Únětice

Na závěr se dnes vydáme do Únětic, vesnice, která leží malý kousek za Prahou. Je známá především svými archeologickými nálezy, pro které se vžil název únětická kultura. Více uslyšíte od Zdeňky Kuchyňové.

Únětice

Únětice jsou jednou z nejstarších osad známých na území Čech. Lidé tu byli už v době bronzové. A protože nejlépe zdokumentované naležiště z této doby bylo právě v Úněticích, vžil se i archeologický termín únětická kultura. Zdejší pohřebiště objevil rostocký lékař Čeněk Rýzner. Ve více než 70 hrobech byly kostry skrčenců obličejem k východu a u každé hliněná nádoba. Lidé v té době byli pohřbíváni jak v prostých jamách, tak i v dřevěných rakvích, kamenných hrobkách a pod mohylami. Ženské kostry byly zdobeny bronzovými náramky, jehlicemi, náušnicemi a jantarovými korály, což potvrzovalo kontakty lidí z doby únětické kultury se severní Itálií, Francií, Británií, Skandinávií a Balkánem.

"Lokality, které jsou architektonicky zajímavé, nejsou otevřené, ani nijak označené a veřejně přístupné, protože by špatně dopadly. Ani archeologické mapy nejsou volně k dispozici,"

Archeologické nálezy v Úněticích

říká starosta Únětic Vladimír Vytiska, který je zároveň členem Spolku pro obnovu únětické kultury. Peněz na systematický výzkum je málo a proto probíhá archeologický výzkum pouze jako záchranný - to znamená při stavbách. Před několika lety se podařilo najít další hroby a starosta v Úněticích chystá i vznik muzea.

"Před pěti lety se tady našlo pět hrobů z doby bronzové. To byl pro mě velký zážitek. Pět tisíc let tam nebožtík ležel a pak jsme přišli, odkryli jsme tu vrstvu hlíny, asi metr a půl, a našli jsme tam jednak toho skrčence a jednak broznové ozdoby a keramiku. Jeden z cílů našeho Spolku pro obnovu únětické kultury je otevřít muzeum v tereziánském špejcharu, což je budova velmi typická pro českou vesnici z roku 1730. Je urbanisticky zajímavá, protože je v centru obce a my tam pořádáme už osm let každoročně výstavy. Máme téma nové objevy únětické kultury."

Spolek pro obnovu únětické kultury vznikl asi před deseti lety a má různé aktivity - například smíšený únětický sbor. Místní si před pěti lety splnili i svůj velký sen - začali hrát ochotnické divadlo. To má v Úněticích velkou tradici. Už v roce 1880 tu byla Jednota Tyl a nejstarší zaznamenané představení se tu hrálo už v roce 1897.

"Založili jsme takovou odnož, které říkáme Divoch, jako Divadlo ochotníků. Hráli jsme starou hru, která se tu hrála před sto lety a pak jsme začali hrát vlastní kousky. Bývá, musím to zaťukat, vyprodáno a my tím potom dotujeme profesionály, které si zveme z Prahy. Je to zvláštní, myslím dost ojedinělý způsob vydělávání na kulturu ochotnickým divadlem, ale jde to. Pak pořádáme ty nové objevy únětické kultury a vůbec děláme řadu jiných věcí, taky okolo sportu. Hraje se tu petanque, různé turnaje ve volejbale a podobně."

Podchytit zájem lidí je docela těžké, jak se vám to povedlo?

"Je fakt, že většina těch lidí, kteří se v tom angažují, jsou tzv. ty náplavy, včetně mě, protože já jsem tady 18 let, což není až tak dlouho. A většina těch lidí, kteří jsou v tom aktivní, tak jsou na tom podobně jako já. Z těch starousedlíků je jich trošku míň, i když i takoví jsou mezi námi. My jsme šli na vesnici proto, že se nám líbí žít jednak v klidu, jednak trošku v přírodě. Ale mimo jiné taky v takové menší komunitě."

V Úněticích totiž žije řada lidí, pro které je kultura profesí nebo velkým koníčkem. Sám starosta je muzikant - basista a člen populárního pražského divadla Sklep, které jezdí do Únětic na pravidelné brigády. O kulturu je ve vesničce, která má kolem 500 obyvatel skutečně velký zájem. Místo pro zábavu bylo vytvořeno i z bývalého kravína. V budově působí už dva roky stejnojmenné občanské sdružení. A zájemci tu najdou všechno možné přes divadlo, hudbu, projekce filmů, dokumentů, happeningy i sportovní utkání. Jak uvádí jeden z členů sdružení Ondřej Zima, v Kravíně vznikají i různé dílny.

"Už tam funguje sítotisková dílna. Rádi bychom do budoucna měli prostory pro fotokomoru, řezbářskou dílnu a tak."

Kolik vás ve spolku je?

"My jsme všichni Pražáci, zatím je nás pět, co tvoříme tento projekt, ale spolupracujeme s několika desítkami lidí z Prahy."

Jak se vám daří na tuto činnost vydělávat?

"Něco dotujeme z akcí, které pořádáme a zbytek zatím platíme z vlastní kapsy, protože se nám zatím nepodařilo získat žádný grant, který by podpořil naši snahu."

Dostáváte peníze od obce?

"Od obce nedostáváme, protoží víme, že má sama málo, ale máme veškerou podporu v nefinančním plnění. - Ani jme o tom nemluvili. Tak si to můžeme rozdat před mikrofony. Obec nedotuje ani Spolek. Ale šance tady jsou. My jsme teď docela aktivní v novém sdružení regionů, které se jmenuje Přemyslovské střední Čechy. Je to zajímavý region, který má spoustu památek a zajímavých míst. Tenhle region by měl mít velkou šanci na získání peněz na takové kulturní projekty."

Dodal únětický starosta Vladimír Vytiska. Prostředí Kravína je naprosto ojedinělé a podle Ondřeje Zimy nemá v celé Praze konkurenci. Je to vlastně zachovaná hospodářská stavba se žlaby a mezi tím vším jsou zakomponovány zvláštní konstrukce, podium i bar.

Cílem únětických je posilovat v obci spíše charakter bydlení a nikoliv průmysl. Přesto tu jsou podle starosty Vladimíra Vytisky zajímavé objekty.

"Tady je budova bývalého pivovaru, kde se rozjely různé provozy. Je tam výroba vína, sklad a opravy kol a další asi 4 nebo 5 provozů, kde je zaměstnáno asi 25 lidí, což je docela dost. Je samozřejmě dobré, když lidi budou mít příležitost pracovat tady. Stejně když tady budou děti chodit do školy, protože budou mít lepší vztah k obci. Budou v obci trávit víc času a to je vždycky dobře."

Už vzpomenutá budova pivovaru připomíná dávnou historii obce. Pivo se totiž v Úněticích vařilo od nepaměti. První ověřená zmínka nese letopočet 1557. Pivovar byl postaven pravděpodobně roku 1710, tento letopočet je totiž vyznačen na základovém pilíři ve sklepních prostorách. Jeho vlastníkem byla téměř po celou dobu jeho trvání svatovítská kapitula. Podle vzpomínek pamětníků se svého času únětické pivo vozilo v noci koňskými povozy i do známé restaurace "U Holubů" na Smíchově, kde se prodávalo jako plzeňské.