Ungelt - dvorec na ochranu kupců
Dnes se vydáme do samého centra Prahy a to do Týnského dvora nebo-li Ungeltu. Obě pojmenování jsou správná a byl to dvorec na ochranu kupců. Literatura dokonce uvádí, že zde údajně pobýval Ibrahím ibn Jakub, autor první zprávy o městě.
Ungelt má i dnes svoji zvláštní atmosféru, hlavně po ránu, kdy se probouzí k životu. Když se ozve klapnutí dveří, vůbec by jste se nedivili, kdyby se tam vynořila služebná a šla ke studni pro vodu. Někoho může splést, že se o tomto místě jednou mluví o jako o Ungeltu a podruhé jako o Týnském dvoře. Jak uvedla vedoucí Vlastnivědného útvaru Pražské informační služby Jiřina Chrastilová, oba názvy jsou správné.
"Ten starší, zřejmě staročeský, je zachován i v názvu kostela Panny Marie před Týnem. Znamená to, že ten kostel patřil k Týnu a Týn byl původně jakýsi otýněný, čili opevněný dvorec. Nepochybně byl už ve 12. století pro ochranu kupců. Postupně se stal místem, kde se kupci shromažďovali a potom od Karla IV. dokonce povinně. Někdy ve 13. století, kdy začala móda německých jmen v souvislosti s příchodem německých kolonistů, se začalo tomuto areálu říkat Ungelt. Souvisí to s placením pravidelného cla, se staroněmeckým slovem ungelt - čili poplatek. A poplatek se tady vybíral do té doby, dokud jezdili cizí kupci."
Vrchol prožíval Ungelt ve 14. století, v době vlády Karla IV. a Václava IV. Tehdy kupci museli dokonce povinně zajíždět přes Prahu ze zemských i evropských cest. Jednu chvíli se mi dokonce zdálo, že přijíždí kočár s koňmi, kteří vozí turisty ze Staroměstského náměstí. Jak se však ukázalo, z kočáru se vyklubali zřejmě japonští turisté a zvuky koní a kočáru věrně nahradily kolečka kufrů, jedoucích po zdejší dlažbě. I oni zvedli oči k jedné z bran, kudy se do Týnského dvora jezdilo.
"Stojíme za Týnským chrámem a před námi je renesanční brána, dokonce pevnostní brána, protože ten dvorec byl pod ochranou panovníka a měl svá vlastní pravidla. Tento objekt souvisí s palácem Granovských, který získal jeden z členů tohoto rodu od Ferdinanda I., kterého dokonce máme tady nad vchodem vyobrazeného. Na druhé straně pak je to sám pan Granovský - správce Ungeltu. Tady v průjezdu je vidět, že se jedná o starší areál, protože tady máme krásné gotické okénko a z toho je vidět, že ten areál byl ve středověku o něco níž. Hradební zeď tu zůstala, jenomže je schovaná mezi těmi objekty. Těch domů je asi 18 zevnitř a jsou postavené také zevně."
"Potom od Karla IV. tu bylo právo nuceného skladu. dokonce ti cizí kupci tady museli setrvat tři dny. A nabídnout zboží nejdříve pražským kupcům a teprve potom mohli s tím, co jim zůstalo, pokračovat. Bývali tady kupci ze všech možných koutů Evropy i Blízkého Východu. O tom nám dávají svědectví archeologové, kteří tu našli mince řecké a dokonce z Persie. Obchodovalo se tady se vším možným jižním ovocem, s rybami, prodával se tady zlatem protkávaný brokát, který přicházel po Hedvábné stezce. Takže i velmi luxusní zboží. Prodávalo se tady i sklo, což si neumím představit na těch cestách Evropských."
Večer tu bývalo veselo, kupci zapíjeli své obchody a vyprávěli novinky z dalekých cest. K Ungeltu se váže řada pověstí. Jedna z nich říká, že sem prý se skupinou Turků přijel krásný a bohatý muž a ubytoval se ve zdejším hostinci.
"Hostinský měl krásnou dceru a domluvili se, že se vezmou, ale ona nechtěla z Prahy. Turek se musel jet domů vykoupit z nějakých závazků a trvalo mu to pár let. Ona se mezi tím vdala, protože ho považovala za mrtvého. Nakonec přijel a chudinku zamordoval."
Turek se údajně do Ungeltu stále vrací. Pod paží drží skříňku s prstenem, který mu dívka darovala a někdy i s její useknutou hlavou bloudí po zdejších sklepeních. Historie Týnského dvora jako místa pro kupce končí zhruba v 70. letech 18. století. Úpadek pokračoval i v 19. století, kdy se tu stavěly různé dílny a stěhovala se sem chudina. Dnes na náměstíčku Ungeltu stojí hotel, ale dřív to byla oblíbená vlastenecká kavárna U Komárků.
"Tady se scházely takové osobnosti jako byl Palacký, Riegel, Tyl, který si sem vodil i svoji choť. Potom ovšem ta úroveň Ungeltu nadále klesala, až ke konci 19. století. V průchodu, který vede ke sv. Jakubu, byla hospoda, říkalo se jí V tunelu a byla to jedna z nejhorších putyk Prahy s nejhoršími děvenkami, které tam byly k dispozici, ale to už bylo hodně pod úroveň."
Od konce 70. let 20. století tu začal archeologický průzkum, ale obnova Ungeltu nabrala obrátky v 90. letech, kde se středověké místo kupců stalo kulturně historickým centrem. Najdete tu například divadlo, galerii, obchody, restauraci. Jak dodala Jiřina Chrastilová, dvě pamětní desky na okolních domech pak upozorňují na historické události. Například v domě s číslem 627 bydlel pan Budovec z Budova, který byl roku 1621 popraven na Staroměstském náměstí. Vedlejší dům musel ustoupit při asanaci, ale pamětní deska připomíná, že se v něm narodil malíř Karel Škréta.
