Uši, Trúba a Šipka - to je Štramberk

Štramberské uši, věž Trúba, jeskyně Šipka a náměstí, které se jmenuje prostě Náměstí. To je Štramberk, horské město v podhůří Beskyd. Slavná pochoutka Štramberské uši je dokonce chráněna Evropskou unií a k jejich vzniku se vztahuje i pověst.

Náměstí, foto: autorka

Lidé ve Štramberku mají rozcvičku každý den. Malebné uličky města stoupají do kopce a zdolávají převýšení 400 metrů. A tak když člověk vystoupá na Náměstí, které je také z kopce, do tělocvičny už určitě nemusí. A právě v centru Štramberka je i několik pekáren, odkud se line příjemná vůně Štramberských uší, které ochutná snad každý návštěvník, prozradila Anna Rašková:

"Pečou ráno, takže teď v 11 hodin už mají napečeno. Máme tady cech ušařů. Název i receptura pochoutky jsou chráněné Evropskou unií. Byli jsme první v ČR, kteří měli známku EU jako chráněný výrobek. Až potom bylo plzeňské pivo, až potom tvarůžky a tak dále. A ti, co jsou v cechu ušařů, tak mohou používat to Štramberské ucho."

K této sladké pochoutce se vztahuje i pověst. Údajně v roce 1241 vtrhli na Moravu Tataři či Mongolové a dostali se i pod Štramberk.

"Štramberáci už tušili, že bude zle, tak se uchýlili na bájnou horu Kotouč, kde se schovali a modlili se k Panně Marii. Tataři si udělali ležení. V okolí byla spousta rybníků a tím, jak se Štramberáci modlili, tak si vymodlili velký déšť a začaly potopy. Místní byli tak přičinliví, že prokopali hráze rybníka a to tatarské ležení zaplavili. Tataři se odebrali loupit jinam. Kromě toho, že tam nechali ten svůj lup, tak tam ležely v pytli nasolené uši, které nesli svému vladaři, aby dokázali, kolik zabili svých nepřátel. Říká se ještě v pověsti, že snad řezali i nosy, ale nosy se tu nepečou."

Foto: autorka

Zato uši jsou velice dobré, a zdobí se třeba šlehačkou, ovocem, čokoládou. Jejich výroba je dokázána už na konci 18. a počátku 19. století. Místní je pečou hlavně o pouti, která se tu slaví zhruba v polovině května.

"Tady se pečou dva druhy Štramberských uší. Tak zvané válené a potom takové lité. Receptura je podobná. Před poutí peče uši každá druhá domácnost a každá má úplně jiný recept. Děláváme i soutěž o nejlepší Štramberské ucho. Správně by mělo být trošku křupavé, je v něm mouka, vajíčka, cukr, med a každý si do toho přidává různé koření - skořici, badyán. Je dokázané, že byly i uši, do kterých se přidával i pepř."

Místní dávají do Štramberských uší až sedm druhů koření. Nedaleko nás to už neodolatelně vonělo a tak jsme vešli do malé pekárničky.

Foto: autorka

"My se jmenujeme Hanzelkovi a výrobou uší se zabýváme asi 20 let. Začínáme péct většinou kolem 5 hodiny a končí se v poledne. Nejhorší je to přes léto, když je horko. Když je venku 40 stupňů Celsia, tak je to v pekárně katastrofa. Proto dělají někdy radši v noci, nebo začínají ve dvě hodiny, aby to stihli do doby, než se překulí sluníčko,"

přivítala nás paní Hanzelková, a nabídla čerstvé ouško na ochutnání. Každý, kdo poprvé vidí, jak se tahle pochoutka připravuje, musí žasnout nad šikovností pekařů. Placky z připraveného těsta se dají na plát, kde se upečou. A ještě horké se bleskurychle dávají do kelímků. Má to svůj důvod.

