Už nejsou na každém rohu. Oranžové poštovní schránky se pomalu z ulic vytrácejí
Čeká poštovní schránky v Česku osud telefonních budek? Zatím to tak nevypadá, ale každopádně se jejich počet dlouhodobě snižuje. Kdysi bývaly oranžové boxy na dopisy a pohledy na rohu téměř každé ulice, nyní je spíš musíte hledat. Důvod je jednoduchý – dopisů a pohledů ubývá a tím pádem i využití schránek.
Ještě v roce 2018 bylo v ulicích Česka přes 21 tisíc oranžových poštovních schránek, letos je to o tři tisíce méně. „Úbytek poštovních schránek souvisí s klesajícím zájmem o posílání obyčejných dopisů a pohlednic. Počty těchto listovních zásilek klesají v průměru zhruba o 12 procent ročně,“ vysvětluje důvody rušení poštovních schránek mluvčí pošty Matyáš Vitík.
Úplný zánik poštovních schránek však v nejbližší době nehrozí. Podle vyhlášky musí v každé obci, která má maximálně 10 tisíc obyvatel, být tolik poštovních schránek, aby na každých tisíc obyvatel připadala nejméně jedna schránka. U měst nad 10 tisíc obyvatel zase nesmí vzdálenost k poštovní schránce přesahovat jeden kilometr. Tady ale existuje výjimka – vzdálenost neplatí pro okrajové části měst, kde je podstatně menší hustota zástavby.
Názory na ubývání poštovních schránek jsou různé. Někteří lidé na sociálních sítích píší, že jejich rušení chápou, jiní naopak.
„V době SMS, e-mailů a datových schránek je poštovní schránka jen archaická krabice; Telefonních budek byla dřív také spousta a dnes není žádná. To je prostě vývoj ... když služba přestane dávat smysl, je rozumné ji zrušit; Naprosto přirozený proces - technologie jdou kupředu a lidé hojně využívají email, datové schránky, sociální sítě, chat, textové zprávy, skoro každý má mobil...,.“
Lidé ale také poštovní schránky hájí: „Rušit by se neměly. Jsou stále potřebné. Je přece pohodlnější a snazší hodit dopis do schránky, než s ním čekat na poště ve frontě; Proč by nemohla být v každé horní dolní vesničce u vchodu u obecního úřadu schránka?“
Poštovní schránka na rohu ulice...
Poštovní schránky lidé v českých zemích používají už více než 200 let. Rakouská monarchie je zavedla 1. června 1817. Každý poštovní úřad tehdy musel mít alespoň jednu schránku uvnitř budovy. Původně byly ze dřeva a v barvách rakouského mocnářství, tedy žluté a černé. Měly přední vhod a odklopné víko a stály na zemi. Brzy se ale přistoupilo k jejich zavěšování a postupně i v místech vzdálenějších od poštovního úřadu. Protože se zavěšovaly výhradně venku, musely být vyrobeny z odolného materiálu.
V sedmdesátých letech 19. století se tak rozhodlo, že budou plechové v tvaru krabice s víkem. Tyto rakousko-uherské schránky po roce 1918 převzala Československá poštovní správa, přemalovala je namodro a přidala červený a bílý proužek. A místo rakouského orla na ně dala českého lva.
„Poštovní schránka na rohu ulice, to není nějaká lecjaká věc. Kvete modře, lidé si jí váží velice, svěřují se jí docela…" napsal tehdy básník Jiří Wolker báseň věnovanou poštovním schránkám.
Poštovní schránka na rohu ulice,
to není nějaká lecjaká věc.
Kvete modře, lidé si jí váží velice,
svěřují se jí docela,
psaníčka do ní házejí ze dvou stran,
z jedné smutná a z druhé veselá.
Psaníčka jsou bílá jako pel
a čekají na vlaky, lodě a člověka,
aby jak čmelák a vítr je do dálek rozesel,
– tam, kde jsou srdce,
blizny červené, schované v růžovém okvětí.
Když na ně psaní doletí,
narostou na nich plody
sladké nebo trpké.
Jiří Wolker
V roce 1963 pak stát rozhodl, že schránky budou oranžové. Stejnou barvu mají také například v Estonsku a Indonésii. V Německu, Rakousku, Brazílii či na Slovensku a ve Francii jsou zase žluté. Červenou barvu mají v Anglii, Itálii, Austrálii, Japonsku nebo Polsku. Zelené jsou v Irsku a Číně a šedé na Filipínách.
V roce 1984 mělo Československo 34 tisíc schránek, nejvíc v historii. Od té doby postupně ubývají.
