Třicet let od vzniku Visegradu. Nejde o žádný geopolitický blok, ale o spolupráci, říká politolog

Foto: archiv Sejmu Polské republiky

Před třiceti lety, 15. února 1991 vznikla Visegrádská čtyřka, i když v té době to byla ještě Visegrádská trojka, protože Československo byl  jeden stát.

Václav Havel,  József Antall a Lech Wałęsa podepisují dokument o vzniku aliance V3,  foto: Péter Antall,  Wikimedia Commons,  CC BY-SA 3.0

Stalo se tak deset dní před zánikem Varšavské smlouvy na setkání maďarského premiéra Józsefa Antalla, prezidenta ČSFR Václava Havla a polského prezidenta Lecha Wałęsy ve Visegrádu. Odtud i název uskupení.

Původní záměr: spolupráce a vstup do Evropy

Jaký byl původní záměr a cíle, připomněl politolog Jakub Eberle z Ústavu mezinárodních vztahů.

Jakub Eberle,  foto: archiv Asociace pro mezinárodní otázky

"Původní visegrádská deklarace sledovala dva vzájemně propojené cíle. Prvním bylo zajistit dobré, těsné a přátelské vztahy ve střední Evropě, aby se nedostala znovu do situace, jakou známe mezi první a druhou světovou válkou. To znamená, že místo spojenců tu byly státy vzájemně nevraživé, dokonce spolu válčily. A tohle bylo propojeno s druhým cílem, kterým měla být integrace do Evropy, do Eropské unie. Státy chápaly tyhle dva cíle - dobré sousedství a evropskou integraci jako vzájemně propojené. Chtěli postupovat spolu, nechtěli si konkurovat a soupeřit."

Jak intenzivní byla spolupráce? Podobná jako dnes?

Václav Klaus,  foto: archiv ČRo

"Určitě ne. Po většinu 90. let tyhle původní cíle příliš naplňovány nebyly, protože krátce poté se začalo rozpadat Československo, nikdo příliš netušil, co bude. Následně o spolupráci příliš neměl zájem Václav Klaus jako český premiér, takže v 90. letech se toho moc nedělo. Naopak po střídání vlád v Česku a v jiných zemích kolem roku 1998, několik let před vstupem do unie, ty státy spolupracovaly trošku blíže. Po vstupu do EU to opět trošku ochladlo a v posledních zhruba 10 nebo 12 letech je spolupráce rutinní a intenzivní. Ty státy si nově nadefinovaly, co od sebe očekávají nad rámec původního cíle, kterým byl vstup do EU."

Politické zájmy byly občas odlišné

Jak dodal politolog Jakub Eberle, státy Visegrádu mají podobnou historickou zkušenost. Byly součástí východního bloku, vstupovaly do NATO a Evropské unie. Významná část jejich kapitálu pochází ze západní Evropy.

Foto: Elekes Andor,  Wikimedia Commons,  CC BY-SA 4.0

"Nicméně ty jejich politické zájmy se často nepotkávají. Často v těch velkých otázkách, ať je to vztah k Rusku, vyjednávání evropského rozpočtu, mají ty zájmy spíše odlišné. Ne že by měla každá země svůj odlišný zájem, i když i to se někdy stane, ale spíše to bývá tak, že jedna nebo dvě země vidí věci jinak. Není to žádný jednolitý geopolitický blok."

Je tedy stále výhodné být v té skupině?

Viktor Orbán a Andrej Babiš,  foto: archiv Viktora Orbána

"Ta skupina má dvě roviny spolupráce. Ta velmi viditelná je spolupráce nejvyšších politických lídrů. Je intenzivní, protože to funguje personálně. Například Andrej Babiš si rozumí s Viktorem Orbánem, stejně jako s polským premiérem. Mohou to být politické zájmy. Druhá rovina je, že Visegrád je místem spolupráce byrokratických aparátů, úředníků. Ti konzultují a připravují společně témata bez ohledu na to, kdo vládne. Já bych řekl, že klíčový význam a přidaná hodnota Visegrádu je, že v EU je třeba se nějakým způsobem koordinovat a to se tím vytvořilo. Kromě toho je tady druhý cíl skupiny - udržovat dobré sousedské vztahy. A to, že ve střední Evropě máme dobré sousedské vztahy, taky není samozřejmostí."

