Týnský chrám
Dnes se vydáme do jednoho z nejvýznamnějších pražských chrámů a tím je Týnský chrám, jehož věže jsou jednou z dominant Staroměstského náměstí. Jak přišel ke svému jménu, i to, že jeho historii ovlivnila stavba šibenice, se dozvíte Zdeňky Kuchyňové.
Historie Týnského chrámu úzce souvisí s historií Starého Města. Kdy byl založen chrám i město, nevíme. Jediný, kdo dává jakési vodítko je známý kronikář Václav Hájek z Libočan. Ve své kronice říká, že Staré Město pražské založila kněžna Libuše v listopadu roku 711 a roku 823 ho nechal kníže Vojen obehnat hradbami. Bezpečně se však ví pouze to, že současný Týnský chrám je už třetím kostelem stojícím na stejném místě. Jak uvedl náš průvodce Stanislav Marchal, byl založen asi ve druhé polovině 14. století za doby Karla IV. Ke svému názvu přišel proto, že stál před Týnem.
"A tím Týnem se myslí tzv. Týnský dvůr, neboli dnešní Ungelt. Název Týn je podle starého českého slova otýnit, opevnit, to znamená opevněné místo. Stutečně ten Týnský dvůr bylo jedno z prvních opevněných míst v Praze."
"Ale jakou to má vazbu tady k Týnskému chrámu? Velice zajímavou. Tady se už všichni radovali, že bude pokračovat stavba chrámu, která byla přerušena husitskými válkami a bylo tady složeno množství dlouhých fošen, které byly určeny na krov kostela. Císař Zikmund rozhodl, že veškerá tato dřeva budou použita jako popravčí místo pro Jana Roháče z Dubé a těch jeho 52 druhů. A mělo to praktický důsledek v tom, že se stavba Týnského chrámu opozdila o 20 let, protože až o 20 let později roku 1457, se podařilo sehnat další dřevo, a pokračovalo se v té stavbě."
Staré Město v průběhu staletí několikrát vyhořelo a postižen byl i Týnský chrám. Od minulých staletí se liší i výzdoba jeho fasády. Původně zde byla socha Jiřího z Poděbrad a zlatý kalich, který připomínal kališnické určení chrámu. Kalich z ryzího zlata byl pak po bitvě na Bílé hoře roztaven a stala se z něj zář kolem sochy Panny Marie, kterou dnes můžeme vidět. Dvacáté století pak proslulo hlavně tím, že desítky let probíhala velká oprava Týnského chrámu.
"Desítky let byla situace taková, že když na jedné straně Týnského chrámu to lešení sundali, tak zase bylo někde úplně jinde. Pamatuji si, že byl rozhovor s jedním starším pánem, který ukazoval pražské památky svému vnukovi a říkal, že on jako jeho dědeček, nikdy Týnský chrám neviděl úplně bez lešení."
Dnes už lešení na věžích chrámu není a ty tvoří jednu z dominant Staroměstského náměstí. I když šly rekonstrukce pomaly, vrátily chrámu gotickou podobu. Součastně bylo restaurováno i cenné vybavení kostela, které patří k tomu nejlepšímu, co můžeme v pražských chrámech vidět. Například tepaná gotická vrata zákristie jsou stejně stará jako sám kostel. Pozoruhodná je i cínová křtitelnice.
"Ta cínová křtitelnice se skládá ze dvou částí. Z vlastní křtitelnice, která je datována kolem roku 1400 a z novogotického víka. To znamená, že to víko a tu křtitelnici od sebe dělí přibližně 500 let. Je to práce mistra Václava tady ze Starého Města pražského a uvádí se, že je to v celé Praze nejstarší cínová křtitelnice."
V Týnském chrámu jsou i zajímavé náhrobky. Je zde pochován astronom Tycho de Brahe, který v Praze působil poslední dva roky svého života či Šimon Ábeles, který tajně přestoupil z židovské víry na víru jezuitů. Byl zavražděn a z vraždy byli obviněni jeho příbuzní. Celý kostel pak zdobí oltáře od známých mistrů. Hlavní oltářní obraz - Nenebevzetí Panny Marie pochází od Karla Škréty, nejžádanějšího malíře své doby.
Dva oltáře se od těch ostatních výrazně liší. Jeden připomíná baldachýn z kamene a jeho autorem je Matěj Rejsek, který se podílel i na stavbě Vladislavského sálu Pražského hradu. Druhý je naopak celý dřevěný. Jedná se o jednu z nejvýznamnějších ukázek renesanční plastiky na českém území. Různé slohy se prolínají i na kazatelně.
V Týnském chrámu jsou i další obrazy slavných mistrů - například Petra Brandla. Je tu známá scéna příchodu sv. Václava na Říšský sněm do Řezna. Opozdil se a všichni čekali, že mu německý panovník Jindřich Ptáčník pozdní příchod vytkne.
"Panovník mu naopak šel vstříc a velmi srdečně a zvlášť ho přivítal. A když se poté ostatní účastníci sněmu ptali, proč sv. Václavu nevytkl ten pozdní příchod, tak odpověděl, že nemohl, protože nad ním viděl létat dva anděly a poznal, že má přízeň nebes."
Jak dodal Stanislav Marchal tato legenda se v historii objevuje ještě jednou. Při bitvě mezi sv. Václavem a Radslavem Zlickým. Oba se připravovali k souboji, ale v momentě, kdy se Zlický chystal zaútočit, uviděl anděly a před sv. Václava poklekl.