"Pokud to tam necháte o trošičku déle, tak to ucho nestočíte. Už je polámané a není to hezké,"

vysvětlila paní Hanzelková. Posilněni z pekárny se vydáváme na Náměstí, kde stojí uprostřed kašna a okolo domky. Tohle místo si už ve středověku oblíbili neandrtálci. Na nedaleké hoře s názvem Kotouč, kde by měli podle pověstí sídlit skřítci, je totiž světoznámá jeskyně Šipka. V roce 1880 se tu našly kosterní pozůstatky pravěkých lidí i pravěkých zvířat. Šipka možná ovlivnila i slavného malíře, který má ve městě svoji expozici, prozradila Anna Rašková.

"Město Štramberk otevřelo novou expozici věnovanou Zdeňku Burianovi, což byl světoznámý ilustrátor a malíř. Narodil se v Kopřivnici, ale ve Štramberku žil. Byl určitě ovlivněn jeskyní Šipkou, která je volně přístupná. Nachází se Národním sadu, kde jsou i sochy některých našich významných osobností, je tu Smetana, Dvořák, Jaroněk a podobně. V roce 1880 jeskyni objevil profesor z novojičínského gymnázia doktor Maška. Ve světě známá čelist neandrtálského dítěte se při stěhování muzea před válkou při cestě vlakem nenávratně ztratila. Neví se, jestli to shořelo nebo to lidi rozkradli. To samé se stalo i se zakládacími listinami. Naštěstí se kopie zachovaly."

Trúba, foto: autorka

První zmínka o hradní vsi pochází z počátku 11. století. Jan Jindřich Lucemburský, bratr Karla IV. roku 1359 povýšil Štramberk na město. Nechal ho obehnat hradbami a udělil mu řadu privilegií. Později vznikl kostel věnovaný svatému Janu Nepomuckému, město se rozrůstalo o další a další roubené domečky. Jejich předsíně jsou jakoby zapuštěné dovnitř a prostory před vchodem jsou prázdné, aby si tam lidé mohli posedět a popovídat. Ve městě bylo 7 šenkovních domů a ve vaření se střídali. Dnešní domky kolem náměstí vznikly po požárech koncem 18. století. V historické budově sídlí i místní informační centrum. Byla to první zděná budova ve Štramberku. Je dokonce namalovaná na obraze z roku 1722. V 19. století v ní pak byly masné krámy. Také řezníci si vycházeli vstříc a stánky střídali, aby se na každého jednou za čas dostalo nejlukrativnější místo. Městu i širokému okolí však vévodí zřícenina hradu Strallenberg s válcovou věží zvanou Trúba, odkud je celé město jako na dlani.

"Protože nebyl pořádně provedený archeologický výzkum, tak není známo, kdy přesně vznikla. Co se ví jistě, tak v roce 1359, jak bylo už město městem, tak v tu dobu už tady hrad stál. Má se za to, že ho postavil rod Benešoviců. Ale není to dokázané, protože neexistují žádné, ani písemné doklady o tom, jestli to tak bylo."

Výhled z Trúby na město Štramberk, foto: autorka

Štramberk je městskou památkovou rezervací od roku 1969. Už na začátku 20. století byla opravená i věž Trúba.

"V dnešní podobě je od roku 1903, kdy doktor Adolf Hrstka, který byl chvíli i starostou ve Štramberku, se s Klubem českých turistů přičinil o to, aby byla Trúba opravená, zastřešená. Dole pod námi je Hrstkova chata, dříve Rašínova, ta je z 20. let a tady vedle to byla Mědínkova útulna, kde mají pokladnu a různé upomínkové předměty k prodeji a je to nástupní místo na Trúbu."

Pod hradbami je Amfiteátr pod Starou věží. Na tomto místě stával kdysi kostel sv. Bartoloměje. Dnes po něm zůstala jen zvonička. Jak dodala Anna Rašková, bývá otevřená na Dny evropského bohatství. Letos to bude 15. a 16. září. A pokud vám rozhled z Trúby nestačí, pak na nedalekém kopci je rozhledna Bílá hora.