Úspěch před bouří?

Měřeno počtem uzavřených jednacích kapitol o vstupu Česka do Evropské unie, byl letošní rok pro Prahu velmi úspěšný. Jak ale uvádí Zdeněk Vališ, nejistot je stále dost a příští rok ještě může být ve vztazích mezi Bruselem a Prahou dost bouřlivý.

V první polovině roku k sobě poutal největší pozornost boj o volný pohyb osob, především pracovních sil. Čeští vyjednavači, vedení prvním náměstkem ministra zahraničí Pavlem Teličkou, se do něj pustili s vervou. Na rozdíl třeba od dosud velmi úspěšných Maďarů před letními prázdninami ještě na sedmileté omezení pohybu nepřistoupili a usilovali o lepší podmínky.

Nakonec skutečně vybojovali o něco víc. Česko bude mít po vstupu do unie právo uzavřít svůj pracovní trh před pracovníky z nynějších členských i kandidátských zemí, i když se neočekává, že by takovou možnost ve větším měřítku využilo.Vyjednavači rovněž zahájili ofenzívu na poli dvoustranných rozhovorů s jednotlivými státy unie. A v tomto ohledu byla česká diplomacie poměrně úspěšná. Některé země už přislíbily, že vůči Čechům nebudou uplatňovat pracovní omezení vůbec nebo jen krátce, například dva roky. Praze se naopak nepodařilo zabránit tomu, aby si Němci či Rakušané začali mezi českými pracovníky vybírat takříkajíc třešničky z dortu. Je tedy jisté, že po vstupu Česka do unie otevřou obě země zástupcům jedné profese, například computerovým odborníkům, náruč dokořán, zatímco u všech ostatních budou striktně trvat na sedmiletém pracovním zákazu.

V druhé polovině roku se zase dramaticky vyhrotila jednání o kapitole energetika. Přestože všechny ostatní státy unie byly už dávno připraveny k jejímu uzavření, Rakousko si kvůli Temelínu postavilo hlavu. Kompromis se podařilo najít až začátkem prosince. Právě tento konflikt nejlépe ukázal, jak mohou být v době přípravy na vstup do unie důležité vztahy s těmi sousedními státy, které už v unii jsou. Jak jednání o volném pohybu pracovních sil, tak tahanice o energetiku ale zároveň také názorně předvedly, jak se nevyplácí žít v naivních představách některých pražských eurovisionářů o idylické evropské rodině, která něžně pohladí po vláscích znovunalezeného syna, či o tom, že právě Německo a Rakousko budou těmi největšími tahouny Česka do unie, že budou jeho nejlepšími advokáty v přijímacích procedurách. Potvrdily se naopak střízlivé prognózy realistů, kteří léta upozorňovali na to, že každý stát jedná výhradně podle svých národních zájmů, podle úsloví "bližší košile než kabát".

Letos se po větší či menší bitvě podařilo českým vyjednavačům spláchnout ze stolu celkem jedenáct jednacích kapitol a Česko se tím dostalo na špici pelotonu deseti kandidátských zemí. Oproti původním očekáváním se ale například zkomplikovala situace v kapitole hospodářská soutěž. Ta je přitom považována za páteř rozhovorů s unií. Schopnost země obstát v této oblasti má mimořádný psychologický význam, protože svědčí o připravenosti na jednotný vnitřní trh Evropské unie. Praha měla dobrou výchozí pozici. Česko totiž dokázalo dříve než ostatní kandidáti sladit systém veřejné podpory s pravidly unie. Pak se ale na cestě objevil ohromný balvan v podobě restrukturalizace českého ocelářského průmyslu. Ten zatím leží na místě dál.

A v příštím roce, který má být pro vstupní jednání rozhodující, čekají Prahu ještě další velká úskalí. Povedou se totiž rozhovory o zemědělské politice či regionální pomoci, přičemž v obou případech půjde o největší balík peněz, které budou příští členové Evropskou unii stát. Jestliže byla letošní jednání místy velmi složitá, za pár týdnů a měsíců mohou dostat přívlastek bouřlivá až dramatická.