Cena patří i českým umělcům, říká Alena Slunéčková, držitelka ocenění Gratias agit

Ceny Gratias agit, foto: Barbora Němcová

Ceny Gratias agit byly letos uděleny i přesto, že se slavnostní předávání nemohlo uskutečnit kvůli pandemii Covid-19. Mezi oceněné patří i česko-francouzská dvojice Emmanuel de Véricourt, bývalý ředitel Théâtre national de Rennes a jeho spolupracovnice Alena Slunéčková.

Alena Slunéčková a Emmanuel de Véricourt, foto: archiv MZV ČR

Ocenění získali za propagaci a šíření české divadelní kultury ve Francii. Při rozhovoru pro Radio Prague International Alena Slunéčková zavzpomínala na období spolupráce mezi českými a francouzskými divadly, kterému nedokázal zabránit ani komunistický režim.

„Stejně jako Emmanuel de Véricourt se cítím oceněním velmi poctěna. Potkala jsem ho v roce 1974 v pařížském Théâtre de l´Est, kde působil jako asistent režie. Velmi se zajímal o dění v Československu. Tím nejšťastnějším a zároveň nejtěžším obdobím pro nás byla sedmdesátá léta. Emmanuel se mě ptal na hodně věcí a já mu vyprávěla o tom, co se dělo v Praze. Řekl mi, že by se moc rád do Prahy podíval, což jsme nakonec udělali. Potkali jsme se s lidmi z divadla Drak v Hradci Králové či z Divadla na provázku v Brně - především se Ctiborem Turbou, mimem a klaunem reprezentujícím nonverbální divadlo, který je pro mne tím nejdůležitějším učitelem."

A který ovlivnil celou jednu generaci…

„A to i ve Francii! Stále potkávám některé z jeho studentů, které učil na cirkusové škole v Chalons. Dokonce i dnes, když se setkám s někým ze světa cirkusu, se mě dotyčný ptá: Znáš Ctibora Turbu?"

Velmi dlouho jste se věnovala propagaci českého divadla ve Francii a vytváření vazeb mezi českým a francouzským divadlem. V dobách železné opony nemohlo být snadné…

Ctibor Turba, foto: ČT

„Vůbec to nebylo jednoduché. Přiváděli jsme do Československa francouzské umělce. Nikoho nezajímalo, co se tam děje, ale my to považovali za důležité: ukázat, že se v Československu děje něco možná mnohem významnějšího, než ve Francii. Ve Francii šlo pak všechno hladce. Viděli jsme Ctibora Turbu a Cirkus Alfred, Bolka Polívku v Divadle na provázku, lidi z Draku. Tehdy to bylo pro všechny tyto české umělce velmi obtížné. Myslím, že to oni si zaslouží toto ocenění, přijeli do Francie za velmi těžkých podmínek. Jakmile se vrátili do Československa, Pragokoncert si okamžitě vyžádal procentní podíl z jejich platu. Kromě toho se tehdejší vládě nelíbilo, že někdo udržuje kontakt s lidmi ze Západu. Dotyčný byl okamžitě z něčeho podezřelý. Pro ně to vůbec nebylo lehké. Ale byli vždy velmi nadšení, připravení něco dělat i za ne vždy vyhovujících podmínek. Stále proto říkám, že jsou to oni, komu by měla být udělena tato cena. My jsme tuto spolupráci iniciovali, ale oni byli umělci. Jsem jim opravdu velmi vděčná."

Foto: Divadlo Drak

Jak tehdy reagovalo francouzské publikum na takovéto odlišné divadelní formy?

„Bylo skvělé, neboť to bylo něco nového. Divadlo či cirkus tak, jak ho předváděli Bolek Polívka nebo Ctibor Turba, ve Francii neexistovaly. Tehdy pojem cirkus znamenal lvy a krotitele. A najednou tu byl cirkus se čtyřmi herci: Bolkem Polívkou, Ctiborem Turbou, Borisem Hybnerem a Janem Ungerem. To byl Cirkus Alfred. Vystupovali v Paříži. A když hráli na festivalu v Avignonu, který byl v té době spíše o klasickém divadle, byla to bomba!"

Po sametové revoluci se Emmanuel de Véricourt stal ředitelem Théâtre national de Bretagne, kam také přenesl českou kulturu…

Théâtre national de Bretagne, foto: Infernal Quack (Shif…, CC BY-SA 3.0

„Ano, v Bretagni. Založil Théâtre national de Bretagne a první věc, co řekl, byla: Mají ještě čeští umělci chuť přijet? První představení, které viděl, byla Barokní opera bratří Formanů. V Bretagni také zorganizoval festival českého divadla. O dvacet let později zde Divadlo na provázku představilo hru Obsluhoval jsem anglického krále od Bohumila Hrabala a bratři Formanové jsou nám věrní dodnes. Vystoupila zde také hudební skupina Čechomor, v té době ještě neznámá!"

A měla velký úspěch. Čechomor je skupina, která se zaměřuje na současnou tradiční moravskou hudbu…

Čechomor, foto: Tibor Kádek, CC BY 3.0

„Tehdy se vše odehrávalo oficiálně v divadle, ale muzikanti z Čechomoru hráli během ranního trhu a lidé okolo tancovali! Bylo to neuvěřitelné. Pořád mě to dojímá. Byly to nezapomenutelné chvíle! Povídalo se o tom po celém Rennes."

Nevědomě či shodou okolností jste se přidali k dlouhé tradici českých umělců v Bretagni - dříve to byli malíři a potom vy, divadelníci…

„Ano, ostatně s každým jsme navštívili místa, kde Jan Zrzavý při odlivu maloval lodě!"

Připomněla jste silnou vazbu bratří Formanů vůči Bretagni, která přetrvává dodnes. To, že jsou známí v zahraničí, je také zásluha vás dvou…

Bratři Formanové, foto: YouTube

„K tomu došlo hlavně díky Emmanueli de Véricourt poté, co viděl Barokní operu. Uzavřel pak s bratry Formany smlouvu. Bratři Formanové začali pracovat v pařížském Théâtre de l´Est, kde vytvořili představení Sedlák, čert a bába. Důležitým setkáním pro ně bylo to s La Volière Dromesko. V roce 1992 začali spolupracovat a společně stále tvoří projekt La baraque, česky Bouda. Tato spolupráce byla také úžasná a trvá dodnes."