Uran je pro Česko znovu atraktivní

Vláda by měla v září rozhodnout, zda se u nás bude těžit uran i po prvním lednu příštího roku. To byl totiž termín, kdy měla skončit těžba uranu v posledním dole, v Dolní Rožínce na Žďársku. V uplynulých dnech ale ministerstvo průmyslu a obchodu navrhlo tento termín opět posunout. Pokračuje Zdeněk Vališ.

Uran, foto: Kgrr, Creative Commons 2.5

Těžba uranu u nás už dlouho nepatří k tématům, která by mohla širokou veřejnost zaujmout nebo dokonce vzrušovat. Uzavření většiny uranových dolů ostatně patřilo mezi první politicko-ekologická rozhodnutí už na začátku devadesátých let minulého století. Dosud se těží jen na Vysočině, v Dolní Rožínce. Jde o jediný funkční hlubinný důl v Evropě. Ale i ten má podle stále platného rozhodnutí vlády z roku 2002 ukončit svou činnost do konce letošního roku. Ministerstvo průmyslu ale nyní překvapivě oznámilo, že bude usilovat o to, aby se na Vysočině těžilo ještě tři roky. Důvod vysvětlil Radiu Praha mluvčí ministerstva Ivo Mravinac.

"Klíčem k zásadní změně je vývoj cen uranu na světových trzích. Když vláda v červnu 2002 rozhodla o zastavení těžby, prodávala se libra uranu zhruba za deset dolarů, dnes je cena téměř trojnásobná. Udělal se tedy nový podnikatelský záměr, který jasně ukázal, že se dá vytěžit téměř 700 tun v těžitelných zásobách ložiska, že lze uran vytěžit v běžném provozním režimu, tedy bez dodatečných investic. Na další tři roky tak může mít Rožínka práci."

Ekologové ale tento důvod poněkud zpochybňují. Například Vojtěch Kotecký z hnutí Duha připouští, že nikdo skutečně nečekal tak velký cenový skok u uranu. Na druhé straně připomíná, že v sedmdesátých letech minulého století byla cena ještě vyšší.

"Teď se zdá, že to asi paradoxně způsobila velmi nízká v devadesátých letech. Těžební společnosti kvůli ní neměly dost peněz na některé nutné investice, musely je odsouvat a teď je musí dohánět. A to cenu uranu všude ve světě vyšroubovalo nahoru."

V poslední době se ale uvádí ještě jiný argument. Ve světě prý dochází k přehodnocování koncepcí jaderné energetiky. Ta dostává opět zelenou. Děje se tak ve Spojených státech, Rusku, Finsku, v Číně a v dalších zemích. Spekuluje se o tom, že definitivně skončila éra levné ropy a levného plynu. A to také nahrává uranu. Vojtěch Kotecký s tímto názorem nesouhlasí.

"Energetické společnosti o nové jaderné reaktory nemají zájem. Spíš se očekává, že výkon jaderné energetiky bude v příštích letech mírně klesat. Není to tedy rozhodně něco, co by pohánělo trh s uranem."

Ministerstvo průmyslu má ovšem po ruce ještě další silný argument. A tím je podle mluvčího Ivo Mravinace zachování pracovních míst v dole.

"650 lidí, kteří by museli 1. ledna opustit důl Rožínka, bude pokračovat další tři roky v práci."

Foto: Petr Štefek, Creative Commons 3.0

Nezaměstnanost na Vysočině je vysoká a každé pracovní místo se tam cení. Starostové v regionu by proto prodloužení těžby uvítali. Nezvýší to ale na druhé straně náklady na sanaci škod, které přináší těžba uranu?

"To s tím vůbec nesouvisí. Na asanaci se z těžby ukládají ze zákona peníze. Ten proces je úplně stejný. Jediná změna je v tom, že se bude těžit dál nejméně další tři roky."

Ekologové tvrdí, že odstraňování ekologických škod po těžbě uranu bude trvat ještě třicet let a přijde na 50 miliard korun. Zdaleka největší část škod ovšem způsobila tzv. chemická těžba na Českolipsku. Tam je prý podle odhadů tolik kontaminované podzemní vody jako ve Slapské přehradě. Podle Vojtěcha Koteckého bude samozřejmě nutné vyčistit i území v Dolní Rožínce.

"Jakkoliv je to jednodušší, než sanace po chemické těžbě, i ta radioaktivní odkaliště a haldy se musí sanovat a rekultivovat."

Prodloužení těžby v Dolní Rožínce povede jen k velmi malému zvýšení celkového množství radioaktivních odpadů na haldách. Ekologům se to sice nelíbí, ale uznávají, že nejde o nic dramatického. Neškodilo by ale, kdyby případná diskuse kolem těžby dala konečně odpověď na základní otázku, tady jaký byl skutečný přínos uranu pro Česko při započítání všech nákladů. Mimochodem, v dobách největšího rozmachu v sedmdesátých letech zaměstnávala těžba uranu u nás skoro 50 tisíc lidí. Dnes bojuje ministerstvo průmyslu za zachování míst pro šest stovek pracovníků.