Uherské Hradiště se dočkalo, stalo se Historickým městem roku
Historickým městem roku 2011 se stalo - Uherské Hradiště. Jihomoravské město, které roku 1257 založil král Přemysl Otakar II., získalo tento prestižní titul v Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón, který každoročně vyhlašují ministerstva kultury a pro místní rozvoj. Do nejužšího výběru soutěže o titul se Uherské Hradiště v minulých letech probojovalo už několikrát. Tentokrát za sebou nechalo další dva finalisty, Chrudim a Kutnou Horu, a kromě ocenění a skleněné plastiky získalo také částku 1 100 000 korun.
Královský záměr při jeho založení ve 13. století je dodnes patrný. Město nerostlo chaoticky, ale rozrůstalo se kolem centrálních náměstí a v síti pravoúhlých ulic. V 70. letech 20. století utrpělo řadu necitlivých zásahů, v roce 1990 tu ale byla vyhlášena Městská památková zóna a začalo se s postupnou obnovou historického centra. Byly zrekonstruovány kostely, synagoga, radnice i Reduta, opravují se městské hradby i jednotlivé měšťanské domy. Revitalizací prošla bývalá jezuitská kolej i poutní kostel sv. Rocha za městem. A centrum není jen památkářským skanzenem - je tu knihovna, divadlo, galerie, muzeum i celá řada restaurací, kavárniček a míst, kde se odehrává kulturní i spolkový život. Město má bohaté umělecké, folklorní a vinařské tradice. Získat titul Historické město roku přesto nebylo snadné, Uherské Hradiště se o to pokoušelo řadu let. Místostarosta Stanislav Blaha po slavnostním ceremoniálu řekl, co všechno město muselo udělat, aby cenu nakonec získalo:
"Především muselo urazit dvacetiletou cestu až k tomu pomyslnému vrcholu. Myslím si, že za tu dobu Městská památková zóna v Uherském Hradišti změnila svou tvář k nepoznání. Sám jsem si to osvěžil, když jsem se před časem podíval na dobové fotky z roku 1990. A musím konstatovat, že se opravdu udělal obrovský kus práce."Už se vám podařilo sečíst, kolik jste za těch dvacet let investovali do opravy památek z rozpočtu města?
"Ta čísla se shánějí poměrně složitě, protože celá řada věcí se děje v rámci běžné údržby. Říkáme, že částka, která byla investována do Městské památkové zóny, přesáhla jednu miliardu korun."
A kdo všechno se na ní podílí?
"Na ní se podílí jak rozpočet města, tak rozpočet soukromých vlastníků památek. Samozřejmě i dotační titul ministerstva kultury. Pak jsou zde i evropské peníze, ať už administrované Regionálním operačním programem, či z jiných zdrojů."
Máte i nějakého sponzora ve vašich podnicích?"Nedá se říct přímo sponzora, ale řekl bych, že máme osvícené privátní majitele objektů v památkové zóně."
Já jsem nedávno Uherské Hradiště navštívila a opravdu musím říct, že je radost na ně pohledět. Jsou tam ještě nějaké resty? Čeká vás ještě něco?
"Máme v plánu rekonstrukci Masarykova náměstí, což je vlastně centrální náměstí. A co nás trápí nejvíc, a my už jsme to zmiňovali několikrát, to je věznice. Ta není v majetku města, město dlouhodobě usiluje o její získání. Ten objekt vlastní ministerstvo spravedlnosti a disponuje s ním Okresní soud. Veškeré naše snahy o jeho získání byly v minulosti nakonec zmařeny. A v této chvíli, kdy se městské rozpočty vinou krize nacházejí ve stavu, v jakém jsou, se zdá i plánovaná investice do tohoto objektu velmi komplikovaná. Takže naše úsilí o získání věznice v tuto chvíli už není nijak silné, protože bychom si tím zřejmě způsobili významný problém."
Cenu Uherskému Hradišti předala ministryně kultury Alena Hanáková. Sama přitom má za sebou zkušenost z vedení menšího města, čtyři roky byla starostkou Vizovic. Zeptali jsme se, jak se na Program regenerace dívá s touto zkušeností a jak ho hodnotí jako ministryně:"V obou případech jej vidím jako velmi, velmi dobrou věc. Ze dvou důvodů. Jednak to pomáhá ochraňovat to, co za ochranu stojí, a jednak to pomáhá, aby lidé byli na své místo a svou zem skutečně hrdí a pyšní, protože ona je opravdu krásná. A díky tomuto programu usnadňujeme obcím, aby péče o města, obce i ty nejmenší vesničky, i když tam zrovna není zóna, byla ještě lepší. Aby byla ještě aktivnější a aby byla i snadnější."
Možná že my Pražáci máme tak trošku pocit, že o památky je tu dobře postaráno. Jaká je ale situace v menších obcích? Jak se tam lidé stavějí ke svým památkám?
"Myslím si, že každý, kdo má jakousi vnitřní vazbu na místo, kde žije, a nemusí to být přímo jeho majetek, tak má vždycky ten vztah silný. A má snahu se o věci, které k němu patří, které patří k jeho životu, starat a investovat do nich. Je ale pravda, že čím je menší město, čím je menší obec, čím má méně financí, tím to má samozřejmě složitější. Pokud bychom srovnávali s Prahou, Praha má výjimečné postavení. Nejenom v tom obrovském množství úžasných památek, ale i v tom, že je hlavní město. To ale neznamená, že ty ostatní obce by tuto šanci lépe se starat o své místo neměly dostat také. Mají to možná složitější, možná ale zase mají větší snahu. A možná i větší pýchu nad tím, když se jim něco podaří dosáhnout."Vy jste teď zmínila i to bohužel klíčové slovo - finance. Jaká je vize památkářů a péče o památky v nejbližší době z tohoto hlediska?
"Myslím, že vize je stále stejná..."
Tak jaké jsou ty reálné možnosti?
"Reálné možnosti už jsou trošku jiné, v tom si nebudeme nic namlouvat. Čím menší budou peníze ve státním rozpočtu, tím menší bude šance přispívat na všechny památky a na kulturu jako takovou. Prostě tak to je. Přesto vím a jsem o tom přesvědčená ze svých životních zkušeností, že péče o památky by si zasloužila mnohem, mnohem větší podporu, především finanční. Protože k mé lítosti je to hodně o penězích. Nestačí jenom chtít. Ta snaha je tam obrovská a je hrozně důležitá, ale ty peníze jsou prostě nezbytné. Pravda je ale ta, že i když peněz bude ubývat, věřím tomu, že síla sounáležitosti, snahy a hrdosti na to své místo je natolik velká, že skutečně bude pomáhat. Věřím tomu, že bude pomáhat i do dalších let, aby překonávala nedostatky finanční. A je mi velmi líto, že právě o těch finančních nedostatcích musím mluvit."Už víte, jaká je situace? Ministr financí teď zveřejňuje nástřel rozpočtu na příští rok...
"Zatím nevím přesnou cifru, ale vím jistě, že více peněz ministerstvo na příští rok mít nebude. I když bych si přála, aby to bylo úplně obráceně a aby to vysněné jedno procento ze státního rozpočtu pro kulturu už nebyl jenom sen, ale aby se jednou provždy stalo skutečností. Trošku se ale obávám, že to ještě chvilku bude naším snem."