V centru Pardubic se ocitnete v době Pernštejnů
Na Pernštýnském náměstí v Pardubicích jako by se čas zastavil. Stačí projít Zelenou bránou a ocitnete se v době rodu Pernštejnů, kteří centrum Pardubic vybudovali. Na Zelené bráně pak najdete znázorněnou erbovní pověst Pernštejnů. Zobrazuje praotce rodu, který chytil obřího zubra.
"Vilém z Pernštejna byl moravský aristokrat a stal se významnou osobností i v Čechách. Aby svůj vliv posílil, začal zde kupovat statky. Měl veliký zájem o majetek kunětickohorského panství, což byl zástavní statek. Ten byl tenkrát za babku a Vilém z Pernštejna ho koupil. Když se podíváte na mapu, tak Pardubice jsou na půl cesty mezi Prahou a centry na Moravě jako je Olomouc a Brno. To pro něj bylo výhodné. Během 20ti až 30ti let Pernštejnové na Pardubicku vybudovali rybniční soustavu, která byla jedna z největších v Čechách. Čítala 234 rybníků."
"Velmi rychle poznal význam Pardubic v tom, že to byl šlechtický statek a tady si mohl dělat cokoliv. Jeho investice nebyly ohroženy. Nenarazil tady na žádné bohaté měšťany, na které by musel brát ohled. Když to trošku zvulgarizuji, tady to shrnul na jednu hromadu a vybudoval rezidenci, která měla odpovídat nárokům na reprezentaci jednoho z největších aristokratických rodů tenkrát v Čechách a zároveň vyhovovat ekonomickým zájmům pernštejnského aristokratického dvora. A Pardubice se staly tou rezidencí."
Vilém z Pernštejna tak určil urbanistické řešení Pardubic a začal stavět domy ve stylu pozdní gotiky. Byly to kamenné domy, což nebylo v té době ještě obvyklé. Domy měly jedno patro. Aby se urychlila výstavba, vycházeli kameníci, kteří dělali ostění oken a dveří z jednoho vzoru. S nadsázkou tak můžeme říct, že se tu uplatnila sériová výroba.
Po požáru bylo třeba postavit na 110 domů. Aby Jan z Pernštejna výstavbu urychlil, tak na ostění oken a portály dveří použil novou technologií, která se tehdy objevila. Na začátku 16. století k nám přišla ze severní Itálie a byla to terakota.
"To je cihlářská vypalovaná hlína. Stačilo mít dřevěné formy, otisknout dekor a hlínu vypálit. Vznikly jednotlivé dílky, bylo to takové lego. Já bych řekl, že to byl první příklad prefabrikované výstavby. Z těchto dílků sestavovali ostění, portály a bylo to nepoměrně levnější, než drahá kamenická práce a hlavně to bylo rychlejší."
Mezi obdivované stavby na náměstí patří dům U Jonáše. V jeho přízemí je vzácná sklípková klenba z počátku 16. století. Průčelí domu zdobí reliéf, který zobrazuje biblického proroka Jonáše v tlamě velryby. Autorství díla je přisuzováno místnímu sochaři a řezbáři Jakubovi Teplému. Zajímavý je i dům s postavou sv. Václava.
"Ten mi vrtá hlavou. Sv. Václav vypadá spíše jako Turek. A když mu kouknete na prapor, tak to není svatováclavská orlice, ale císařská. Ale iluzivní mříže kolem, ty jsou kvalitní a štíty také."
"Když Vilém z Pernštejna stavěl to město jednopatrové, tak byla městská brána nižší. Je vidět rozdíl ve zdivu. Jan z Pernštejna při renesanční přestavbě z té brány udělal městskou věž vysokou 60 metrů, která čněla do dálky. Měla krásnou střechu, kterou dělal stavitel mistr Jiřík Olomoucký. Hlásní tu udávali čas a hlavně v noci pozorovali, co se děje ve městě, aby nehořelo."
Historické jádro Pardubic tak nabízí unikátní doklady pozdní gotiky. Téměř tu chybí styl baroka. Za třicetileté války totiž město vyhořelo, počet obyvatel klesl na polovinu a vzpamatovávalo se z toho dalších 150 let. Až pak se objevila bohatá vrstva majitelů domů, ale to už přišel klasicismus a empír. Své stopy zanechal při výzdobě Pardubic i známý malíř Mikoláš Aleš. Třeba v kostele Zvěstování Panny Marie.
"V kostele je malba Tří králů od Mikoláše Alše. Aleš tady zanechal své stopy například když maloval podklad reliéfu na Zelenou bránu, kde je erbovní pověst o pánech z Pardubic. Jezdil sem často, měl tu hodně přátel. Žili tu bujarým způsobem života, měli občas nějaké dluhy. Kamarádi mu dohazovali občas nějakou veřejnou zakázku, kterou sanoval dluhy, které tu nechal."
"Tady se zachovaly figury, které vyjadřovaly ctnosti a nectnosti nebo dobré a špatné vlastnosti. Je tu sv. Kateřina, patronka moudrosti, vzdělanosti. Uprostřed je znázorněno obžerství, naturalisticky vyvedený piják. Nahoře stojí žena, která má na hlavě síťku, to samo o sobě je divné, a v ruce drží vábničku na tetřeva. Je to paní lež a ukazuje jak vábí a klame. Další figury neumíme přečíst. Pak je tam ještě sv. Jan Evangelista, který drží v ruce kalich a z něho čouhá had. Podle těch atributů to znamenalo pevnost ve víře. Oni těm figurám rozuměli a když šli, jeli nebo byli neseni na nosítkách za Pernštejny, tak se bavili, co jim to tu zvěstují."
Cesta na zámek je tak jako leporelo. Pak už následuje příkop, který se dal v případě potřeby zavodnit, a samotný pardubický zámek.
