Určování otcovství

V dnešní rubrice "Ptejte se právníka" se zaměříme na určování otcovství. Jan Hloch si pozval k mikrofonu expertku na tuto problematiku Lenku Pavlovou.

Můžete uvést příklady určování otcovství?

Foto: Evropská komise

"Pokud je známo otcovství, pak je také důležité znát, kde otec bydlí nebo kde se zdržuje. Může to být samozřejmost, ale v praxi toto činí často veliké obtíže. Zejména v zemích bývalého britského impéria ( Velká Británie, Austrálie, Nový Zéland, Kanada ) platí přísná pravidla na ochranu osobnosti, soukromí a osobních dat a není snadné zjistit bydliště a adresu povinného, tj. toho, kdo by měl výživné platit. Adresa je důležitá, aby se žalovanému, vůči kterému je žaloba na určení výživného podávána mohlo doručovat. Český právní řád zná intitut tzv. opatrovníka, ale zejména dvoustranné smlouvy o právní pomoci, např. smlouva s Itálií, nedovolují vykonat rozhodnutí, která nabyla právní moci na základě tzv. náhradního doručení, což je např. doručení opatrovníkovi. A máme - li v našem případě otce a známe jeho bydliště, tak můžeme podat žalobu v ČR, pokud žije dítě v České republice, ale také v zemi, ve které dítě žije o výživné. Výživné lze uplatnit pro osobu nezletilou i zletilou, ale pozor každý právní řád stanoví věkovou hranici a podmínky dosažení zletilosti různě, i když už se za poslední desetiletí ustálila tato hranice na věku 18 let. Výživné lze žádat nejen ve prospěch dětí, ale také rodičů.

Poté, co je získán pravomocný rozsudek, tak se dostáváme do situace, o které jsme hovořili již v prvních příkladech. Následuje tzv. uznávací řízení a až poté, pokud se nejedná o země EU a vázané Nařízením Brusel I., lze přikročit k výkonu rozhodnutí. Výkon rozhodnutí podlého zpravidla místnímu právu.

Obecně lze říci, že vymáhání výživného pro děti, pokud nepanuje mezi rodiči dobrá vůle a vstřícné vztahy, je velmi problematické i v podmínkách národních, tj. v rámci jednoho státu. O to více zdlouhavější, náročnější je vymáhání výživného z ciziny nebo do ciziny. Existuje proto celá řada mezinárodních smluv, na úrovni globální i regionální\evropské, které se snaží vymáhání výživného usnadnit. Problematický v praxi bývá i přepočet měny, aplikace různých srážek, např. bankovních poplatků nebo poplatků spojených s vymáhání, např. ve Francii je běžné, že nejdříve se z vymožené částky uspokojí náklady exekutora a až výslednou částku získá dítě."

Ilustrační foto: archiv Radia Praha

A jak je tomu při variantě, kdy otec není bývalý manžel, ale jen partner a výživné nebylo stanoveno?

"Pokud není doposud žádné rozhodnutí o výživném, tak je toto nejdříve stanovit. Základním předpokladem pro stanovení výživného je určení rodičovství, zpravidla otcovství. Výživné lze požadovat pouze na tzv. právním otci. Nestačí, pokud rodiče nejsou manželé, pouhý fakt biologického rodičovství. Otcovství se určuje zpravidla tzv. uznáním ( v ČR je tomu např. tzv. souhlasným prohlášením rodičů před matričním úřadem nebo soudem ). Podle české právní úpravy lze otcovství určit i k dítěti ještě nenarozenému, je - li již počato. Každý právní řád má vlastní právní úpravu a z ní je třeba vycházet. Podle českého práva je určují pro uznání, zjištění nebo popření otcovství právní řád podle příslušnosti dítěte. Jednotlivé země se liší nejen v tzv. hmotné, tj. obsahové úpravě a v procesních pravidlech, ale i v tzv. kolizním ukazateli neboli rozhodné skutečnosti, podle níž se vybírá právní řád, který se na úpravu daného vztahu nebo pro dané řízení bude aplikovat."