Štiřín,  foto: Radovan Zítko,  Wikimedia Commons,  CC BY-SA 3.0

Země Visegrádu spolupracují s Rakouskem a Slovinskem v rámci tzv. Regionálního partnerství, s dalšími zeměmi střední a východní Evropy pak v rámci takzvaného programu V4. V roce 2000 byl ve městě Štiřín založený Mezinárodní visegrádský fond. Finančně podporuje projekty v oblastech kultury, vědy, výměny mládeže, rozvoj turismu a přeshraniční spolupráce. Všechny státy do něj platí stejně vysoké příspěvky. Následovala i vojenská spolupráce.

Visegrád vystupoval proti kvótám při přerozdělování běženců

Visegrádská skupina se v době uprchlické krize postavila proti zavedení kvót při přerozdělování běženců. Na hlasování Rady Ministrů nakonec Polsko jako jediná země V4 hlasovalo pro zavedení kvót, což vyvolalo diskuze o jednotnosti či dokonce funkčnosti celého spojenectví. Změnil podle politologa Jakuba Eberleho spor o emigraci vnímání Visegrádské skupiny v Evropské unii?

Foto: United Nations Photo,  Flickr,  CC BY-NC-ND 2.0

"Naprosto zásadně. Spor o azyl a migraci, který začal v roce 2015, vytvořil obrázek Visegrádu jako zemí, které odmítají nějakou otevřenější a liberálnější migrační azylovou politiku, což byla pravda. Ty čtyři státy se poměrně ostře postavily proti přerozdělovacím mechanismům. To zapadlo do stereotypů na obou stranách. Ve střední Evropě se spousta lidí začala k Visegrádu uchylovat jako k nástroji nějakého vlastního odporu, vymezení vůči Berlínu a Bruselu. V západní Evropě to oživilo stereotypy o tom, jak na východě Evropy nejsou společnosti tak vyspělé a solidární, a my jim tam posíláme peníze, a podívejte se, oni nejsou tak úplně evropští."

Na druhé straně se říká, že střední Evropa se zviditelnila.

Setkání premiérů států Visegrádské čtyřky v Lednici,  foto: archiv Úřadu vlády ČR

"Určitě to platí z německého pohledu, kde si politické elity začaly víc všímat, co se to ve střední Evropě děje. Do návratu Viktora Orbána v roce 2011 a reforem, které začal dělat, si většina západoevropanů myslela, že se ve střední Evropě moc neděje, je součástí EU a není třeba ji moc řešit. To se změnilo. Zároveň si nemyslím, že negativní reklama, je dobrá reklama. Visegrád je právě od toho roku 2015, co vstoupil jako značka do evropského povědomí, permanentně přeceňován. Často se mluví, že Visegrád něco chce, Visegrád něco dělá a Visegrádské státy společně něco blokují, což blokovat umí, ale celkově je to jenom spolupráce čtyř států. To není žádná alternativní identita, žádný geopolitický blok. Je to velmi pragmatická spolupráce, ve které ty čtyři státy hájí svoje a prosazují skrze skupinu své vlastní národní zájmy. Všechny ty státy ukázaly, že se nebojí jít proti svým partnerům ve chvíli, kdy to považují za vhodné. Poslední příklad je, kdy Česko a Slovensko vůbec nepodporovaly ten polsko-maďarský blok evropského rozpočtu."

Věděli jste, že aliance států V4 je inspirována setkáním tří králů v maďarském městě Visegrád v roce 1335. Uherský král Karel I. Robert, český král Jan Lucemburský a polský král Kazimír III. Veliký se zde dohodli na těsné spolupráci v politických či obchodních otázkách a na věčném přátelství. Tímto krokem tak inspirovali o 656 let později k založení další úspěšné středoevropské iniciativy.