahuje i skrytou vyhrůžku. Václav Klaus reagoval tak, jak reagovat musel, a politicky se snažil chyby premiéra do mrtě využít. Premiér se nyní snaží tu chybu nějak rozmělnit a paralyzovat důsledky, které vznikly. Teď už je to politická hra, ale myslím si, že to není primárně chyba Václava Klause. Je to podle mého mínění jednoznačně chyba pozdní reakce premiéra Paroubka. Mohl přece korigovat program návštěvy ruského prezidenta o půl roku dříve, ale vzpomněl si na poslední chvíli a reagoval nešťastně."
Prezident Klaus doposud udělil 103 milostí z 5456 žádostí, zatím vetoval 19 zákonů, z nichž dva se nepodařilo Poslanecké sněmovně přehlasovat. Zejména u zmíněných vet, ale i u sporů s premiérem je mu často vyčítáno, že přinejmenším balancuje na hraně svých pravomocí. Je to podle Vás z jeho strany záměr či snad dokonce pokus prezidentské kompetence rozšířit?
"Soudím, že Václav Klaus nechce prezidentské kompetence rozšířit, ale je to úplně v souladu s jeho osobnostním profilem a jeho politickou historií. On vždycky chce využít všech kompetencí do mrtě. A kde jsou jakékoliv možnosti, nejasnosti, volné prostory, do kterých se může dostat a zaplnit je, tak to samozřejmě udělá."
Kdybyste měl hodnocení Václava Klause po tříletém prezidentování shrnout, jak by to dopadlo?
"Překvapivě skvělý na domácí scéně, byť bez nějakých úžasných myšlenek a zvratů, poněkud slabší na zahraničním pódiu, ale i tam se lepší," konstatoval komentátor Mladé fronty Dnes Martin Komárek.
