Úspěch na ostrově Reunion

Ostrov Reunion leží na východ od jižního cípu Afriky. Let z Evropy tam trvá 12 hodin, ale po příletu se paradoxně ocitáme opět na půdě Evropské unie, na francouzském území. Místní kreolské obyvatelstvo je směsicí potomků zavlečených afrických otroků, Indů a Francouzů. Na třetím ročníku místního divadelního festivalu Com i di se jako jediní zahraniční účastníci představili divadelníci z České republiky.

Dvoučlenné hudební formaci manželů Kratochvílových Dva a divadlu Tichý Jelen Jitky Tiché a Jiřího Jelínka, kteří o sobě říkají, že jsou divadlem loutek, hudby a vtipu, zprostředkovala dramaturgyně Lucie Němečková pozvání na festival na ostrov Reunion. Ona sama se jejich představení zúčastnila jako tlumočnice a spoluhráčka. Před několika dny se odsud všichni vrátili ohromení úspěchem. Přitom Češi doma i místní na ostrově byli před festivalem velmi skeptičtí, říká Lucie Němečková.

"Když jsme tam přišli, tak nás varovali: Víte, oni Kreolové nemají rádi divadlo, nebuďte zklamaní, když se jim to nebude líbit. Tak jsme do toho šli se vším nasazením, a naopak Kreolové nás velice překvapili, protože takové reakce jsme ještě nezažili, říkali to Jirka Jelínek, Jitka Tichá i Dva, byly to prostě úplně úžasné spontánní reakce těch lidí. Oni se velmi chtěli bavit, naladili se na naši vlnu a opravdu málem zbořili divadlo. Později při jednom představení už za námi přišel pořadatel a prosil nás, abychom už nepřidávali."

Čím je to představení tak dostalo? Hudbou? Pantomimou? Co způsobilo, že kulturně zcela odlišné publikum dokázalo přijmout české divadlo?

"My jsme tam hráli dvě představení, pro dospělé Richarda III. a pro děti takový speciální kabaret připravený speciálně pro Reunion, složený z různých písniček divadla DNO a skupiny Dva, proložený krátkými pohádkami Jirky Jelínka a na závěr jsme hráli delší pohádku Oslík. Byl to komponovaný pořad, který hodně využíval kontaktu s diváky. A co myslím bylo důležité, že jsme si nehráli na umělce, kteří přijeli zdaleka, aby jim to tam natřeli a ukázali, jak se hraje u nás, ale naopak, snažili jsme se i my vyladit jejich vlnovou délku. U toho dětského kabaretu jsme začínali už ve foyer, kde se už třeba půl hodiny před představením hrálo. A kontakt bylo potřeba udržovat přes jazykovou bariéru po celou dobu představení. Kromě kontaktu s divákem a kromě muziky byl myslím důležitý taky humor. Nakonec jsme zjistili, že máme podobný humor jako Kreolové. Kreolové se rádi smějí a my jsme se taky rádi smáli a pořád bylo čemu, takže tam pulzovalo naprosté souznění."

Je pravda, že jste skutečně bylo první české divadlo, které na tom ostrově kdy vystoupilo?

"Pokud vím tak ano. Vím, že z hudebních skupin tam před lety účinkovala Čankišou, ale jako divadlo tam byli Tichý jelen a DNO úplně první a snad hovoří za všechno, že jsme dostali pozvání i na příští ročník."